Nastala chyba při přehrávání videa.
  • D.Moore
    ***

    Zrovna tak silně, jak na mě zapůsobila úvodní půlhodina, mě (s výjimkou úplného závěru) rozladila následující hodina, roztahaná a plná situací, které se mi zkrátka a dobře zdály až příliš přitažené za vlasy. Samozřejmě nevím, jak to ve vyhlazovacích táborech chodilo, a je dost možné, že se tam takové věci opravdu mohly stát, nicméně to věčné přenášení těla, přecházení z jednoho oddělení na druhé, vymlouvání se... Na můj vkus to bylo až moc fantastické a s tím realistickým pojetím se to akorát tlouklo. Přes všechny výtky (z nichž jedna by směřovala i k tvůrcům českých titulků, kteří bůhvíproč nepřekládali vše a já tak měl pocit, že mi leccos důležitého uniklo, protože maďarsky umím říct akorát segedýn) filmu ovšem nemůžu upřít naprosto fantastické zpracování, k děsivé dokonalosti dovedený nápad "Přimějeme diváka, aby se cítil jako hlavní postava.", odpudivě působivou kameru a výborně udělaný zvuk, který zkrátka doma u počítače nebo u televize nemůže být takový jako v kině plném nedutajících lidí. Pokud někdy budu mít odvahu, podívám se znovu. Ale teď bych si raději dal zase nějakou komedii, prosím.(24.2.2016)

  • Dan9K
    **

    Proč jsme museli sledovat osud zrovna toho největšího debila z celé Osvětimi? Nějaké ty rozhovory s přeživšími členy Sonderkommanda jsem už viděl a jsou to celkem normálně přemýšlející lidé. Všechny ty postavy okolo ve filmu byly daleko racionálnější. Tohle bylo vyloženě utrpení sledovat. Ale ne kvůli výborné kameře, zvukové stránce nebo kvůli všeobecným hnusům, co se tam tak trochu, ale spíš skrytě, děly. To bylo všechno fajn. Ale protože to bylo jako sledovat potápěče, na kterého se hrne lidožravý žralok, ale on si nutně musí vyfotit mrtvého kraba s urvaným klepetem a udělá pro to úplně všechno. Prostě příběh, se kterým se nedokážu ztotožnit a hlavní postavě jsem přál brzký konec pro její bezbřehou stupiditu. Může se namítnout, že motivace hlavní postavy spočívala v uchování posledního zbytku lidství. Budiž. Ale mohl si k tomu vybrat třeba něco, co má větší smysl. Například pokus o útěk, o který šlo všem ostatním, jenom ne hlavní postavě, která ho svou blbostí v podstatě kazila. Navíc ty rozhovory mezi postavami nedávaly vůbec smysl. Já vím, že tam na nic nebyl čas a prostor, ale i tak je každá věta úplně o něčem jiném a spíš jsem z toho cítil laciný kalkul, aby film nepůsobil moc jednoduše. Nebo je to třeba maďarštinou, nevím. Podobně mě štvala záměrná a celkem kontraproduktivní absolutní nepřehlednost a až přílišná chaotičnost a neorganizovanost práce v táboře. Tomu se mi nějak nechtělo věřit. Na snímku ovšem oceňuji jeho kameru, pár zajímavých scén a hezký konec.(28.2.2016)

  • castor
    ****

    A pak že bylo o největší tragédii v dějinách lidstva natočeno vše. Polské vyhlazovací tábory jako Osvětim, Treblinka, Chmelno, Sobibor, Majdanek nebo Belzec ztělesňovaly peklo na zemi. To nejznámější se odehrávalo v prvním jmenovaném, ve kterém drtivou většinu stopáže sledujeme detail tváře nebo záda jednoho z Židů, který na nich má velké rudé X, které mu o pár týdnů/měsíců prodlužuje život. Nevíme o něm skoro nic. Jen, že plní špinavou práci, utírá zvratky, krev, žene lidi do sprch, pálí jejich těla, hází popel lopatou do řeky. A nanovo. Tvůrci dokonale vypráví zvukem, cítíme každou kulku, která je odehraje mimo obraz, ale dobře víme, pro koho byla určená. Vše ostatní je záměrně rozostřené do obrysů ležících těl. A jedno takové se náš „hrdina“ zaváže pohřbít podle židovských tradic. Formálně velmi zajímavé, ale zase úplně nahlas netleskám.(9.4.2016)

  • Shadwell
    **

    Pár slov o tom, proč je tenhle film po formální i obsahové stránce podprůměr a proč je špatné tomuhle podprůměru propadat a dávat Oscary. ____ Co se formální stránky týče, tak někteří filmaři zjevně pořád žijí v iluzi, že dlouhými záběry vtáhnou diváka víc do děje. To platí možná tak v nějaký FPS hře, ale ve filmech tyhle dlouhý záběry nevedou k větší sugestivitě, autenticitě či realističnosti, ale naopak diváka ruší, protože je to nepřirozený a protože jak známo ve filmech to je spíš tak, že se realističnosti dosahuje zcela nerealistickými prostředky. Příkladem jsou zvuky (nikdy se nenechává zaznít vše, ale jen to potřebný), anebo střih (režiséři jako Scorsese nechají sjet scénu třeba desetkrát a poté tu scénu ve střižně seskládají ze záběrů ze všech těch deseti jetí, čímž ovšem dosáhnou větší působivosti). Tudíž představa, že když mám závažný téma jako holocaust, tak ho podpořím dlouhými záběry, kterými vtáhnu diváka přímo do děje, je iluzorní. Dlouhý záběry fungují pouze jako výjimka z pravidla, když je použiju párkrát jako třeba Cuarón, ale když se z toho stane koncept celýho filmu jako v případě Hitchova Provazu nebo dramatu Victoria (2015), je to skoro vždycky průšvih. Bohužel diváci i kritici mají dlouhodobě pocit, že každý film s dlouhými záběry je automaticky kvalitní, zatímco každý rychleji stříhaný film je automaticky míň kvalitní. Tak to samozřejmě není. Je nutný to posuzovat vždy individuálně film od filmu. Že si někdo nandá holinky naruby, z něj jednoduše nedělá punkera, jak víme, stejně jako nedělají dlouhý záběry z filmu umění. Kdo to neví, tomu třeba připomenout, že nejdelší záběry jsou de facto v pornu. Samozřejmě se tu nabízí protiargument, že v případě Saulova syna mají dlouhé záběry ilustrovat a zprostředkovat to, že když jste se octli v koncentráku, měli jste jen velmi omezené množství informací o celém prostoru a fungování tábora. Faktem rovněž je, že zprostředkovat jeden příběh hlavní postavy, jejího vnímání a chování tak, jak to činí Saulův syn, je dobrá myšlenka, ale to provedení je zkrátka nedostatečný. Mimo to členové Sonderkommanda jako relativně privilegovaná vrstva v koncentračních táborech byli sice už dopředu odsouzení po cca 4 měsíčních k smrti, nicméně měli rozhodně větší přehled o celé situaci v táboře než běžní vězni, tudíž přisuzovat hlavní postavě nějaký extra rozostřený vnímání okolní reality není přesný. Hlavně mám ale pocit, že ten film není nijak extra zrežírovaný a že těží zejména ze silnýho tématu nakroucenýho (pivo se čepuje, zmrzlina točí, filmy kroutí) rádoby sugestivním stylem dlouhých záběrů. Laszlo Nemes prostě není ani nový Béla Tarr ani nový István Szabó. Je to mladý kluk, který za sebou nic nemá a soudě podle tohohle filmu nemá nic ani před sebou, aniž mu teda přeju něco špatnýho. Ale to si povíme za 15 let. O kšeft nebude mít určitě nouzi, protože festivalový filmy jsou stejný byznys jako ty komerční a v radách a různých fondech seděj povětšinou nekompetentní jedinci, co na filmy jako Saůluv syn peníze rádi odklepnou, než aby podpořili něco smysluplnýho a skutečně odvážnýho. Na závěr podotýkám, že kdyby někdo namítal, že Saulův syn vyjma dlouhých záběrů pracuje přece i velmi důmyslně se zvukem, tak s vědomím toho, jak mimořádně důležitá je ve filmech audiální stránka (hudba, zvuk, mix), říkám, že film je pořád primárně vizuální umění. Říkáme pohyblivé obrázky, jdu zhlédnout (nikoli shlédnout, please). Neříkám jdu si poslechnout film. ____ Co se problémů s obsahem tohohle filmu, tak jednak podkladem pro scénář je jakýsi sborník textů seskládaný ze zápisků různých členů Sonderkommanda, tedy celkem věrohodný, ovšem pořád velmi problematický zdroj nesourodých textů. Za další hlavní postava se chová doslova jako šílenec, jako nějaký rambo, kterému by SS-áci ve skutečnosti nejméně desetkrát prohnali kulku hlavou za to, co ve filmu provádí a jak neobezřetně si počíná. Rozumím tomu, že hlavní postava je vlastně mrtvá, jinak řečeno že ten otec opustil živé kvůli mrtvým, respektive kvůli svému synovi, takže je mu už všechno jedno. Stejně tak lze asi kvitovat, že tu máme příběh nikoli přeživšího hrdiny, nýbrž bezejmenného mrtvého, nicméně i tak je chování hlavní postavy iritující, zvlášť když si tvůrci dali očividně záležet na historické věrohodnosti kulis a povinných klišé scén, jako jsou sprchy, zabíjení židů u vyhloubených příkopů či pořizování skutečně dochovaných fotek. Faktem ovšem je, že kdyby chtěli být tvůrci skutečně originální, neumístí film do nejprofláknutějšího symbolu holocaustu, Osvětimi, když daleko vice židů pochodovalo do plynu v jiných německých továrnách na smrt a ještě víc židů bylo zastřeleno v okupovaném Polsku, Lotyšsku, Litvě či v Sovětském svazu.(28.2.2016)

  • MontyBrogan
    ****

    Absolútne neštandardne natočený film z prostredia koncentračného tábora - bez klasického príbehu. Zato myšlienok vám ponúkne niekoľko a desivých záberov mnoho, aj keď nie je typicky strhujúci akciou, ako to býva u iných vojnových snímkov. Ponúka však také vychytávky, ako scény nasnímané skoro z pohľadu hlavného hrdinu, alebo rozostretý obraz v okolí, ktorý som si vysvetlil ako ďalšiu snahu o stotožnenie sa so Saulom, pretože keď on niečo vidí iba periférne, prečo by sme my mali zreteľne? A najmä sa vyznačuje chaotickým, hektickým a stresujúcim prostredím nonstop. A to je tiež riadny rozdiel oproti zvyčajnému uchopeniu tejto témy. Zatiaľ čo inde sme zvyknutí na pár momentov, kde ide o život, pár momentov, kde ide o hlad a zrazu príde koniec vojny, tu sa podarilo navodiť pocit, že každé jedno zaváhanie pri prikázanej činnosti, každý jeden nesprávny pohyb či pohľad, to všetko môže znamenať, že bude nešťastník, ktorý sa tým previnil, odvedený niekam do tmy alebo do jamy, kde už pocíti len silný tlak od guľky v hlave. Aj napriek tomu niektorí odvážlivci riskovali. Pretože bez budúcnosti nie je ani motivácia a bez pokusu dostať sa von vás táto mentálna klaustrofóbia akurát pripraví o rozum.(25.2.2016)

  • - Režisér Laszlo Nemes sa pri natáčaní nechal inšpirovať sovietskym filmom Choď a pozeraj sa (1985). (figliar)

  • - Vo filme zaznela okrem maďarčiny, poľštiny, ruštiny a nemčiny tiež slovenčina. (dominikapete)

  • - Film není natočen z pohledu první osoby, ale třetí, přičemž kamera je u hlavního hrdiny přilepená tak, jak to známe jen z počítačových her. (Stoka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace