Pustina

// "A co mi jako uděláte?" No ty vole. Na začátku jsem doufal, že se z toho třeba vyklube taková malá obdoba True Detective, nebo že to zamíří někam do těch mrazivých severských kriminálek, které si spousta lidí tak chválí. Nicméně Pustina nakonec není ani jedno, za což jsem možná ještě radši. Je to ryze česká věc, která se nejlíp pozná právě na postavách. Už dlouho jsem neviděl naše herce hrát natolik dobře, že v nich přestanete vnímat herce, a začnete vidět jenom ty charaktery. Za tohle u mě mají tvůrci obří respekt, za to plus za perfektní scénář, kterej díkybohu vydržel být napínavej až dokonce, kdy vás nejdřív naprosto položí svou pointou a nakonec definitivně zlomí ultimátním dobrem, které tu naši společnost přece jen ještě pořád drží před vlastní záhubou. Zkrátka a dobře depka, která ovšem věří na lepší zítřky. 9,5/10 (11.12.2016)

Po prvním díle: Tak nevím. Zatímco ještě před jedním či dvěma desetiletími byly vyměšovací procesy ve vážném filmu víceméně tabu, dnes tu máme pro jistotu přesný opak, kdy sraní, chcaní, blití a šukání tvoří tak nějak jádro vizuální tvorby. Silné výrazy, jenže vole drsný jako jó, jako prostředí. Do dvacáté minuty první epizody už tu byly všechny zmíněné jevy zastoupeny, a to i v situacích, kdy to fakt nebylo nezbytné. V téhle minutě přišly na řadu kurvy, ty dvounohé. Ty slovní jsem přestal počítat asi u páté. Když oškrábu tenhle moderní nános, zůstane story o starostce, co se staví proti prolomení těžebních limitů spíše proti vůli většiny obyvatel zapadlé zdevastované obce, kterou slibuje pozvednout. Jeden se ptá, jak se vlastně ocitla ve funkci, když jsou všichni tak proti (a otázka těžby rozhodně nespadla najednou z nebe). Celé je to skvadra lidí, jejichž společnost bych nevyhledával v reálu, musím se tedy ptát, proč bych se jimi měl nechat obtěžovat na obrazovce. Na konci přichází malý háček v podobě zmizelé dcery naší starostky (a zřejmě bývalé to ženy úchylného důchodce - umělce). Možná to bude důvod, proč si pustit další díl, ale zcela upřímně také jediný, protože ten zbytek, jemně řečeno, mě vůbec nezajímá. Hodnocení dodám, pokud vytrvám a podívám se na další díly. Update: Tak jsem to dorazil, abych to měl za sebou. Věděl jsem, že když to nedám dneska, už se k tomu nevrátím. Verdikt. Pustina, čistě dle mého osobního a nikterak obecně platného názoru, není dobrý seriál, naopak je to seriál velice špatný, pouze zakrytý nánosem kvalitní a profesionální produkce. Jenže pro mě je důležitý scénář a ten, abych nemusel užívat silných výrazů, visí na vlásku. Pokouší se spojit několik témat, od těch zásadních celospolečenských až po mezilidské vztahy, jenže většina toho jde úplně do prázdna a nemá vlastně vliv ani na ústřední zápletku, ani nevyvolává nějaké zásadní otázky a úvahy. Pokud jde o tu detektivní linii, ne že by třeba osoba pachatele byla nereálná, ale způsob dobrání se výsledku je až urážlivě primitivní. Asi tak šest epizod se scénář brodí víceméně v marastu, zabývá se nepodstatnými postavami a liniemi, které vůbec nikam nevedou (a ne, není to sofistikované odvádění pozornosti), aby si někdy v půlce předposlední epizody Hulík vzpomněl, že vlastně ještě nevyřešil to hlavní. Tak se z Duška stane spasitel všehomíra a za pomoci několika těžkých deus ex machina rázem klepe doslova pachateli na dveře. Možná kdyby to bylo celé skrouhnuté do dvouhodinového filmu, osídleno aspoň trochu zajímavými postavami (tohle panoptikum somrů, delikventů a ztroskotanců mě naprosto nezajímá), oproštěno o zbytečnosti a s trochu reálnějším závěrem, pak při stejném provedení by mi to mohlo imponovat. Takhle ale ne. Docházím k velmi podobnému názoru jako kolega salahadin v závěru svého komentáře, jen na hvězdičky budu podstatně skoupější. (16.12.2016)

Pustina je opravdu brutálně temná záležitost odehrávající se v prostředí, kde by jste žít prostě nechtěli. A přeci i tam žijí lidé. Mají své plány, sny, mají vize a někteří dokonce přemýšlejí o budoucnosti. O budoucnosti Pustiny, protože Pustina je obec. Obec Pustina ležící v pustině. Stalo se u našich filmů zvykem, že když se děj odehrává kdesi na vesnici či dále od velkoměst, jsou všichni ti lidičkové karikováni jako různí svérázové či Mařky a často jsou svým způsobem zesměšňováni pro svoji jednoduchost, která na městského člověka působí hloupě. Náhodně se objevící měšťák v takovém prostředí pak zase působí směšně sám o sobě, protože tam nepatří, protože v tom prostředí neumí fungovat a protože neumí s místními komunikovat. Sem tam se tam ještě šoupne nějaký ten hantec aby byla iluze exotička dokonalá. Jenže divák to většinou cítí a tak mně třeba Díra u Hanušovic (2014) moc nechytla. Mnohem lepší z těchto ,,sociálně temných'' záležitostí byl Dům (2011) a nebo ,,skvělá'' Poupata (2011). K těm má Pustina zdaleka nejblíže, rozdíl je v tom, že je nejméně o dva levely nad nimi. HBO machruje s každým seriálem, který vypustí a po Hořícím keři se opět sáhlo po prostředí našich luhů a hájů... Když jsem ještě dělal archeologii, dělal jsem na záchranném archeologickém výzkumu hřbitova v Libkovicích. To byla obec z níž zbyl jen barokní kostel a jeden domeček s posledním obyvatelem (shodou okolností také starostou), který se odmítl nechat vystěhovat. Břicháček se tuším jmenoval. Každý den jsem jezdil z Mostu na kole nahoru kolem rekultivovaných kopců a kalných jezer plných smrduté vody kolem výdechů z šachet do bývalých Libkovic, obce, která už na mapách nebyla a kam jezdil pošťák jen kvůli panu Břicháčkovi. Při pochůzce tam nahoře nad Mostem člověk nacházel zarostlé lavičky, kašnu s kachlíky... Zbytky domů... Bylo to tam jak v Pripjať. Místo bez lidí. Pustina. A když náhodou jel nebo šel někdo kolem, byla to většinou podivná existence táhnoucí odkudsi železa či nerozbitý vlnitý eternit... Paradoxně se důl před vybydlenými Libkovicemi zastavil a dál se v plánované těžbě nepokračovalo... Lidé už ale odešli. To podobné řeší v Pustině se starostkou Sikorovou. Nešlo si při sledování na ty Libkovice vzpomenout a samozřejmě podobný osud potkal desítky jiných obcí ležících na ložiscích hnědého uhlí... Stejně I tam tenkrát někdo už těžařům kývl na slušné odstupné, někdoale chtěl zůstat... Ty jež chtějí žít v Pustině dále a jichž není mnoho starostka Sikorová zastupuje. A jak je to s každou menšinou bránící se většině, stane se problémovou.... Pustina není skvělá jen způsobem natáčení, výběrem vskutku depresivních lokací, ale i perfektně zvolenými typy pro každou figuru. Samozřejmě exceluje Dušek, Cina, překvapil Noha, ale i ostatní podávají naprosto úžasné výkony. Škoda, že něco takového netočí ČT... Veliká spokojenost!!!! * * * * * (16.01.2017)

Dalo by se tomu vyčítat kdeco, ale tu severočeskou depresi, hrátky s pochmurným vizuálem a rozkrývání charakterů národní povahy v bohem zapomenutém koutu republiky, beru jako devízu, protože až doteď nikdo neměl odvahu natočit to u nás právě takhle. Hulíkova nepopiratelná inspirace u Nica Pizzolatta není na škodu, ta umanutost jedné z hlavních postav, která projde v polovině zásadní změnou, je stejně uvěřitelná, i když má kyvadlo diváckých sympatií jako na orloji. Jediná věc, která mě opravdu mrzí, je že to Zachariáš nezrežíroval celé. Díly od Nellis postrádají tu opravdovou vnitřní tenzi a jsou spíše „jenom“ velmi dobře splněným zadáním, bez ohledu na cokoliv dalšího. PS: Pátý díl, se svým dějovým bezvětřím a pochmurným tichem, je dokonalou ukázkou unikátní režie. (11.01.2017)

Tuze depresivní a naprosto špičkový seriál, který není jen o vyšetřování jednoho zmizení, ale o kompletním vykreslení atmosféry českého zapadákova včetně osudů řady barvitých a v jádru velice reálných charakterů. Pustina není "Český True Detective", je ještě o fous lepší (byť se tady nikdo nemůže rovnat s Mathewem McConaugheym). Komplexní je to pravé slovo pro Pustinu. Policejní vyšetřování hraje až druhé housle právě za vykreslením prožívání postav a to nejen těch hlavních. V tomto seriál stoprocentně boduje, má totiž několik vedlejších linek, které jsou i samy o sobě zajímavé a funkční. Nevím a nezajímá mě, zda obec Pustina takhle skutečně vypadá, ale řekl bych, že v obecné rovině odvrácená strana českých maloměst je zde zachycena perfektně. 9/10 (03.01.2017)