Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni.(Film Europe)
Auschwitz-Birkenau, rok 1944. Osmačtyřicet hodin ze života Saula Ausländera, člena Sonderkommanda, tedy oddílu židovských vězňů nucených asistovat hitlerovcům ve vyhlazovací mašinerii, krátce před vypuknutím povstání. V realitě, kterou není možné pochopit, v situaci, kdy není žádná šance přežít, se Saul pokouší uchovat si v sobě to, co zbylo z člověka, jímž kdysi byl. Kamera ho od počátku sleduje zblízka, jako bychom stáli těsně za ním. Neustále si klademe otázku: co bych v té situaci udělal já? Debut Lászla Nemese, oceněný hlavní cenou na festivalu v Cannes, boří dosavadní narativní klišé typické pro zpracování tematiky holokaustu. Režisér rezignoval na epické měřítko vytvářející iluzi, že jsme schopni pochopit rozměry tohoto zločinu. Divák je konfrontován s maximálním realismem, z perspektivy jednotlivce sleduje části pekla, které ho obklopuje. Film Saulův syn vznikl z hluboké potřeby autentičnosti.(Kino na hranici)
Maďarské drama odehrávající se ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi získalo ta nejprestižnější filmová ocenění a brzy si vydobylo pověst převratného díla. Tvůrci zobrazují koncentrační tábor jako děsivě a efektivně fungující stroj, o jehož chod se starají také sami vězni.(Letní filmová škola)
Snímek se odehrává ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Pojednává o Saulu Auslanderovi, maďarském Židovi a příslušníkovi tzv. Sonderkommanda, jehož členové byli od ostatních osvětimských vězňů zpravidla izolováni a měli na starosti ty nejstrašnější práce. Saul chce uprostřed mašinérie průmyslového vyvražďování důstojně pohřbít svého nevlastního syna. Film přitom připomíná až „umělecký horor" a poprvé v dějinách kinematografie ukazuje Osvětim jako chaotickou a přitom bezchybnou továrnu na smrt, jejíž chod musí udržovat sami vězni.(Meiji)
Strhujúci historický thriller, ktorý mení spôsob zobrazenia holocaustu a upiera divákovi bezpečný odstup od témy. Osvienčim, 1944. Maďarský žid Saul Ausländer je členom Sonderkommanda, ktoré je v mašinérii vyhladzovacieho tábora pridelené k práci pri plynových komorách a hromadách, na ktorých sa pália ľudské ostatky. Keď apatický Saul uprostred kopy mŕtvol objaví telo svojho syna, prebudí sa v ňom naliehavá potreba obstarať mu riadny židovský pohreb. Bez ohľadu na nebezpečenstvo, všeobecné utrpenie a plánovanú vzburu sa Saul vydáva na delirickú cestu koncentračným táborom s jediným cieľom – nájsť rabína.(Film Europe)
Osvienčim, 1944. Maďarský žid Saul Ausländer je členom Sonderkommanda, ktoré je v mašinérii vyhladzovacieho tábora pridelené k práci pri plynových komorách a hromadách, na ktorých sa pália ľudské ostatky. Keď apatický Saul uprostred kopy mŕtvol objaví telo svojho syna, prebudí sa v ňom naliehavá potreba obstarať mu riadny židovský pohreb. Bez ohľadu na nebezpečenstvo, všeobecné utrpenie a plánovanú vzburu sa Saul vydáva na delirickú cestu koncentračným táborom s jediným cieľom – nájsť rabína.(MFF Cinematik Piešťany)
Utírání zvratků, krve a vynášení čerstvých mrtvol z právě použité plynové komory, přesně zorganizované nakládání mrtvol do tavících pecí, neustálé vysypávání popela do řeky, lidé zredukováni na pouhé číselné jednotky, „kusy“, bezcenný odpad….Prostě…..Zabíjení jako výrobní velkoproces. Zabíjení jako perfektně promazaný a promyšlený stroj, jehož loutky a obsluhovatelé v jednom – sonderkommando – si aspoň o několik měsíců prodloužili život a kteří nosí mrtvoly se stejnou samozřejmostí, bez emocí a citových výlevů (co jim také jiného zbývá), jako by třeba zrovna obsluhovali obráběcí stroj. A v té temnotě nelidskosti a hnusu jako slabý plamínek lidství touha jednoho ze sonderkommanda pohřbít - tak jak se v civilizované společnosti má – jednoho mrtvého chlapce. Film, který by měl vidět každý. Hlavně pak vypatlané náckovské palice, u kterých si sice nedělám iluze, že by to s nimi nějak pohnulo, ale kdyby i pouhý jeden z tisíce si řekl „Bože, co jsem to za hovado!“, měl by tenhle film smysl. "Nudit se", či "usnout", jak jsem se zde párkrát dočetl, může u tohoto zdrcujícího zážitku jenom idiot.(29.2.2016)
„OPUSTIL JSI ŽIVÉ KVŮLI MRTVÝM…“///
Exkurze mezi ty, „co znali tajemství“, je o dvou věcích - propracovaným systému velkovýrobny smrti a filmařským kumštu. Vo tom prvním bylo řečeno vše. To druhý mě kurevsky překvapilo. Kamera jede neustále Saula, takže vidíme tak nějak to co von, ale na prdel mně posadila propracovaná zvuková složka, která je často silnější než ta zraková. Parádně ztvárněnej zkurvenej svět převyšuje vo parník příběhovou linku, kterou bych filozoficky (když už jsme u tý artový kinematografie) pojal jako vyprávění o smyslu života. Vděčný téma, výborný zpracování!
///NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem majitel neprosperujícího krematoria. 2.) Každou chvíli nám v práci nestíhají pece. 3.) Thx za titule „evulienka3“.
///PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ **(9.4.2016)
,,Proč jsi opustil živé, kvůli mrtvým? '' ----------- Tento film je taková zhmotněná apatie. Apatie lidí, kteří se už lidmi dávno přestali cítit, kteří už přestali myslet. Lidí jejichž jedinou jistotou je stejný osud jako těch které coby členové sonderkommanda odvádí do plynových komor a jejichž pokroucené pokálené a rozdrásané ostatky nakládají na výtahy, které je odvezou do krematorií v prvním patře... Coby členové sonderkommanda mají jen jedinou výhodu a tou je skutečnost, že se sem tam dostanou k nějakému nedojedenému jídlu z kapes obětí co odešli do sprch či kousku nějakého oblečení. Ti nejodvážnější občas ukradnou i nějaké to zlato, protože i přes okamžitý trest smrti lze za něj u úplatných kápů a SS dozorců získat nějakou tu malou výhodu. Ač se film odehrává v místech, která by se dala nazvat peklem na zemi, ku podivu tu hrůzu a brutalitu z toho prostředí spíše cítíte než vyloženě vidíte. Způsob jakým kamera snímá herce je totiž takový, že ostrý obraz má jen sama přímo zabíraná postava zatímco vzdálenější okolí je rozostřené. Divák tedy vidí obrysy nahých mrtvých těl vlečených za nohy z plynových komor, ale obličeje nerozeznává. To dává filmu ještě masovější anonymnější rozměr masové továrny na smrt. O to více k divákovi dopadají zvuky. Bušení stovek pěstí na dveře plynových komor když první krystalky cyklonu B dopadnou mezi lidi ,, ve sprchách '', hučení kremačních pecí, skřípot vozíků s mrtvými těly, kakofonie různých kovových úderů a zvuků výtahů a samozřejmě neustávající řev povelů kápů a stráží. Zaslechneme němčinu, maďarštinu, slovenštinu, ruštinu, francouštinu.... Lidé z celé okupované Evropy sem byli deportováni aby zde zemřeli, nebo aby pomáhali nacistickým bestiím se smrtí jiných, než dojde řada i na ně. Nezřídka kdy se stávalo, že silní muži byli vybráni přímo z transportů do těchto sonderkommand aby v zápětí zjistili, že na haldě mrtvých čerstvě zplynovaných těl připravených ke spálení leží jejich děti, ženy, rodiče... Toto poznání potká i Saula. A tak se v továrně na smrt pokusí svému nevlastnímu synovi zajistit důstojný pohřební jidiš obřad a pohřeb... Od filmu nečekejte Schindlera ani třeba Grey Zone, Sobibor či Colette... Tohle je prostě něco jiného. Je to mnohem autentičtější, syrovější, jde z toho na člověka čirá hrůza. Bohužel o tomto filmu nejde napsat, že byl hezký. Jedná se o velice zručně natočené připodobnění něčeho, čehož skutečný rozměr si neumí představit ani ti, kteří se holocaustem zabývají... Tohle bylo za 5 hvězd! * * * * *(8.4.2016)
Nepříliš komfortní divácký zážitek, kdy většinu času sledujeme týl hlavního hrdiny a rozostřený šrum okolo. Hlavní představitel Saula je naštěstí natolik charismatický, že film utáhne i bez větších slov a s jedním výrazem (netečným, ale přesto umíněným jít si za svým stůj co stůj). Sympatizovat se s ním moc nedá, protože zachraňuje mrtvé, zatímco ohrožuje druhé, kteří zachraňují naopak jeho. Nicméně za to, že tvůrci splnili, co předsevzali (ukázat jiný pohled na holocaust), musím jít nahoru. Teď už není pochyb o tom, jaká je nejtěžší a nejhorší práce na světě. Být členem Sonderkommanda.(10.10.2015)
Už z principu depresivní kousek, který je ale natočen zcela jinak než jsem čekal (zejména kvůli kameře z třetí osoby), absolutně u mě nezafungovalo vtažení do děje a ne, že bych se vyžíval pohledem na nahá pohublá umučená těla (která navíc ani tak pohublá povětšinou nejsou), ale ta kamera, která nedovolí se pořádně rozhlídnout vůbec nikde a detaily scén jsou po většinou rozostřené, mi jednoduše vadila. Závěr je poměrně atmosférický, ale klidně by k němu mohla vést 20 minutová cestička namísto neprošlapané 90ti minutové německé cesty.(18.8.2017)
-
Film není natočen z pohledu první osoby, ale třetí, přičemž kamera je u hlavního hrdiny přilepená tak, jak to známe jen z počítačových her.
(Stoka)
-
Dario Gabai, v čase uvedenia filmu posledný známy žijúci člen bývalého "Sonderkommanda", film videl a pochválil ho. Od roku 1951 žije v Los Angeles, v Kalifornii.
(figliar)
-
Film se odehrává během 6. a 7. října 1944, kdy došlo v koncentračním táboře Osvětim-Březinka ke vzpouře vězňů ze Sonderkommanda.
(pajik)
V kinech
od:
Lima
Utírání zvratků, krve a vynášení čerstvých mrtvol z právě použité plynové komory, přesně zorganizované nakládání mrtvol do tavících pecí, neustálé vysypávání popela do řeky, lidé zredukováni na pouhé číselné jednotky, „kusy“, bezcenný odpad….Prostě…..Zabíjení jako výrobní velkoproces. Zabíjení jako perfektně promazaný a promyšlený stroj, jehož loutky a obsluhovatelé v jednom – sonderkommando – si aspoň o několik měsíců prodloužili život a kteří nosí mrtvoly se stejnou samozřejmostí, bez emocí a citových výlevů (co jim také jiného zbývá), jako by třeba zrovna obsluhovali obráběcí stroj. A v té temnotě nelidskosti a hnusu jako slabý plamínek lidství touha jednoho ze sonderkommanda pohřbít - tak jak se v civilizované společnosti má – jednoho mrtvého chlapce. Film, který by měl vidět každý. Hlavně pak vypatlané náckovské palice, u kterých si sice nedělám iluze, že by to s nimi nějak pohnulo, ale kdyby i pouhý jeden z tisíce si řekl „Bože, co jsem to za hovado!“, měl by tenhle film smysl. "Nudit se", či "usnout", jak jsem se zde párkrát dočetl, může u tohoto zdrcujícího zážitku jenom idiot.(29.2.2016)
Fr
„OPUSTIL JSI ŽIVÉ KVŮLI MRTVÝM…“ /// Exkurze mezi ty, „co znali tajemství“, je o dvou věcích - propracovaným systému velkovýrobny smrti a filmařským kumštu. Vo tom prvním bylo řečeno vše. To druhý mě kurevsky překvapilo. Kamera jede neustále Saula, takže vidíme tak nějak to co von, ale na prdel mně posadila propracovaná zvuková složka, která je často silnější než ta zraková. Parádně ztvárněnej zkurvenej svět převyšuje vo parník příběhovou linku, kterou bych filozoficky (když už jsme u tý artový kinematografie) pojal jako vyprávění o smyslu života. Vděčný téma, výborný zpracování! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem majitel neprosperujícího krematoria. 2.) Každou chvíli nám v práci nestíhají pece. 3.) Thx za titule „evulienka3“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ **(9.4.2016)
Big Bear
,,Proč jsi opustil živé, kvůli mrtvým? '' ----------- Tento film je taková zhmotněná apatie. Apatie lidí, kteří se už lidmi dávno přestali cítit, kteří už přestali myslet. Lidí jejichž jedinou jistotou je stejný osud jako těch které coby členové sonderkommanda odvádí do plynových komor a jejichž pokroucené pokálené a rozdrásané ostatky nakládají na výtahy, které je odvezou do krematorií v prvním patře... Coby členové sonderkommanda mají jen jedinou výhodu a tou je skutečnost, že se sem tam dostanou k nějakému nedojedenému jídlu z kapes obětí co odešli do sprch či kousku nějakého oblečení. Ti nejodvážnější občas ukradnou i nějaké to zlato, protože i přes okamžitý trest smrti lze za něj u úplatných kápů a SS dozorců získat nějakou tu malou výhodu. Ač se film odehrává v místech, která by se dala nazvat peklem na zemi, ku podivu tu hrůzu a brutalitu z toho prostředí spíše cítíte než vyloženě vidíte. Způsob jakým kamera snímá herce je totiž takový, že ostrý obraz má jen sama přímo zabíraná postava zatímco vzdálenější okolí je rozostřené. Divák tedy vidí obrysy nahých mrtvých těl vlečených za nohy z plynových komor, ale obličeje nerozeznává. To dává filmu ještě masovější anonymnější rozměr masové továrny na smrt. O to více k divákovi dopadají zvuky. Bušení stovek pěstí na dveře plynových komor když první krystalky cyklonu B dopadnou mezi lidi ,, ve sprchách '', hučení kremačních pecí, skřípot vozíků s mrtvými těly, kakofonie různých kovových úderů a zvuků výtahů a samozřejmě neustávající řev povelů kápů a stráží. Zaslechneme němčinu, maďarštinu, slovenštinu, ruštinu, francouštinu.... Lidé z celé okupované Evropy sem byli deportováni aby zde zemřeli, nebo aby pomáhali nacistickým bestiím se smrtí jiných, než dojde řada i na ně. Nezřídka kdy se stávalo, že silní muži byli vybráni přímo z transportů do těchto sonderkommand aby v zápětí zjistili, že na haldě mrtvých čerstvě zplynovaných těl připravených ke spálení leží jejich děti, ženy, rodiče... Toto poznání potká i Saula. A tak se v továrně na smrt pokusí svému nevlastnímu synovi zajistit důstojný pohřební jidiš obřad a pohřeb... Od filmu nečekejte Schindlera ani třeba Grey Zone, Sobibor či Colette... Tohle je prostě něco jiného. Je to mnohem autentičtější, syrovější, jde z toho na člověka čirá hrůza. Bohužel o tomto filmu nejde napsat, že byl hezký. Jedná se o velice zručně natočené připodobnění něčeho, čehož skutečný rozměr si neumí představit ani ti, kteří se holocaustem zabývají... Tohle bylo za 5 hvězd! * * * * *(8.4.2016)
Pedestrian
Nepříliš komfortní divácký zážitek, kdy většinu času sledujeme týl hlavního hrdiny a rozostřený šrum okolo. Hlavní představitel Saula je naštěstí natolik charismatický, že film utáhne i bez větších slov a s jedním výrazem (netečným, ale přesto umíněným jít si za svým stůj co stůj). Sympatizovat se s ním moc nedá, protože zachraňuje mrtvé, zatímco ohrožuje druhé, kteří zachraňují naopak jeho. Nicméně za to, že tvůrci splnili, co předsevzali (ukázat jiný pohled na holocaust), musím jít nahoru. Teď už není pochyb o tom, jaká je nejtěžší a nejhorší práce na světě. Být členem Sonderkommanda.(10.10.2015)
Spiker01
Už z principu depresivní kousek, který je ale natočen zcela jinak než jsem čekal (zejména kvůli kameře z třetí osoby), absolutně u mě nezafungovalo vtažení do děje a ne, že bych se vyžíval pohledem na nahá pohublá umučená těla (která navíc ani tak pohublá povětšinou nejsou), ale ta kamera, která nedovolí se pořádně rozhlídnout vůbec nikde a detaily scén jsou po většinou rozostřené, mi jednoduše vadila. Závěr je poměrně atmosférický, ale klidně by k němu mohla vést 20 minutová cestička namísto neprošlapané 90ti minutové německé cesty.(18.8.2017)