Star Wars: Poslední z Jediů

Předchozí ´Rogue One´ mě nadchlo, protože učinilo odvážnou odbočku, vykašlalo se na Sílu a ukázalo válku jako něco, co zatraceně bolí. ´Last of Jedi´ naopak zase vrací Star Wars ke kořenům, k odkazu páté episody. Ať jde o lokace (bílá planeta) ,Síla je tu hmatatelná (na rozdíl od Abramsova filmu), rozvržení Síly dobra a Síly zla se překrývá (hlavní postavy o sobě a významu Síly pochybují) a vůbec jde o nesrovnatelné zlepšení oproti sedmé episodě. Ať jde o zacházení s postavami (Kylo Ren je konečně charismatický badass a ne puberťácký spratek z Bradavic, který vypadal v Abramsově filmu, jako by mu právě ukradli kouzelnou hůlku), o scénář , který je spletitý a zajímavý, že se těšíte na každou další scénu (výcvik Rey a její hledání sebe sama na opuštěném ostrově s Lukem považuji vůbec za to nejlepší, co tahle série nabídla) a konečně také přišel humor, který tak zdobil stařičkou trilogii. Takhle to má vypadat! Takže abych to uzavřel – pro mě jde po ´Impériu vrací úder´ o jasně nejlepší zářez do Star Wars univerza. (20.12.2017)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

„Zlyhanie je najlepším učiteľom. Naši žiaci nás musia prerásť. TO je pravý údel všetkých majstrov.“ Epizódu VIII je ťažké uchopiť, ale možno nakoniec práve jej komplikovanosť, ambicióznosť a nejednoznačnosť je to, čo sa mi na nej najviac páčilo. Určite to neboli nie zlé, ale proste dosť predvídateľné príbehy Kylo Rena, Rey, Finna, Poea Damerona a generála Huxa. Ešte prví dvaja dostali aspoň pár zaujímavých a nečakaných twistov (Rey „to“ s rodičmi a Kylo Ren „to“ so Snokeom), ale aj tak sú nudní. Nevraviac o Finnovi a Poeovi, ktorí mi boli absolútne ľahostajní a miestami ma dokonca až otravovali. Nové postavy (Benicio Del Toro, Laura Dern) kvalitné, ale zbytočné. Teda až na Rose, ktorá je zbytočná... a otravná. Niektoré veci nedoriešené (keď už sa istá postava po X desaťročiach „prejavila“, tak prečo len raz a iba pri záchrane vlastného života a nie aj keď mohla zachrániť iných ľudí?). Vesmírne súboje a iné akčné scény Star Wars klasika – trikári sa vyblbli, ale mňa to nechalo chladným (oveľa viac ma zaujali paradoxne očividne ručné masky a animatronické modely mimozemšťanov). A teraz k tomu, čo sa mi páčilo a prečo dávam 80%. Scenár neskutočne dráždivo pracuje ako s postavou Leii (fakt som nečakal, že si raz užijem parádny výkon niekoho, ako je s prepáčením Carrie Fisher), tak najmä s postavou Lukea. Všetko je inak – toto by sa dalo použiť ako na jeho postavu, tak na celý film. Čakáte veci, ale tých vecí sa nedočkáte a namiesto nich sa dočkáte vecí, ktoré ste nečakali. Uf, táto veta mi prekvapivo napadla v sekunde, nerozmýšľal som nad ňou celú noc. Dnes nebudem chronický spoilerovač a tak len napíšem, že je tam predovšetkým v súvislosti s Lukeom fakt množstvo parádnych momentov a zvratov. Sám Mark Hamill (ktorý mimochodom vyzerá úžasne zanedbane, no zároveň stále má iskru v očiach) vyjadril isté pochybnosti ohľadom smerovania Lukeovej postavy. Na jednej strane mu dávam za pravdu, ale na druhej treba dať za pravdu aj režisérovi, ktorý sa kultovú, ikonickú postavu rozhodol nasmerovať nečakaným, ale o to osviežujúcejším smerom, pretože ono niekedy to tak býva, že legendy sú v skutočnosti tiež len obyčajní ľudia ako vy či ja. Zároveň však Markovým výčitkám na adresu zmeny kurzu jeho najslávnejšej postavy nerozumiem, pretože na konci sa zachová presne tak, ako sa zachovať mal, čiže všetko v cajku, či? Veľmi sa mi páčili aj planéty a to ako kasínová, tak „soľno-červená“ a najviac sa mi páčil prekrásne pochmúrny ostrov, na ktorý sa Luke utiahol (parádny running gag s „vtáčími“ obyvateľmi). (28.02.2018)

No, můj příslib, že se na E7 podívám znovu jen pokud ty zbylé dvě budou tak dobré, že si zaslouží vidět celou trilogii jako celek, mě zdá se může ponechat zcela klidným a suchým, protože po E8 stejně klidně a suše říkám: "Gratuluju, studio Disney, podařilo se Ti zabít vše, co mě na Star Wars bavilo, a vytáhlo jsi ve větším kalibru všechno, co mi vadilo na E1-3." Výsledkem snažení pana Johnsona je nejdelší SW epizoda, která jako by chtěla obnovit věhlas Empire Strikes Back, ale místo toho tragicky selhává, přivádí podivné nové postavy (které pak v E9 zcela ignoruje, zdravíme Rose nebo ... koho to sakra vlastně hrál Benicio Del Toro?), naprosto ZBYTEČNOU digitální honičku jako z Jurského parku 16, a předvádí tak směšné momenty (Jediho ani vakuum nezastaví; padání bomb ani stav beztíže nezastaví; konstruktéři First Order zaznamenali za několik dekád od prokázání tragických omylů konstruktérů Hvězd Smrti ještě horší výsledky, protože jejich behemota dokáže zbavit kompletní obrany JEDINÁ stíhačka; Grand Máster se měl míň soustředit na Smouk a víc na skutečnou sílu), že ty potenciálně zdařilé a silné chvíle (hrdinné sebeobětování hlavního afroamerického hrdiny, prozření Hana Sola Mk II - ne Kylea Orena, ale toho lamače z kokpitu, jak on se jenom... Poe? Cameron Poe? Počkat, ten byl přece v Con Air... to je vlastně jedno;)) jsou pak naprosto zabité. Vizuálně je E8 velmi podařená (solné pláně, OMG), funguje i - kupodivu většinou neinfantilní - humor, vnitřní rozervanost Rey je také slušně zahraná, ale dohromady k sobě ty komponenty fatálně nesedí. A byl jsem opravdu zvědav, jak chtějí autoři rozehrát E9, když s Rebelií zatočili tak jak zatočili. Hehe, a světe div se, oni to lišácky vyřešili tím, že to naprosto odignorovali:D Což už samozřejmě není věc E8, ale E9, ale napsat jsem to sem musel. Protrpěl jsem se až k závěrečným titulkům, a zrovna tuhle epizodu naprosto jistě už nikdy znovu chtít vidět nebudu. Což je sice prvenství, ale asi ne právě prvenství žádoucí;) 50% (20.12.2019)

Ze všech dílů Star Wars první, který je skutečně o Síle. A také o souboji nových výzev a ikonických momentů s povinností zavděčit se úplně všem. Fanouškovský hate pochopit dokážu, já si ale v tichosti přál, aby tvůrci a producenti našli odvahu jít dále méně známým směrem. Tohle je Impérium nové trilogie. Po kterém ovšem následuje stejný sešup jako v té první. (18.12.2017)