Sense8
VOD (1)
Série(2) / Epizody(24)
Obsahy(2)
Videa (6)
Recenze (261)
Co říct o seriálu sense8? Je to ohromný mix žánrů, který je pokroucen a částečně asi i svázán se světem bratrů, pardon sourozenců - přesněji řečeno sester Wachowských. Je to transgender-lesbian-gay-straight jízda se scénami více než odvážnými, celá zahalená do mysteriózního sci-fi hávu v dramatickém obalu. Vlastně ani nevím, proč se mi to tak líbilo - nejspíš ta ústřední osmice lidí měla něco do sebe a jejich netradiční vztah působil až překvapivě příjemně kamarádsky. ()
Do polovice prvej série som bola skalopevne presvedčená udeliť 4*. Žiaľ, kdesi okolo siedmeho-ôsmeho dielu ide kvalita výrazne dole, seriál začína byť neznesiteľne ukecaný na úkor akcie, no a to je kameň úrazu. Ono tie dialógy (a často aj monológy) sú niekedy príšerne coelhovské a životné pravdy a príliš vzletné metafory samé seba berú nechutne vážne. Inak bez výhrad, geniálny nápad, strihy a kamera úžasná, herci sympatickí. Ach, Wolfi <3 ()
Jasný favorit na nejlepší seriálovou novinku roku. Sice jsem čekala, že jakmile Wachowští vkročí na seriálové pole, bude to jízda. Ale rozhodně jsem nečekala, že mě tohle dílo, které natočili ve spolupráci se Straczynskim a za přispění dalších jejich osvědčených spolupracovníků Toma Tykwera a Jamese McTeiguea, tolik dostane. Od prvního dílu jsem byla pohlcena příběhy osmi lidí z různých koutů světa, kteří vzájemně sdílí své pocity, vědomosti a schopnosti. Originální nápad, úžasná atmosféra a odvaha bořit všechna tabu bez ohledu na to, zda s tím omezení diváci budou mít problém... Při sledování si nelze nevzpomenout na jejich snímek Atlas mraků, kterému se seriál v mnohém podobá. Možná právě díky této podobnosti s mou srdeční filmovou záležitostí byl pro mě Sense8 tak nepopsatelným uměleckým zážitkem. A stejně jako v případě Atlasu mraků jej považuji za vizionářské dílo, které zkrátka nedokážou někteří omezenci ocenit. Teď už jen zbývá čekat, zda Netflix odklepne druhou řadu. 1. série - 100% ()
Hodnoceno po osmi dílech: zmlsaný Daredevilem jsem se vrhnul na další Netflix, neboť Sense8 skýtal velmi zajímavý námět. Důvodů k obavám nebylo zrovna málo, ale hlavní byli dva: bratrosestři Wachovští, jejichž poslední Matrix a Jupiter vychází byly zatracené úlety. A tahle série dopadla - no, dejme tomu obstojně. Po celkem šokantních a velmi, velmi neobvyklých titulích se rozjel příběh se sakra velkým rozpočtem, všemi druhy sexuální orientace, všemi druhy národnosti, všemi světadíly světa, Marthou Jonesovou a zatraceně pomalým tempem - a to je ten největší problém. Tempo je opravdu ucajdané, příběh se posouvá pomalu (pokud vůbec) a hlavní důraz je kladen na ty zatraceně dobře (důležité sdělení) napsané a zahrané postavy a kupodivu to vůbec není špatné a nudí to jen někdy (zhruba tak 15 minut ze stopáže každého dílu). Seriál se nebojí ničeho, všichní spí se všemi, všichni ukazují všechno, místa děje jsou vybraná nejlépe jak mohou a výběr hudby je naprosto, naprosto geniální!! Prostě vizuální a hudební maso, základní myšlenka dobře nahozená, jen by nebylo na škodu, kdyby se s ní hejbalo trochu víc. Další kvalita od Netflixu, ale záležitost, která asi nesedne úplně každému (což bude častější). Na druhou sérii se nejspíš taky podívám, ale pravděpodobně si jí opět nechám do zálohy. Ach jo, já s těmi Wachowskými nevím a tenhle zatracenej komentář si sakra přeberte, jak chcete. 80%. ()
Galerie (412)
Zajímavosti (21)
- Ve scéně, kdy má Lito (Miguel Ángel Silvestre) proslov na Gay Pride, se mu mění mikrofon z hranatého na kulatý. (Domaneni)
- Ve vánočním speciálu naráží Capheův společník na výměnu v hereckém obsazení, a to konkrétně: ''V poslední době mi přijdeš nějaký jiný, je to něco s obličejem?'' (TaNya_)
- Na konci epizody zazní klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 „Císařský“ od Ludwiga van Beethovena v podání Alfreda Brendela, Bernarda Haitinka a Londýnské filharmonie. (Smth)
Když jsem tento seriál prvně viděl, byl jsem na tento seriál celkem natěšen, moc informací jsem si o něm nezjišťoval. První dvě epizody jsem měl k ústřední osmičce spíše vlažný vztah a hlavně mě zajímalo, jak se s touto záhadnou vlastností vypořádávají lidé různě kolem světa. Hned z fleku jsem z toho chytal "lost"ovský dojem (Naveen Andrews, jak se dále ukázalo tak i asiatka Sun a vědomí, že skoro všichni tu mají problémy s rodiči). Rozhodně bych se nezařadil jako karbonová kopie kohokoliv z členů clusteru. Ale o tom to je. Seriál o tom postavit se do bot někoho jiného, vidět svět jeho očima, zvednout pro něj a jeho okolí viditelnost a vhodně reprezentovat. Takže díky, sestry Wachowské. Po pár epizodách už se to rozjelo pořádně, lidé se začali navštěvovat, někteří i fyzicky a za to všechno jsem byl neskutečně rád. Narůstaly návštěvy, narůstala akce, narůstaly emoce. Zejména když návštěvy byly častější (ať už za účelem pomoci, podat cizí perspektivu anebo "jen" lovestory) a když se zapojilo víc sensates naráz, tak s každou další epizodou bylo hezky vidět, jak se sensates učili vyždímat schopnosti a potenciál na maximum, i když u některých to trvalo o něco déle. Divák se nenudí, každou chvíli se mění prostředí, jednou sleduje mexickou telenovelu, jednou války mafiánských gangů, jednou Bus Driver Simulator/GTA, jednou policejní drama, jednou vzpomínání na časy Matrixu, atd. Chápu ale, že tam jsou určité prvky, které by mohly někomu vadit. A nyní samotných Osm Statečných, jejichž jména, stydím se říct, jsem si zapamatoval až po několika epizodách: Kala: Sympatická, dává celé záležitosti pohled nábožného člověka včetně několika jiných perspektiv (např. fakt, že je panna), nemuseli její práci tak dlouho tajit; Nomi: aka No Michael aka Know Me. Je otázkou, jak moc byla inspirovaná Lanou/Lilly, aby to byl self-insert, ale je první, která odhalila celou zápletku s BPO, postarala se o Dr. Lobotomsona, hacking se taky hodí a zároveň kotví tento seriál některými prima emocionálními scénami, což nelze považovat za nic jiného než za plus; Riley: Další, kde její hodnota není natolik zřejmá, "máma" clusteru něco jako Angelica, dokud jsem neznal jméno, byla to pro mě "Kate Ashfield s příchutí Hannah Murray", má super otce, kontakty a hudební sluch; Sun: Ze začátku nejvíce užitečná a nejpoužívanější sensate, díky ní se občas Sense8 promění na martial arts mlátičku, ale rozhodně stojí za to i s tím spojená filozofie a zápletka s jejím otcem a bratrem, a s tím spojená i zápletka s detektivem Munem (neboli The Sun and The Moon) v čele s úžasnou scénou na hřbitově; Capheus: Van Damme Afriky má štěstí, že se do clusteru dostal, ale i on se občas o sebe dokáže postarat (získání 1. zkušebního balíčku, řízení), má optimismu a kuráže na rozdávání, měl by ho rozdávat (zejména druhý herec); Lito: Vynikající herec, díky tomu, že z jeho filmů jsou vidět jen úryvky, tak je pokaždé super je vidět, i když on celý jeho život je jedna velká telenovela, sympatičtí "non-sensate" partneři Hernando a Daniela; Will: Pro mě určitou dobu s přezdívkou "Matt Damon", hned ze začátku trochu uměle vykonstruovaná zápletka s postřeleným černochem, ale naštěstí se nic podobného neopakovalo, i když je dobrý policista, další z hodně protěžovaných částí clusteru, další příklad "parental issues"; Wolfgang: Král špatných vztahů s rodiči v tomto seriálu, dokud jsem neznal jméno tak "Damon Albarn", dodává seriálu nádech heist a mafia filmů, univerzální část clusteru (vyzná se v násilí, zbraních, řízení, atd.), ale má nezaměnitelný přístup k řešení věcí;. Díky, Netflixi, že jsi dovolil sestrám Wachowským ukončit dvě hlavní zápletky. A i když Capheusovy volby, Willovo vypořádání s otcem, Rajanovy nekalé obchodní praktiky, Wolfgang a války gangů v Berlíně, Lacuna, bratr Sun, Lito a jeho film, Nomi a její virtuální smrt a pan Kolovi by si klidně zasloužili ještě alespoň jednu sérii, já jsem spokojen s tím, jak a kde a čím tento seriál skončil. () (méně) (více)