Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni.(Film Europe)
Auschwitz-Birkenau, rok 1944. Osmačtyřicet hodin ze života Saula Ausländera, člena Sonderkommanda, tedy oddílu židovských vězňů nucených asistovat hitlerovcům ve vyhlazovací mašinerii, krátce před vypuknutím povstání. V realitě, kterou není možné pochopit, v situaci, kdy není žádná šance přežít, se Saul pokouší uchovat si v sobě to, co zbylo z člověka, jímž kdysi byl. Kamera ho od počátku sleduje zblízka, jako bychom stáli těsně za ním. Neustále si klademe otázku: co bych v té situaci udělal já? Debut Lászla Nemese, oceněný hlavní cenou na festivalu v Cannes, boří dosavadní narativní klišé typické pro zpracování tematiky holokaustu. Režisér rezignoval na epické měřítko vytvářející iluzi, že jsme schopni pochopit rozměry tohoto zločinu. Divák je konfrontován s maximálním realismem, z perspektivy jednotlivce sleduje části pekla, které ho obklopuje. Film Saulův syn vznikl z hluboké potřeby autentičnosti.(Kino na hranici)
Maďarské drama odehrávající se ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi získalo ta nejprestižnější filmová ocenění a brzy si vydobylo pověst převratného díla. Tvůrci zobrazují koncentrační tábor jako děsivě a efektivně fungující stroj, o jehož chod se starají také sami vězni.(Letní filmová škola)
Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni.(Meiji)
Strhujúci historický thriller, ktorý mení spôsob zobrazenia holocaustu a upiera divákovi bezpečný odstup od témy. Osvienčim, 1944. Maďarský žid Saul Ausländer je členom Sonderkommanda, ktoré je v mašinérii vyhladzovacieho tábora pridelené k práci pri plynových komorách a hromadách, na ktorých sa pália ľudské ostatky. Keď apatický Saul uprostred kopy mŕtvol objaví telo svojho syna, prebudí sa v ňom naliehavá potreba obstarať mu riadny židovský pohreb. Bez ohľadu na nebezpečenstvo, všeobecné utrpenie a plánovanú vzburu sa Saul vydáva na delirickú cestu koncentračným táborom s jediným cieľom – nájsť rabína.(Film Europe)
Osvienčim, 1944. Maďarský žid Saul Ausländer je členom Sonderkommanda, ktoré je v mašinérii vyhladzovacieho tábora pridelené k práci pri plynových komorách a hromadách, na ktorých sa pália ľudské ostatky. Keď apatický Saul uprostred kopy mŕtvol objaví telo svojho syna, prebudí sa v ňom naliehavá potreba obstarať mu riadny židovský pohreb. Bez ohľadu na nebezpečenstvo, všeobecné utrpenie a plánovanú vzburu sa Saul vydáva na delirickú cestu koncentračným táborom s jediným cieľom – nájsť rabína.(MFF Cinematik Piešťany)
Těžce fyzický zážitek, především kamera a zvuk, přeostřování, pohyb postav v prostoru, hluky a podružné zvuky v pozadí, vytvářejí nepolevující atmosféru nevolnosti a vyhánějí otáčky snesitelnosti spolubytí u jednotlivých scén pro mě jako citlivého pozorovatele na hranu. To se mi stává málokdy. V kontrastu s nehybnou umanutostí hrdiny, jeho utkvělýma očima a chorou myslí skálopevně ulpívající na pološíleném předsevzetí se tu vytvořil dobrý základ pro jedinečný počin. -- (I morální rozštěp podtrhuje onen konstrast, je prostý, hluboký a nerozhodnutelný - muž upřednostní pohřbení chlapce (něčí syn to jistě je, syn člověka) nad pomocí svým druhům v plánu na útěk, neboť si je skálopevně jist, že pro nikoho není v tom pekle naděje, že jejich osud je nezvratný, čili jeho mysl možná není chorá, ale jen cynicky nevšímavá k tomu, jak svým konáním maří aktivity a vybičovává úzkost svých prokletých druhů, od nichž tím žádá nelidskou dávku soucitu a pochopení, aby ho nezlynčovali. Konec příběhu mu sice dává za pravdu, což ale neznamená, že opravdu neměli šanci vyváznout. Jak moc potom byla jeho volba k jednání chorá, přispívající k vůkolní zkáze a hrůznosti, jak moc byla ospravedlnitelná, pochopitelná, nebo dokonce jak moc byla průzračně dobrá a zářná, uprostřed šílenství nejhorších zločinů proti lidskosti a pudovému strachu druhých o vlastní život v tom všem, třeba jako příklad úplného odpoutání se od světské marnosti a vlastního prospěchu v něm?) -- Škoda ale, že toho výsostného efektu nebylo využito ústrojněji - překáží mi prvoplánový, toporný scénář, to, jak děj pohání autorský úmysl, umělý oblouk neživotné představy, nikoli vnitřní vývoj a spád. Aby z toho bylo zdařilé poetické podobenství, symbolická balada, tvar, jenž by tomuto počinu slušel výsostně, na to děj snímku málo abstrahuje od dramatických vyprávěcích postupů, skoro až školácky do nich místy zabředá, nechává se strhnout a vzniklý tvar je nedozrálý, rozpolcený, za cenu značného oslabení svého potenciálu. Ve výsledku mě tak sledování filmu v celém průběhu hlavně zklamávalo. *~~(17.5.2016)
V životě bych neřekl, že by mě mohlo někdy bavit dvouhodinové čumění do zátylku polodebilního maďarského žida. V pravém horním rohu obrazovky už jen chybělo skóre, v levém dolním inventář a chmatal bych po džojstyku. Stotisící první reklama na holou kost je tentokrát opravdu sugestivně, originálně, mrazivě a velmi působivě podaný FPS výlet do míst s historicky největší koncentrací okupantů palestinských území na čtvereční loket a dokonce bez obvyklých mučednických klišé. Škoda jen, že je ústřední zápletka tak kokotská. Pardon, chtěl jsem říct absurdní. Ale i tak si myslím, že už je nejvyšší čas začít se konečně věnovat té Arménské genocidě nebo točit černé komedie!(7.4.2016)
Saul, muž, ktorý kvôli svojmu nebohému synovi stratí absolútne akýkoľvek pud sebazáchovy. Jeho hlúpe správanie miestami priam bije do očí, ale čo sa týka filmárskej stránky, jednalo sa o pekelne dobre natočené nahliadnutie na praktiky v Auschwitzi, konkrétne na dennodennú rutinu tzv. Sonderkommanda. Netradičné, ale za to veľmi sugestívne a miestami mimoriadne tvrdé (v dobrom slova zmysle) poňatie. __ Ocenenie filmu na MFF Cinematik Piešťany 2016 - Meeting Point Europe Award pre najlepší európsky film.(13.9.2016)
"Vyměnil jsi živé za mrtvolu...". Laszlo Nemes pasuje diváka do role vězně. Jednoho z členů Sonderkommanda. Jsou to ti, jenž šeptají a s kamenným výrazem plní svou rutinní práci v místě, kde se lidé mění v kusy, které je potřeba zlikvidovat. Jeden "kus" se ovšem ukáže jako výjimečný a divák, společně se Saulem Ausländerem, se pustí do šíleného, ovšem velmi lidského plánu. Na šíleném, nelidském místě. Poblouznění, zoufalost, poslední zbytky naděje a neutichající křik a pláč. Nalevo, napravo...všude kolem Tebe. Excelentní způsob natočení degraduje 90% filmů se stejnou tématikou na pouhou hru. Velmi výjimečný snímek. [Filmový Klub Citadela-Litvínov](6.4.2016)
Na jednu stranu jsem určitě rád, že jsem šel na Saulova syna do filmovém klubu, ale na druhou stranu nebudu zastírat fakt, že jsem byl po projekci přeci jen poněkud zklamán. Paradoxně největší problém jsem měl s onou vychvalovanou kamerou, která většinu času snímá krk, záda nebo obličej hlavního hrdiny a dění okolo se odehrává v rozostřených okrajích. Nemám nic proti jakékoliv invenci ve filmu, ale pokud je to na úkor přehlednosti scén a vůbec variability kamerových záběrů, nemůžu jít s hodnocením výš. Komentáře akademiků a kritiků typu „zapomeňte na ušlechtilý Schindlerův seznam nebo s nadhledem pojatý Život je krásný, tohle je drsná realita“ beru s velkou rezervou i vzhledem k tomu, že ona drsná realita je většinou vyjádřena pouze zvukovými projevy. Saulův syn je hodně specifický film, ze kterého kritici a artově zaměřené publikum udělali lepší film, než doopravdy je.(25.2.2016)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
JitkaCardova
Těžce fyzický zážitek, především kamera a zvuk, přeostřování, pohyb postav v prostoru, hluky a podružné zvuky v pozadí, vytvářejí nepolevující atmosféru nevolnosti a vyhánějí otáčky snesitelnosti spolubytí u jednotlivých scén pro mě jako citlivého pozorovatele na hranu. To se mi stává málokdy. V kontrastu s nehybnou umanutostí hrdiny, jeho utkvělýma očima a chorou myslí skálopevně ulpívající na pološíleném předsevzetí se tu vytvořil dobrý základ pro jedinečný počin. -- (I morální rozštěp podtrhuje onen konstrast, je prostý, hluboký a nerozhodnutelný - muž upřednostní pohřbení chlapce (něčí syn to jistě je, syn člověka) nad pomocí svým druhům v plánu na útěk, neboť si je skálopevně jist, že pro nikoho není v tom pekle naděje, že jejich osud je nezvratný, čili jeho mysl možná není chorá, ale jen cynicky nevšímavá k tomu, jak svým konáním maří aktivity a vybičovává úzkost svých prokletých druhů, od nichž tím žádá nelidskou dávku soucitu a pochopení, aby ho nezlynčovali. Konec příběhu mu sice dává za pravdu, což ale neznamená, že opravdu neměli šanci vyváznout. Jak moc potom byla jeho volba k jednání chorá, přispívající k vůkolní zkáze a hrůznosti, jak moc byla ospravedlnitelná, pochopitelná, nebo dokonce jak moc byla průzračně dobrá a zářná, uprostřed šílenství nejhorších zločinů proti lidskosti a pudovému strachu druhých o vlastní život v tom všem, třeba jako příklad úplného odpoutání se od světské marnosti a vlastního prospěchu v něm?) -- Škoda ale, že toho výsostného efektu nebylo využito ústrojněji - překáží mi prvoplánový, toporný scénář, to, jak děj pohání autorský úmysl, umělý oblouk neživotné představy, nikoli vnitřní vývoj a spád. Aby z toho bylo zdařilé poetické podobenství, symbolická balada, tvar, jenž by tomuto počinu slušel výsostně, na to děj snímku málo abstrahuje od dramatických vyprávěcích postupů, skoro až školácky do nich místy zabředá, nechává se strhnout a vzniklý tvar je nedozrálý, rozpolcený, za cenu značného oslabení svého potenciálu. Ve výsledku mě tak sledování filmu v celém průběhu hlavně zklamávalo. *~~(17.5.2016)
verbal
V životě bych neřekl, že by mě mohlo někdy bavit dvouhodinové čumění do zátylku polodebilního maďarského žida. V pravém horním rohu obrazovky už jen chybělo skóre, v levém dolním inventář a chmatal bych po džojstyku. Stotisící první reklama na holou kost je tentokrát opravdu sugestivně, originálně, mrazivě a velmi působivě podaný FPS výlet do míst s historicky největší koncentrací okupantů palestinských území na čtvereční loket a dokonce bez obvyklých mučednických klišé. Škoda jen, že je ústřední zápletka tak kokotská. Pardon, chtěl jsem říct absurdní. Ale i tak si myslím, že už je nejvyšší čas začít se konečně věnovat té Arménské genocidě nebo točit černé komedie!(7.4.2016)
Cappuccino
Saul, muž, ktorý kvôli svojmu nebohému synovi stratí absolútne akýkoľvek pud sebazáchovy. Jeho hlúpe správanie miestami priam bije do očí, ale čo sa týka filmárskej stránky, jednalo sa o pekelne dobre natočené nahliadnutie na praktiky v Auschwitzi, konkrétne na dennodennú rutinu tzv. Sonderkommanda. Netradičné, ale za to veľmi sugestívne a miestami mimoriadne tvrdé (v dobrom slova zmysle) poňatie. __ Ocenenie filmu na MFF Cinematik Piešťany 2016 - Meeting Point Europe Award pre najlepší európsky film.(13.9.2016)
mchnk
"Vyměnil jsi živé za mrtvolu...". Laszlo Nemes pasuje diváka do role vězně. Jednoho z členů Sonderkommanda. Jsou to ti, jenž šeptají a s kamenným výrazem plní svou rutinní práci v místě, kde se lidé mění v kusy, které je potřeba zlikvidovat. Jeden "kus" se ovšem ukáže jako výjimečný a divák, společně se Saulem Ausländerem, se pustí do šíleného, ovšem velmi lidského plánu. Na šíleném, nelidském místě. Poblouznění, zoufalost, poslední zbytky naděje a neutichající křik a pláč. Nalevo, napravo...všude kolem Tebe. Excelentní způsob natočení degraduje 90% filmů se stejnou tématikou na pouhou hru. Velmi výjimečný snímek. [Filmový Klub Citadela-Litvínov](6.4.2016)
becki_tu
Na jednu stranu jsem určitě rád, že jsem šel na Saulova syna do filmovém klubu, ale na druhou stranu nebudu zastírat fakt, že jsem byl po projekci přeci jen poněkud zklamán. Paradoxně největší problém jsem měl s onou vychvalovanou kamerou, která většinu času snímá krk, záda nebo obličej hlavního hrdiny a dění okolo se odehrává v rozostřených okrajích. Nemám nic proti jakékoliv invenci ve filmu, ale pokud je to na úkor přehlednosti scén a vůbec variability kamerových záběrů, nemůžu jít s hodnocením výš. Komentáře akademiků a kritiků typu „zapomeňte na ušlechtilý Schindlerův seznam nebo s nadhledem pojatý Život je krásný, tohle je drsná realita“ beru s velkou rezervou i vzhledem k tomu, že ona drsná realita je většinou vyjádřena pouze zvukovými projevy. Saulův syn je hodně specifický film, ze kterého kritici a artově zaměřené publikum udělali lepší film, než doopravdy je.(25.2.2016)