4teens

Už nějaký pátek teenagery učím, takže můžu prohlásit, že podobné typy jako v tomto tzv.(prů)seriálu se se škole bez problémů najdou (samosebou ne nahuštěné v jedné třídě). Karikatury? To snad ne- navíc jde o přiznanou comicsovou stylizaci. Chcete- li vidět opravdu zrůdné karikatury (dospělých), mrkněte na adorovaný Vorlův Gympl. Že se dílo míjí s cílovou diváckou skupinou? Těžko říct- dívají se ti slušně vychovaní spolu s rodiči, všichni ostatní sedí u Facebooku, popíjejí nebo kouří marihuanu a v televizi je zajímá leda tak bulvární Superstar. Překonaná móda? Seriál se nikdy nestihne odvysílat v roce svého vzniku:-) Mluva? Některé hlášky jsou vtipné, poslouchat to, jak dnešní teenageři mluví (vulgarity, stupidní zdrobněliny, ignorování diakritiky) bych ještě ve svém volném času opravdu nesnesl. Takže vědomě o něco nadhodnocuji. (14.06.2011)

Nucené, nereálné, nezábavné. Trapné dialogy a velmi nepovedené komiksové provedení, špatné, ale opravdu špatné herecké výkony a z prstu vycucaný příběh také zcela oprávněně definuje podstatu seriálu. Další z mnoha odporných výtvorů, kterých už tu hodně bylo a ještě bude. Proč mají na špatné pořady Češi takový talent? (01.09.2011)

Když jsem se na seriál dívala poprvé, byla jsem z něj docela nadšená. Po druhém shlédnutí jsem trošku změnila názor a nakonec seriál ohodnotila "jen" čtyřma hvězdičkama. Dnes jsem se k seriálu vrátila potřetí. Nejdřív jsem se svým "upraveným" hodnocením souhlasila, dialogy mě přišly trošku umělé a hlavně situace příšerně vyšperkované, usmívala jsem se nad totálně nereálnými scénami. Nakonec mě ale seriál zase chytl jako při prvním sledování a v porovnání s dalšími seriály tohoto typu je 4teens opravdu nejlepší. Závěr seriálu byl sice až moc "zamerikanizovaný", ale myslím, že to překousnu a vrátím seriálu pětihvězdičkové hodnocení ... Protože přiznejme si, co bych já za takovou třídu na střední dala ... (30.10.2014)

Mě ten seriál potěšil, protože to bylo takové okénko do života v Ostravě, no a z toho jsem si odnesl následující: I v Ostravě disponují plným arzenálem archetypů pubertálních píč. V Ostravě mají rádi emeriku a hlavně vlezdoprdelství světovému hlídacímu psu demográcie - takže například zcela reálnou zápletkou v Ostravě je založení klubu cheerleaderek (když já jsem onanoval na střední, ani jsem nevěděl, co to slovo znamená). V Ostravě dále takřka nejsou žádný hnusný a ani dokonce žádný tlustý hoky, když vezmeme složení třídy jako takový náhodný reprezentativní vzorek zdejší mládeže (kromě teda jedný brejlatý, co chtěla bejt novinářka). Všechno prvotřídní mrdny. V ostravě dále se soudruhům nezvedá kufr z toho, když nějaká cheesy kapela hraje na plese před modrou stěnou osázenou žlutýma hvězdama. Holt v Ostravě ještě se ještě neprobrali a neviděj v těchhle symbolech svastiku na bílým puntíku a na červeným poli, tak jako já. No, na jeden seriál o sedmi dílech to neni málo vstřebanejch informací. (09.09.2015)

O tom, či to mohlo zaujať deklarovanú primárnu cieľovú skupinu tínedžerov, mám síce značné pochybnosti, ale inak si myslím, že iné (staršie) divácke kategórie to v zásade oslovilo, pretože ako seriál, hoci aj krátky, to svoju úlohu splnilo: na postavy sme si časom zvykli a potom sme už len napäto čakali, ako sa ich vzťahy nakoniec vyvinú. :-) V tomto smere ale nakoniec scenáristky aspoň mňa prekvapili, pretože línia rozprávač + skejťáčka zostala dosť otvorená, a koniec koncov, príliš tematizované nebolo ani spárovanie Dáje a Jirky a ďalších hlavných postáv. Ja sa bez mučenia priznávam, že ma tento titul práve v tomto zmysle bavil, a to napriek značnej teatrálnosti a neskutočnej neuveriteľnosti, ktorou sa dej a psychológia postáv miestami (bohužiaľ ale dosť často) vyznačovali, a napriek tomu, že sa v konečnom dôsledku väčšina výplne seriálu redukovala na "baby a fotbal" (pravdu povediac, skôr len to prvé - je to azda conditio sine qua non moderného seriálu?). Od provinčnej televíznej série však neočakávam extrémny prínos pre môj osobnostný rozvoj a celospoločenskú diskusiu, tento mi pár večerov vcelku zdarilo vyplnil a natočený bol veľmi príjemne (mám na mysli primárne obraz, nie výzor ženského osadenstva) - dokonca ani tie nevyrovnané výkony mladých hercov v rolách 15-ročných mi nevadili (a časom snáď z niektorých z nich budú zaujímaví herci, tentoraz už určite bez úvodzoviek). Nepozdávali sa mi skôr výkony - možno ale do istej miery diktované scenárom - starších hereckých ročníkov: všetci tí neskutoční tvrďasi (od riaditeľky Kočičkovej a matematikára-futbalového trenéra až po (ex)skinheadovho otca-policajta) a fantastickí príbuzní (balkánska maminka, balkánsky strejček, žoviálny ocko Maiga, svetácka [cf. scénu s mariškou], ale od dobrody sa pri varení a šití pretrhnúť chcejúca babička) boli nielenže ťažko uveriteľní, ale dokonca sotva pozerateľní. Vytkol by som tomu ešte skutočnosť, že sa celý seriál sústredil iba na pár postáv. To samozrejme v nejakej miere musí urobiť akékoľvek dielo, ale v tomto prípade ma dosť štvala tá neschopnosť kamery odlepiť sa od 5-10 osôb (rozpávač, výstavná Patricie a nesmierne činorodá Dája v prvej línii, v niektorých epizódach k tomu pristupovali (ex)skín, mladý pán Džuba, "dcéra alkoholika a sestra prostitútky" Kamila a skejťáčka, ktorá okrem toho vystupovala iba v typizovaných scénach hrania on-line hry so zamračenou tvárou a oslovovania rozprávača "bublino" s tvárou pohŕdavou; obe skupiny pravidelne, ale iba nárazovo dopĺňali rádoby negatívna postava "Žárovky" a milučká tvár Ghosta); ostatní detskí ne-herci, vrátane spolužiakov hlavných hrdinov, tam boli pomerne neskrývane iba ako mlčiaci a ničím nevynikajúci "komparz", čo k vierohodnosti seriálu určite neprispelo. (01.07.2011)