Neopouštěj mě

"A co já ?? Zřejmě vypadám jako troska, viď ?? Ale co, stejně nemám v plánu to třetí dárcovství přežít.." (29.12.2014)

Film, ktorý zaujímavým spôsobom nahliada na tému klonovania ľudí. Originálny nápad citlivo spracovaný a výborne zahraný. (14.03.2011)

Nevím, kdo tohle vymyslel, ale ušlo to. Za 3. (27.08.2013)

Možná to bylo mou občasnou nepozorností, ale někdy jsem nevěděl určité souvislosti a nechápal tak o co se ve filmu jedná. Přesto je film zajímavý a dojem ve mně zanechal. (10.01.2011)

Asi jeden z najhorších antiutopických filmov, ktoré som kedy videl. Brutálne citové vydieranie, avšak mne to nahnalo slzy do očí iba v závere, pri hystérii Tommyho, no aj tak som nakoniec neplakal. Keby dialógy dvakrát zrýchlili, nič by tým nepokazili, lebo mi to pripadalo ako plytvanie potenciálom skrytým v čase jednotlivých scén. Divil som sa, že mali určitým zmyslom postavy vymyté mozgy, ale niečo dokázali chápať, dokonca pracovali, relatívne voľne sa pohybovali, málokto tam zomrel pred darovaním, ak vôbec niektorých za takých môžeme považovať a nikto sa pri tom dlhom čase nepokúsil vzbúriť a urobiť s tým niečo, čo jasne vyznelo ako keby ozaj neboli ľudia a boli úplne odlišní druh so slabším chápaním a neschopnosťou bojovať o svoj život a tak išli akoby na porážku. Vo filme stojí za zamyslenie otázka času, ktorý všetci máme,otázky zmyslu života, lásky a preto to nie je úplná katastrofa, no inak z mojej strany veľké sklamanie. Čo ma po tom, že to malo známych hercov, keď samotná psychológia tohto filmu o ako keby alternatívnej realite z čias, ktoré sme už prežili bola slabá a film je dosť prázdny. Samotné tvrdenia, že tu netreba hľadať odpovede, iba to precítiť mi prídu absolútne odtrhnuté od môjho vnímania sveta, kde práve hľadanie odpovedí a zvedavosť ma poháňajú vpred za zmyslom všetkého a to, že k tomu prišlo prakticky až na konci filmu aj to dosť slabo ma skôr znepokojuje. Možno už nie som tak citovo na tom, ako by som mal, možno som tvrdšej povahy, no niekedy si to nemyslím. Pred pár dňami som vysoko ocenil Malickov film To the Wonder a myslím, že to neurobí každý a preto znova musím zdôrazniť iným spôsobom, že tento film bol pre mňa nudným nezmyslom, kde svet stratil city a takí sú aj hlavní protagonisti, čo mi príde k ľudskej povahe, kde sa vždy nejaký nesúhlasný názor nájde, dosť čudné a preto sa mi film tiež nepáčil. (07.07.2013)

Film nemôžem oceniť kvôli super nápadu, pretože ten nápad patrí autorovi knihy, no čo sa týka spracovania, hviezdičku dole dávam za veľmi pomalé umelecké tempo. Hoci mi takáto vec poväčšine skôr vyhovuje tu nie až tak, ale to iba, čo sa týka strhnutia jednej hviezdy. Inak film stále veľmi dobrý! (01.02.2018)

Výborná první část s dětskými herci nasadila hodně vysokou laťku, které se už zbytek filmu bohužel neudržel. Obsazení Knightley a hlavně Garfielda se mě vůbec nelíbilo. Chybělo mi zde i více dramatických scén ale to záleží na každém jak se do příběhu vžije. (16.07.2012)

Jsem z toho filmu trochu v rozpacích. Je to velmi zvláštní příběh, o kterém si nejsem jistá, co jím chtěl autor sdělit. Jen bych se hrozně ráda CSFD zastala, protože tohle skutečně je sci-fi žánr, protože má v sobě myšlenku, která se ve společnosti nevyskytuje, sci-fi se nevyznačuje časovým obdobím:). To je jen pro-formu. Některé věci jsem v tom filmu nechápala.. když produkují tolik dětí s úmyslem transplantace jejich orgánů - proč se nikdo nebránil? Proč se o to nikdo ani nepokusil? Možná kdyby jsme se o zbytku světa dozvěděli více, dotvořilo by to rys celé společnosti, takhle to bylo takové nedodělané. Měla jsem kvůli tomu neucelenou představu a to mě dost mrzí. (13.02.2013)

Tak tohle šlo teda úplně mimo mě. Přitom tenhle snímek měl mít všechny předpoklady na to aby mě zaujal - skvělý Ishigurův námět, s ním spojená atmosféra a Keira Knightley. Bohužel z toho prvního zůstaly jen základní mantinely, bez jakékoli hloubky, bez jakéhokoli vysvětlování, to druhé tím pádem nefunguje skoro vůbec (až ke konci) a Keira, upřímně tentokrát nic moc. Romanek prostě podle měl nevěděl, jak Ishiguryho námět uchopit a dal tedy vzniknout tomuhle. Nevím, kouknu ještě jednou, ale za mě prozatím další výrazné "podle-bestselleru" zklamání, stejné jako v případě Norského dřeva . We all complete. Maybe none of us really understand what we've lived through, or feel we've had enough time. (19.04.2011)

Opravdu nevím, jak hodnotit tento "film". Záměrně dávám slovo film do uvozovek, protože toto bylo něco tak zvláštního, až z toho mrazilo. Kdo ví, jestli toto byla pouze hudba budoucnosti, nebo se něco takového opravdu děje a nikdo o tom neví. Zkrátka to ve mě zanechalo podivný dojem a nemohu říct, že se mi to líbilo, protože to, co bylo ve "filmu", se mi krajně nelíbilo. Ale pokud tedy budu skutečně brát tento počin jako pouhé americké filmové drama, tak mě to při nejmenším zaujalo, jako už dlouho nic předtím. 80% (with J.) (18.09.2011)

Smutné a depresivní žít s vědomím, že mi jednoho dne zavolají a rozeberou na orgány. Asi bych se s tím snažil něco dělat, utéct, nebo cokoliv abych se zachránil. Romanek to podal ale tak, že jsou s tím lidé sžití, čímž se okradl o možnosti děj zatraktivnit. Zpracování je velmi plytké a nejde do hloubky. V polovině filmu mě přestávalo bavit, jak je to stranšně pomalé, aniž by se tam cokoliv stalo. Mám z toho velmi rozpačité pocity. Na jednu stranu je to k zamyšlení, na stranu druhou je to nezáživné a jen si to tak plyne ke smutnému, ale přesto jasnému konci. (15.12.2014)

Film o vyrovnání se ztrátou blízkého.Snímek je zasazen mezi trojici kamarádu ,kteří jsou zrozeni jen proto,aby darovali orgány.Myšlenka je dobrá,ale prostředí a celkově to o orgánech bych nahradil něčím jiným.Jinak film musel být asi dost těžký pro Carey Mulligan.Za mě tedy celkově 65 % a tři hvězdy. (19.03.2015)

Je to strašně zajímavé téma. Člověka z toho mrazí. Ale film je sám o sobě dost nudný, předvídatelný. Nebo aspoň od chvíle, co se dozvíme, k čemu tyto děti vlastně slouží a proč je drží v izolaci před okolním světem. Kniha asi bude lepší. Zřejmě to není moc vhodný příběh na filmové zpracování. (13.07.2016)

Sice mi tam chybelo trochu detailnejsi vysvetleni situace (proc, pro koho, jakym zpusobem...), protoze takhle jsem vychazel z jiz videneho (Ostrov). Nicmene, ponura atmosfera, s postupnym odkryvanim pravdy si s jinymi depresivnimi filmy nema co vycitat...herci hraji zpusobem, ze mate pocit, ze koukate na pravdivy dokument. A nejvice vas zarazi, ze se neptaji...proc zrovna oni, odkud se vzali a komu budou jejich organy slouzit. Jsou s tim naprosto a totalne smireni a jedine, co resi, je otazka KDY zacnou darovat...tohle mi prislo trochu nepochopitelne a doted dumam nad tim, zda je mozne takto vychovat cloveka, ze ho nezajima otazka preziti, ale pouze otazka KDY umre a zda to muze o par let odlozit... Zminit musim take uzasnou kameru a skvelou hudbu, ktera mi casto pripomela Philipa Glasse a jeho Hodiny. (27.09.2011)

Smutný a pochmurný děj, věčně smutní herci, pochmurné barvy, depresivní muzika, všichni pořád brečí a nebo se vztekají a do toho ještě věčně lije jako z konve. Když k tomu přidám ještě to, jak se i celkem krátká stopáž filmu táhne, máte za hodinku a půl zaděláno na kvalitní depku. Nic pro mě. (17.02.2013)

Ishigurův srdce drásající příběh je zde pojatý tím nejdojáčtějším, citově maximálně vyděračským způsobem. Andrew i Keira jsou sice výborní a Carey ty dojímavé pohledy velmi jdou... ale všichni mi tou svou odevzdaností a povolností tak lezli na nervy, že jsem měla každou chvíli chuť dát stopku, vlézt do scény a pořádně je proplesknout. (10.08.2016)

Nadprůměrný a dojemný. (25.02.2011)

Všichni jsme pěstováni jako dárci. Ztrácíme příležitosti, šance, iluze, sny. Někdo dokáže dávat i když ví, že ho v životě nečeká zářná budoucnost, jiný se vzpouzí, intrikuje, křičí. Někdo končí s první překážkou, první ranou osudu, někoho položí druhá, třetí, čtvrtá. Někdo odolává a čím víc ztrácí, tím víc dokáže rozdávat jiným. Je důležité, jací jsme a jací budeme. Jak prožijeme své limitované životy, protože žádné odklady neexistují a nikdy neexistovaly. Carey Mulligan je ve filmu skvělá, jako ostatně ve všech, co jsem dosud viděla. Díky ní a její skvěle zahrané pokoře dávám o hvězdičku víc. (25.06.2012)

Ve filmu hodně moc chyběl nějaký pocit překvapení. Bohužel jsem od začátku věděl o čem film je a tak mě ani dětské prozření nehezké skutečnosti nijak nezasáhlo. A bohužel mě tak stejným způsobem nijak nezasahoval ani zbytek vyprávění, protože takřka všechno bylo naprosto jisté, předem odhadnutelné, průhledné a bez budoucnosti, tudíž absolutně bez překvapení, žádný nečekaný zvrat. Samotné vyprávění příběhu bylo trochu dlouhé, rozvláčné a na city tak útočící, až mi to nevyhovovalo. ~~~ Bohužel i herci, ač zahráli výborně a přesvědčivě, mi nějak až příliš připomínali své dřívější postavy. Carey jakoby vypadla z An Education, kdykoliv se objevil Andrew, vyvstala na mysli The Social Network, a Keira šla hrát sama sebe poté, co vzala onu práci, kvůli které odjela z Londýna ke konci London Boulevard. ~~~ Silný příběh lásky k sobě i životu, nepochopitelné odevzdanosti a naprostého imorálního ignoranství, odvyprávěný tak melancholicky, nezasáhnutelně. Nereálně. (24.04.2011)

Neopouštěj mě je přesně ten druh filmu, jak na jeho hodnocení potřebuji čas a musím si všechno v hlavě srovnat a několikrát pořádně promyslet. Ihned po skončení jsem byl opravdu znechucen chováním postav přišlo mi hrozně nelogické. Neméně po důkladném probrání a věnování mnoho kognitivního úsilí tomuto snímku jsem musel zkonstatovat, že tak nelogické nebylo a vlastně principiálně chci film, nad kterým budu muset poté přemýšlet a ideálně s někým i diskutovat, a to jsem dostal opravdu nadstandardně. Takže ve finále odházím velice obohacen a s přesahem, který není vůbec obvyklý. Kdyby se filmu podařilo více vystihnout vzájemné vztahy postav, které jsou v knize naprosto stěžejní. Hodnocení by mohlo být plné. (Knihu jsem nečetl, pouze jsem se o ní bavil s někým, kdo jí četl, protože jsem to prostě potřeboval s někým probrat). (02.06.2018)