Spartakus: Bohové arény

"There is only one way to become champion....never lose" Předtím, než se v Domě Batiata (John Hannah) objevil Spartakus, tak domu vládl jiný šampion. V té době bylo spoustu věcí jinak. Batiatus se bratří se Soloniem, a se svojí manželkou nemají zlomyslné či podlé úmysly. Během této mini-série, která je prequelem k Blood and Sand, se vše změní a dá se do takových kolejí, jaké známe právě ze zmiňované první série Spartaca. Na pouze 6ti epizodách se rozprostírá příběh, kterému nechybí zrada, klam, sex a samozřejmě násilí v podobě gladiátorských her. A možná proto, že tato série má dvakrát menší prostor, tak ho využívá zcela mistrně. Proto se dočkáme vzestupu Crixa (Manu Bennett), představení tehdejšího šampióna Gannicuse (Dustin Clare) a zrození podlého a ďábelského Batiata, který se nám vybarvil v dalších epizodách. Po technické stránce perfektní, hudebně velmi dobré. A přehnaného násilí se samozřejmě dočkáme v podobě hektolitrů krve a nechybí spoustu explicitních sexuálních scén. (98 %) (24.11.2013)

No na Spartacus: Blood and Sand to nema, ale i tak to je porad solidni naklad. Tentokrat jen 6 na sebe navazujicich dilu, kde se vysvetli par zajimavejch veci, typu jak se Doctore stal Doctorem, Crixus sampionem, Asher prisel o nohu, ale hlavne to je o intrikach. Nekdo na nekoho neustale vymejsli ochcavky a tak vetsinu dilu vyplnujou dialogy. Na bojovani nebo trenovani tady uz bohuzel nezbylo moc casu, ale sem tam precejen k nejakymu souboji nebo treninku dojde. Vse je ocekavane libove brutalni a krvavy, neustale nejaky orgie kde litaj nahy zensky a vsichni spolu sukaj, v kazdy druhy vete zazni fuck a vetsina postav je neustale nasrana, takze i kdyz furt jen kecaj, dokazou to podat spravne atmosfericky. Trochu me zklamala nevyrazna vizualni stranka a nic moc efekty, ale zase tu je solidni hudba. Celkove slabsi nez prvni serie, ale porad to da 5*. (02.03.2011)

Příběh prvního batiatova slavného šampióna Gannica, stejně jako cesta po níž se sám Batiatus stal dominem svého vlastního ludu je stejně poutavá jako prvotní Spartakus: Krev a písek. Celý tento prequel je velice důmyslně a pečlivě propojený s "hlavním" seriálem a exceluje ve stejném směru a díky stejným proprietám. Samotný Gannicus je pak sympaťák, jak to jen jde. Prostě taková antická "rocková hvězda" a jeho nalezení smyslu života v podobě lásky, která mu byla vzápětí uzmuta je dostatečně silným motivem na to, aby tuhle "odbočku" utáhl. (25.06.2012)

Trend HBO opepřit své povětšinou dobré seriály založené na zajímavých příbězích násilím, erotikou a vulgarismy se zde již tak trošku zvrtnul. Spartakus: Bohové arény místy působí jako prvoplánovitá směs krve, sexu a sprostoty místy doplněná nějakým tím příběhem. Tato minisérie je z celé produkce filmových minisérií HBO suveréně to nejslabší a upřímně se někdy podivuji proč se na to vlastně ještě dívám. Příběh je velmi banální a nafouknatý na objemu jednoduchými vedlejšími zápletkami. Scénář je vysloveně slabý a z toho plyne, že nějaké herecké umění vážně nehrozí. Ostatně většina očividně tráví více časů ve fitku a pod solárkem, než na lekcích herectví. No a akční pasáže jsou tak krvavé a přehnané, že je to někdy až na úrovni parodie. V rámci HBO tvroby rozhodně podprůměr. (05.11.2012)

V polovině byly jasné dvě věci. První byl fakt, že zkrátka a jednoduše Spartacus: Blood and Sand a jeho duchovní následovník - příběhově předchůdce - Gods of the Arena nedopadne špatně. Ve smyslu, že to není průser. Druhou věcí byl fakt, že nás čeká ještě pár zajímavejch smrtí, zajímavejch ve smyslu příběhovým. Bohové arény začaly šablonou první epizody Blood and Sand, ale stejně jako Spartakova cesta na vrchol a k pomstě, i tento prequel má neskutečně stoupající tendenci. Šablona zmizela ve chvíli, kdy se spolu museli vyspat dva otroci, které pojilo přátelství (a manželství) s jiným. Tehdy Bohové arény přinesli faktor, kterej tady doposud chyběl. Od Crixova vítězství ve třetí epizodě (bohužel se nejedná o spoiler, když víme, že určitě přežije) pak pomalu seriál naklouzává k finále, které do role "the best of gladiatores" vykopne právě tohohle Gala, čímžtopádem se opět ozývá šablona z první řady. První epizoda této "druhé" řady Spartaka přináší zajímavý potenciál vytřískat z Andyho absence maximum. Sex, násilí, krev, to všechno zde není prvoplánové, ale funguje jako způsob, jak posunout děj dál, a po sexuální scéně Gannica s Núbijcovou ženou (už jsem si zapamatoval, že se jmenuje Oenomaus) se nám dostává do seriálu i trocha psychologického kontrastu - černoch musel zabít svého učitele, Gannicus musel ošukat ženu svého nejlepšího přítele. Od příjezdu starého "domina" pak bliká vykřičník na další frontě. Tím se tedy dostávám ke svému zhodnocení přesně v polovině seriálu: Spartacus: Blood and Sand hrál ve dvou rovinách. Gods of the Arena přinášejí roviny tři a všechny přinášejí zajímavý vývoj postav. Kromě té bojové, samozřejmě, a sexuální. Jo a abych nezapomněl, právě v sexuální rovině se mi zdají Bohové mnohem odvážnější než "první" řada. Bohužel v pátém dílu přichází vrchol seriálu a posledním dílem seriál nedokáže nabrat tempo. To by bylo nereálný. Závěr Bohů Arény nemá grády jako Krev a Písek, ale to nevadí. Gannicův osud je zakončenej hezky a dobře to je promyšlený, aby na to navazovala právě Blood and Sand. A poslední pětiminutovka příjemně mrazí na zádech, což je sprostě způsobeno tím, že dohromady vytvořili tvůrci ze Spartaka naprosto ojedinělou sérii, která nadlouho nebude mít obdoby. Velice skvělých a silných 90%. (25.01.2011)