Wolf Creek 2

Nekompromisní a svižná žánrovka, která se nebojí ničeho a nikoho nešetří - v relativně krátkém časovém úseku se tak dočkáme čistého průstřelu hlavy, detailního rozřezání mužského údu, krvavé australské rallye s podtitulem "Sejmi klokana" a konečně i návštěvy děsivého mučícího doupěte plného bolesti a zvrácenosti. A navíc v hlavní roli se sympatickým klaďasem a labužnickým záporákem, který je hororový magor první třídy. Nepřináší to sice nic nového a je zarážející, jak bezstarostně a bez následků provozuje Taylor své zvrhlé choutky napříč tak velkým územím, ale pořád je to minimálně sakra zábavné a formálně více než slušné, takže spokojenost.... 70% (12.11.2015)

Musím WC2 přiznat jedno. Opravdu mě nezklamal. Je to přesně tak slabý film, jak jsem očekával. Vlastně mě bavila jen ta úvodní scéna s policisty, ta by skvěle fungovala jako kraťas. Jenže po ní se ze záporáka (který mě prudil již v jedničce) snažili vycucat a vyždímat tolik, že z něj zbyl zase jen protivný, nesympatický a neskutečně přehrávající záporák. Celý film je docela natažený, scéna s kvízem přetažená až za únosnou mez a i ty klokani nejsou nic moc. Na mě tenhle psychicky vyšinutý Krokodýl Dundee nefunguje. (28.07.2014)

John Jarratt naprosto vládne celýmu filmu. Hláškujícího australskýho burana si neskutečně užívá a posouvá celej film na další level. Často jsem se naprosto upřímně smál, i když tam někoho zrovna brutálně vraždil. Scéna s klokanama je asi komediální vrchol filmu. Ke konci dost přituhne a je to fakt horor. Stejnak tvůrci ale pomrkávají na diváka a v mučící scéně propašují do filmu regulérní rychlokurz o Austrálii. (20.10.2018)

Buran zabíjí. Zase. Není to originální, ale je to marast jako prase, přičemž závěr je jedna velká labůžo jízda pekelným exploitation gore panoptikem. Jeden z těch filmů, ze kterého člověku není zrovna dvakrát blaho, nicméně stále čumíte a zíráte jako banda klokanů, jejichž kamarádi chcípaj pod koly kamionu. Mix Stopaře, Wolf Creeku a Duelu čerpá hodně z neopakovatelné australské atmosféry a geniálního superburanského psychopata v podání Johna Jarratta. Jakýmsi zvráceným způsobem to stojí za to... (08.05.2014)

Zajímalo by mne, jsou-li Australané takoví úchyláci proto, že mají kořeny v nejhnusnější anglické spodině nebo proto, že jim už v útlém věku jejich lokalizovaná verze Slabikáře drtí do hlavy „Má-ma me-le e-mu“. Mám podezření, že tam E-mu občas me-le i tá-ta. V mí-se, kde předtím vymlel ptakopyska. Ať je tomu jakkoliv, plojtejšny jim jdou náramně, a to ať už hix-, ex-, cogito-, ergo-, sum- nebo jiné formy duševního vykořisťování. A Vlčí strouha dvě toto pravidlo rozhodně nepotvrzuje. Ba naopak. Tam, kde měl první díl třináct až patnáct centimetrů, má druhý mezi dvaceti až dvacetpěti, vůbec není uměle vytahaný a závěrečná protinožčí mutace Milionáře, kdy proti vám sedí v křesle narušený vidlák Czech s bruskou a třiceticentimetrovou dandý kudlou je veskrze dokonalá. (16.08.2014)