Neklid

Když si chlapík, kterému se zabili rodiče v autě pořídí za kamaráda ducha pilota kamikadze z roku 1941, řeknu si- nějak se s tím holt srovnat musí. Když si k tomu ještě narazí holku s rakovinou, který zbývají tři měsíce, to už je trochu ostřejší. Celkově velmi podivný a introvertní příběh, u něhož si asi každý musí všechno doplnit sám, jelikož základní osnova je velice prostinká a nepochybuji o tom, že většinu lidí bude dost nudit. Já s tím tedy statečně zápasil téměř celý film. Nakonec jsem to ale dotáhl do konce, neusnul a uznal, že 60% si film zaslouží. (02.11.2012)

Veselý film o smutných veciach od G. Van Santa a producenta R. Howarda sľuboval minimálne zaujímavú story s jemným humorom a dôrazom na herecké výkony. Výkony slušné, to áno, ale pojašená dvojica robila často „divné“ veci (ako pre koho, však?), čo by až tak nevadilo, ale dosť mi nesedeli dialógy, ktoré v mnohých scénach pôsobia prázdne a sú pravdupovediac úplne o ničom. Aj keď som sa snažil filmu načúvať, nezískal si ma žiadnou scénou, no aspoň postava japonského pilota mi bola sympatická. Isté je, že film mnou preletel, ale citovo ma nezasiahol, čo u podobných filmoch nebýva problém. Predpokladám, že tvorcovia chceli ísť inou cestou, bez citového vydierania, pretože smutných filmov o postavách , ktorým ostáva niekoľko dní, týždňov či mesiacov života, sme videli mnoho. Vyšlo to iba na polovicu. 60%. (12.03.2012)

Neuvěřitelně krásně podmanivý příběh. Milý svou jednoduchostí, nezávislostí i pohledem na předčasný odchod! Působivé postavy kterým vložil scénárista do úst vynikající dialogy. Garderóba je neobvykle eRETROzující !! Umírání, jako hlavní téma, zajímavě potlačené do pozadí romantického poznávaní a přesto plně tento snímek obklopující. Pěkná práce! (15.04.2012)

NEKLID? Tak to bohužel ne, film je klidný, až to nudí a nudí. Nemám rád filmy typu "vypadám jak art a chci vybočit", u kterých to ale celkově zavání spíš křečovitou snahou z toho art udělat za každou cenu. Téma už tak nepotřebné k rozebírání ve filmu, tak omleté několikrát z různých úhlů a mnohokrát lépe zpracované. Celý film je vlastně jen obrazem života před smrtí, ironie lásky na pokraji smrti a jiných dalších psychologických blábolů. Nic se tu ale neděje, všechno se odehrává za jakousi šedou oponou, kterou ani nemáte potřebu rozhrnout. Co má být zajímavé, není, co má být hlubokomyslné je spíš efektivně povrchní a fádní. Já vím, co čekat od filmu, kterej je hlavně o tom, jak divnej kluk pozná holku, které zbývá jen několik dní života a je stejně divná jako on...asi stejně divnou a melancholickou atmosféru. Jenže kdo tohle chce, kdo chce koukat na film pouze o pocitech před smrtí, kde se téměř nic dalšího neodehrává. Proč mařit čas něčím takovým, jako je smrt, na kterou nikdo dobrovolně nemyslí?! Podobný filmy jsou dle mého vhodné jen pro narušené melancholiky, já v nich nic hezkého nevidím. Když už podobný námět, tak to vzít z jiné perspektivy, dát tomu něco víc a ne nechat hodinu a půl diváka s dvěma nudnýma podivínama, který půl hodiny vopruzujou na cizích pohřbech, půl hodiny si čtou ornitologickou knihu a zbylou půl hodinu vedou předvídatelný bláboly....nuda! Vlastně ani netuším, za co dávám tu jednu hvězdu, možná ze soucitu nad dvěma mladými herci, kteří pod režisérem Gus Van Santem měli za úkol udělat melodramatickou romanci, ale bohužel. Alespoň tu snahu tedy cením jednou hvězdou ;) (01.02.2012)

Gus Van Sant není režisér, kterého bych příliš vyhledával. Rozhodně není důvodem jeho homosexualita. Pokud o tom přemýšlím, je "Neklid" prvním filmem, který jsem od tohoto režiséra viděl, nepočítám-li jeho podíl na filmu "Paříži, miluji tě". Už několik let se chystám na "Dobrého Willa Huntinga", na "Milka" pak o několik let méně. "Neklid" je tak mým prvním setkáním a musím říct, že setkáním příjemným. Van Santovi se do rukou dostal zajímavý scénář, který může být pro někoho až příliš jasnou snahou vzbudit city. Filmy, kde hlavní hrdina umírá na nevyléčitelnou chorobu, jsou snímky, které jsou některými lidmi odsuzovány. Pravda, bývají až příliš na efekt, chtějí za každou cenu vzbudit emoce. "Neklid" vzbuzuje emoce, ale daří se mu to bez toho, aby se divákovi vnucoval. Vlastně to není nic jiného než příběh o lásce mezi dvěma mladými lidmi. Oběma lidem do života vstoupila smrt. Enochovi zprostředkovaně, i když je pravdo, že sám byl na pokraji smrti, ale rodiče mu zemřeli při autonehodě. Od té chvíle obchází pohřby. Jako kdyby chtěl zůstat smrti na blízku. Annabel se má se smrtí setkat přímo, protože má nevyléčitelnou nemoc. Přesto tyhle dva spojí láska. A také osud jednoho letce, ducha, kterého vidí jenom Enoch. Trochu postavené na hlavu? Ale vůbec ne. Když to skousnete, určitě vám nebude vadit, že duch je Japonec a byl vychováván jako kamikadze, což také naplnil. "Neklid" je silný film, který ve vás i přes svůj závěr dokáže vzbudit radost. Smrt a láska nemají tolik společného, ale obě jsou součástí života. Nic s tím neuděláme a obojí může přijít v nejméně vhodnou chvíli. Bohužel. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/08/parmeni-krysy-z-temnot-mi-4-blazniva.html (26.02.2013)