Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni.(Film Europe)
Auschwitz-Birkenau, rok 1944. Osmačtyřicet hodin ze života Saula Ausländera, člena Sonderkommanda, tedy oddílu židovských vězňů nucených asistovat hitlerovcům ve vyhlazovací mašinerii, krátce před vypuknutím povstání. V realitě, kterou není možné pochopit, v situaci, kdy není žádná šance přežít, se Saul pokouší uchovat si v sobě to, co zbylo z člověka, jímž kdysi byl. Kamera ho od počátku sleduje zblízka, jako bychom stáli těsně za ním. Neustále si klademe otázku: co bych v té situaci udělal já? Debut Lászla Nemese, oceněný hlavní cenou na festivalu v Cannes, boří dosavadní narativní klišé typické pro zpracování tematiky holokaustu. Režisér rezignoval na epické měřítko vytvářející iluzi, že jsme schopni pochopit rozměry tohoto zločinu. Divák je konfrontován s maximálním realismem, z perspektivy jednotlivce sleduje části pekla, které ho obklopuje. Film Saulův syn vznikl z hluboké potřeby autentičnosti.(Kino na hranici)
Maďarské drama odehrávající se ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi získalo ta nejprestižnější filmová ocenění a brzy si vydobylo pověst převratného díla. Tvůrci zobrazují koncentrační tábor jako děsivě a efektivně fungující stroj, o jehož chod se starají také sami vězni.(Letní filmová škola)
Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni.(Meiji)
Strhujúci historický thriller, ktorý mení spôsob zobrazenia holocaustu a upiera divákovi bezpečný odstup od témy. Osvienčim, 1944. Maďarský žid Saul Ausländer je členom Sonderkommanda, ktoré je v mašinérii vyhladzovacieho tábora pridelené k práci pri plynových komorách a hromadách, na ktorých sa pália ľudské ostatky. Keď apatický Saul uprostred kopy mŕtvol objaví telo svojho syna, prebudí sa v ňom naliehavá potreba obstarať mu riadny židovský pohreb. Bez ohľadu na nebezpečenstvo, všeobecné utrpenie a plánovanú vzburu sa Saul vydáva na delirickú cestu koncentračným táborom s jediným cieľom – nájsť rabína.(Film Europe)
Osvienčim, 1944. Maďarský žid Saul Ausländer je členom Sonderkommanda, ktoré je v mašinérii vyhladzovacieho tábora pridelené k práci pri plynových komorách a hromadách, na ktorých sa pália ľudské ostatky. Keď apatický Saul uprostred kopy mŕtvol objaví telo svojho syna, prebudí sa v ňom naliehavá potreba obstarať mu riadny židovský pohreb. Bez ohľadu na nebezpečenstvo, všeobecné utrpenie a plánovanú vzburu sa Saul vydáva na delirickú cestu koncentračným táborom s jediným cieľom – nájsť rabína.(MFF Cinematik Piešťany)
Absolútne neštandardne natočený film z prostredia koncentračného tábora - bez klasického príbehu. Zato myšlienok vám ponúkne niekoľko a desivých záberov mnoho, aj keď nie je typicky strhujúci akciou, ako to býva u iných vojnových snímkov. Ponúka však také vychytávky, ako scény nasnímané skoro z pohľadu hlavného hrdinu, alebo rozostretý obraz v okolí, ktorý som si vysvetlil ako ďalšiu snahu o stotožnenie sa so Saulom, pretože keď on niečo vidí iba periférne, prečo by sme my mali zreteľne? A najmä sa vyznačuje chaotickým, hektickým a stresujúcim prostredím nonstop. A to je tiež riadny rozdiel oproti zvyčajnému uchopeniu tejto témy. Zatiaľ čo inde sme zvyknutí na pár momentov, kde ide o život, pár momentov, kde ide o hlad a zrazu príde koniec vojny, tu sa podarilo navodiť pocit, že každé jedno zaváhanie pri prikázanej činnosti, každý jeden nesprávny pohyb či pohľad, to všetko môže znamenať, že bude nešťastník, ktorý sa tým previnil, odvedený niekam do tmy alebo do jamy, kde už pocíti len silný tlak od guľky v hlave. Aj napriek tomu niektorí odvážlivci riskovali. Pretože bez budúcnosti nie je ani motivácia a bez pokusu dostať sa von vás táto mentálna klaustrofóbia akurát pripraví o rozum.(25.2.2016)
,,Proč jsi opustil živé, kvůli mrtvým? '' ----------- Tento film je taková zhmotněná apatie. Apatie lidí, kteří se už lidmi dávno přestali cítit, kteří už přestali myslet. Lidí jejichž jedinou jistotou je stejný osud jako těch které coby členové sonderkommanda odvádí do plynových komor a jejichž pokroucené pokálené a rozdrásané ostatky nakládají na výtahy, které je odvezou do krematorií v prvním patře... Coby členové sonderkommanda mají jen jedinou výhodu a tou je skutečnost, že se sem tam dostanou k nějakému nedojedenému jídlu z kapes obětí co odešli do sprch či kousku nějakého oblečení. Ti nejodvážnější občas ukradnou i nějaké to zlato, protože i přes okamžitý trest smrti lze za něj u úplatných kápů a SS dozorců získat nějakou tu malou výhodu. Ač se film odehrává v místech, která by se dala nazvat peklem na zemi, ku podivu tu hrůzu a brutalitu z toho prostředí spíše cítíte než vyloženě vidíte. Způsob jakým kamera snímá herce je totiž takový, že ostrý obraz má jen sama přímo zabíraná postava zatímco vzdálenější okolí je rozostřené. Divák tedy vidí obrysy nahých mrtvých těl vlečených za nohy z plynových komor, ale obličeje nerozeznává. To dává filmu ještě masovější anonymnější rozměr masové továrny na smrt. O to více k divákovi dopadají zvuky. Bušení stovek pěstí na dveře plynových komor když první krystalky cyklonu B dopadnou mezi lidi ,, ve sprchách '', hučení kremačních pecí, skřípot vozíků s mrtvými těly, kakofonie různých kovových úderů a zvuků výtahů a samozřejmě neustávající řev povelů kápů a stráží. Zaslechneme němčinu, maďarštinu, slovenštinu, ruštinu, francouštinu.... Lidé z celé okupované Evropy sem byli deportováni aby zde zemřeli, nebo aby pomáhali nacistickým bestiím se smrtí jiných, než dojde řada i na ně. Nezřídka kdy se stávalo, že silní muži byli vybráni přímo z transportů do těchto sonderkommand aby v zápětí zjistili, že na haldě mrtvých čerstvě zplynovaných těl připravených ke spálení leží jejich děti, ženy, rodiče... Toto poznání potká i Saula. A tak se v továrně na smrt pokusí svému nevlastnímu synovi zajistit důstojný pohřební jidiš obřad a pohřeb... Od filmu nečekejte Schindlera ani třeba Grey Zone, Sobibor či Colette... Tohle je prostě něco jiného. Je to mnohem autentičtější, syrovější, jde z toho na člověka čirá hrůza. Bohužel o tomto filmu nejde napsat, že byl hezký. Jedná se o velice zručně natočené připodobnění něčeho, čehož skutečný rozměr si neumí představit ani ti, kteří se holocaustem zabývají... Tohle bylo za 5 hvězd! * * * * *(8.4.2016)
Na jednu stranu jsem určitě rád, že jsem šel na Saulova syna do filmovém klubu, ale na druhou stranu nebudu zastírat fakt, že jsem byl po projekci přeci jen poněkud zklamán. Paradoxně největší problém jsem měl s onou vychvalovanou kamerou, která většinu času snímá krk, záda nebo obličej hlavního hrdiny a dění okolo se odehrává v rozostřených okrajích. Nemám nic proti jakékoliv invenci ve filmu, ale pokud je to na úkor přehlednosti scén a vůbec variability kamerových záběrů, nemůžu jít s hodnocením výš. Komentáře akademiků a kritiků typu „zapomeňte na ušlechtilý Schindlerův seznam nebo s nadhledem pojatý Život je krásný, tohle je drsná realita“ beru s velkou rezervou i vzhledem k tomu, že ona drsná realita je většinou vyjádřena pouze zvukovými projevy. Saulův syn je hodně specifický film, ze kterého kritici a artově zaměřené publikum udělali lepší film, než doopravdy je.(25.2.2016)
Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek.(17.4.2016)
Saul, muž, ktorý kvôli svojmu nebohému synovi stratí absolútne akýkoľvek pud sebazáchovy. Jeho hlúpe správanie miestami priam bije do očí, ale čo sa týka filmárskej stránky, jednalo sa o pekelne dobre natočené nahliadnutie na praktiky v Auschwitzi, konkrétne na dennodennú rutinu tzv. Sonderkommanda. Netradičné, ale za to veľmi sugestívne a miestami mimoriadne tvrdé (v dobrom slova zmysle) poňatie. __ Ocenenie filmu na MFF Cinematik Piešťany 2016 - Meeting Point Europe Award pre najlepší európsky film.(13.9.2016)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
MontyBrogan
Absolútne neštandardne natočený film z prostredia koncentračného tábora - bez klasického príbehu. Zato myšlienok vám ponúkne niekoľko a desivých záberov mnoho, aj keď nie je typicky strhujúci akciou, ako to býva u iných vojnových snímkov. Ponúka však také vychytávky, ako scény nasnímané skoro z pohľadu hlavného hrdinu, alebo rozostretý obraz v okolí, ktorý som si vysvetlil ako ďalšiu snahu o stotožnenie sa so Saulom, pretože keď on niečo vidí iba periférne, prečo by sme my mali zreteľne? A najmä sa vyznačuje chaotickým, hektickým a stresujúcim prostredím nonstop. A to je tiež riadny rozdiel oproti zvyčajnému uchopeniu tejto témy. Zatiaľ čo inde sme zvyknutí na pár momentov, kde ide o život, pár momentov, kde ide o hlad a zrazu príde koniec vojny, tu sa podarilo navodiť pocit, že každé jedno zaváhanie pri prikázanej činnosti, každý jeden nesprávny pohyb či pohľad, to všetko môže znamenať, že bude nešťastník, ktorý sa tým previnil, odvedený niekam do tmy alebo do jamy, kde už pocíti len silný tlak od guľky v hlave. Aj napriek tomu niektorí odvážlivci riskovali. Pretože bez budúcnosti nie je ani motivácia a bez pokusu dostať sa von vás táto mentálna klaustrofóbia akurát pripraví o rozum.(25.2.2016)
Big Bear
,,Proč jsi opustil živé, kvůli mrtvým? '' ----------- Tento film je taková zhmotněná apatie. Apatie lidí, kteří se už lidmi dávno přestali cítit, kteří už přestali myslet. Lidí jejichž jedinou jistotou je stejný osud jako těch které coby členové sonderkommanda odvádí do plynových komor a jejichž pokroucené pokálené a rozdrásané ostatky nakládají na výtahy, které je odvezou do krematorií v prvním patře... Coby členové sonderkommanda mají jen jedinou výhodu a tou je skutečnost, že se sem tam dostanou k nějakému nedojedenému jídlu z kapes obětí co odešli do sprch či kousku nějakého oblečení. Ti nejodvážnější občas ukradnou i nějaké to zlato, protože i přes okamžitý trest smrti lze za něj u úplatných kápů a SS dozorců získat nějakou tu malou výhodu. Ač se film odehrává v místech, která by se dala nazvat peklem na zemi, ku podivu tu hrůzu a brutalitu z toho prostředí spíše cítíte než vyloženě vidíte. Způsob jakým kamera snímá herce je totiž takový, že ostrý obraz má jen sama přímo zabíraná postava zatímco vzdálenější okolí je rozostřené. Divák tedy vidí obrysy nahých mrtvých těl vlečených za nohy z plynových komor, ale obličeje nerozeznává. To dává filmu ještě masovější anonymnější rozměr masové továrny na smrt. O to více k divákovi dopadají zvuky. Bušení stovek pěstí na dveře plynových komor když první krystalky cyklonu B dopadnou mezi lidi ,, ve sprchách '', hučení kremačních pecí, skřípot vozíků s mrtvými těly, kakofonie různých kovových úderů a zvuků výtahů a samozřejmě neustávající řev povelů kápů a stráží. Zaslechneme němčinu, maďarštinu, slovenštinu, ruštinu, francouštinu.... Lidé z celé okupované Evropy sem byli deportováni aby zde zemřeli, nebo aby pomáhali nacistickým bestiím se smrtí jiných, než dojde řada i na ně. Nezřídka kdy se stávalo, že silní muži byli vybráni přímo z transportů do těchto sonderkommand aby v zápětí zjistili, že na haldě mrtvých čerstvě zplynovaných těl připravených ke spálení leží jejich děti, ženy, rodiče... Toto poznání potká i Saula. A tak se v továrně na smrt pokusí svému nevlastnímu synovi zajistit důstojný pohřební jidiš obřad a pohřeb... Od filmu nečekejte Schindlera ani třeba Grey Zone, Sobibor či Colette... Tohle je prostě něco jiného. Je to mnohem autentičtější, syrovější, jde z toho na člověka čirá hrůza. Bohužel o tomto filmu nejde napsat, že byl hezký. Jedná se o velice zručně natočené připodobnění něčeho, čehož skutečný rozměr si neumí představit ani ti, kteří se holocaustem zabývají... Tohle bylo za 5 hvězd! * * * * *(8.4.2016)
becki_tu
Na jednu stranu jsem určitě rád, že jsem šel na Saulova syna do filmovém klubu, ale na druhou stranu nebudu zastírat fakt, že jsem byl po projekci přeci jen poněkud zklamán. Paradoxně největší problém jsem měl s onou vychvalovanou kamerou, která většinu času snímá krk, záda nebo obličej hlavního hrdiny a dění okolo se odehrává v rozostřených okrajích. Nemám nic proti jakékoliv invenci ve filmu, ale pokud je to na úkor přehlednosti scén a vůbec variability kamerových záběrů, nemůžu jít s hodnocením výš. Komentáře akademiků a kritiků typu „zapomeňte na ušlechtilý Schindlerův seznam nebo s nadhledem pojatý Život je krásný, tohle je drsná realita“ beru s velkou rezervou i vzhledem k tomu, že ona drsná realita je většinou vyjádřena pouze zvukovými projevy. Saulův syn je hodně specifický film, ze kterého kritici a artově zaměřené publikum udělali lepší film, než doopravdy je.(25.2.2016)
Crocuta
Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek.(17.4.2016)
Cappuccino
Saul, muž, ktorý kvôli svojmu nebohému synovi stratí absolútne akýkoľvek pud sebazáchovy. Jeho hlúpe správanie miestami priam bije do očí, ale čo sa týka filmárskej stránky, jednalo sa o pekelne dobre natočené nahliadnutie na praktiky v Auschwitzi, konkrétne na dennodennú rutinu tzv. Sonderkommanda. Netradičné, ale za to veľmi sugestívne a miestami mimoriadne tvrdé (v dobrom slova zmysle) poňatie. __ Ocenenie filmu na MFF Cinematik Piešťany 2016 - Meeting Point Europe Award pre najlepší európsky film.(13.9.2016)