Saulův syn

Simulátor života ve vyhlazovacím táboře. Vjem dusivé reality je hodně silný. Zvolená forma, kdy hloubka ostrosti dovoluje z plasticity obrazu vystoupit povětšinou jen hlavní postavě a všechno dění okolo je potlačeno do rozmazaného druhého plánu, takže zvěrstva na diváka působí jen coby ruchy, je sice hodně originální, ale emočně se možná trochu míjí účinkem... Každopádně svým tématem i provedením (práce s kamerou, nevídaně autentická mizanscéna atd.) velmi výjimečný film... (09.05.2016)

Krystalický syndrom "Oscar overhype" aneb téměř úplně zatmění (ne)kritické obce. Má to nezvyklou formu a příběh z koncentráku, pojďme ejakulovat extatický obdiv! "Experimentální" TPS provedení (kamera výhradně za ramenem nebo před obličejem hlavní postavy) se snaží zintenzivnit prožitek i atmosféru, ve finále ale spíše nudí a sterilizuje emoce - repetitivní hrůza koncentráku v rozostřeném Saulově okolí je jednak nezajímavá (v celém filmu se nestane vůbec nic, co by se už neobjevilo v mnoha jiných válečných filmech) a díky své nekonkrétnosti později už jen otupující (tuším, co, proč a jak se děje, ale nevidím to a děje se to pořád dokola). Záměr samozřejmě chápu - Saul je už na hrůznou realitu tábora zvyklý a je slepě motivován svým jediným aktuálním cílem, přičemž divák má tuhle krátkou anabázi absolvovat s ním - kameraman tak kopíruje jeho prioritu (najdi rabína) a ignoruje "vše nepodstatné" (denní rutinu v koncentráku). Bohužel včetně faktu, že výsledek může být poněkud kontraproduktivní. Fungovalo by to skvěle - v půlhodinovém kraťasu. Strohý příběh je inspirován skutečnou vzpourou vězňů v Osvětimi a je podle všeho zfilmován věrně; Saul samotný je ovšem figura, jíž jsem nedokázal fandit. "Pro mrtvého vzdal ses živých" - proto. Jedním z důvodů je opět forma, která osobní pohnutky o jakémsi posledním osobním rozhřešení vytlačuje kamsi na periferii a zanechává pachuť idiotsky se chovajícího hrdiny. Plusové body za absenci laciného patosu a závěr je beze zbytku skvělý, jen přišel prostě moc pozdě. (11.11.2023)

Radikální experiment, který v tísnivém čtvercovém ořezu ukazuje hrůzy holocaustu, udivuje hlavně tím, jak se distancuje od prvoplánového historického sentimentu a konvenčního uspořádání, a posouvá se směrem k žánrové kinematografii. Zřejmě jediný skutečně důležitý film roku, který se vyhýbá všemu lacinému a podbízivému a nabízí nesmírně intenzivní fyzický zážitek, jehož největší hrůzy se odehrávají v rozostřeném druhém plánu nebo mimoobrazovém prostoru a který doslova na svých ramenech táhne ústřední „strojový“ herecký výkon Gézy Röhriga. (15.01.2017)

Pred pár týždňami som vzhliadol dokument, v ktorom sa popisoval denno denný kolobeh udalostí v Osvienčime, od príchodu nových židov, cez umiestnenie do plynových komôr, až po odstraňovanie tiel zosnulých. Keď si odmyslím ten nezmyselne tvrdohlavý postoj hlavného hrdinu, ktorý pre dosiahnutie vlastného cieľu hlúpo ohrozuje nie len svoj život, ale i všetkých ostatných naokolo, či zobrazenie kšeftovania židovského národa, jak na nejakej tržnici pod drobnohľadom esesákov, všetko ostatné budí dojem skutočnej reality tamojších podmienok. Bohužiaľ, z môjho pohľadu najviac zamrzel záver, ktorý ponúkol absurdný priebeh rozuzlenia nad ktorým som sa musel akurát pousmiať. "Son of Saul" nie je zlý film, ale ... (29.04.2016)

Nevadilo by mi vůbec, že je tenhle film natočen o bezejmenném hrdinovi, spíš mně vadil jeho styl. Ano, vlastně bez skoro žádného průběhu, což je věc, kterou nelze opomenout. Jako připomenutí hrůz války, potažmo koncentračních táborů velmi sugestivní, na druhou stranu už jsem na tohle viděl mnohem lepší filmy. Tenhle jen velmi zlehka překročil čtyřpásmovou zónu. (07.04.2016)