Stranger Things

1. série - Zábava pro celou rodinu (no fakt, lovestory v každé generaci) do rytmu troních synťáků, úzkostlivě vyhýbající se jakémukoliv pokusu o zajímavý zvrat nebo kontroverzi ze strachu, že by to mohlo snad někoho urazit, a to k tomu témata pokusů na dětech, využívání psychotropních látek k vojenským účelům za studené války a kde by měly končit přirozené hranice vědění vyloženě vybízí. Osmdesátky z retra miluju nejvíc včetně těch příšernejch hadrů, hudba mi sedla, herci také, reference, kam se podíváš, budiž, ale absentující přesah to v mých očích rozhodně neposouvá na hranici vyšší než 70%, a to se tam v posledních třech dílech vesele rotuje skrz shnilou vagínu z jedné "dimenze" do druhé. Nu, z vnějšku krabice je to čisté 2D. Uvidíme, co druhá sezóna. (14.11.2017)

Dvojka trpí prakticky všemi pozitivy i neduhami série první, kdy postavy opět zamlčují věci v naprostou nevhodnou dobu, semtam se chovají jako naprostí retardi a existence sedmé filler epizody mi zatím taky jaksi uniká v kontextu věci. Každopádně je tu ale i několik velice silných momentů, které lehce překlápí moji prvotní ideu "fajn, ale znovu to vidět nemusím" na " hmmm to bych si chtěla prožít znovu". Doufám, že třetí série se už vykašle na interdimenzionální střety (což se bohužel zřejmě k poslednímu záběru nestane) a nabídne nový zážitek třeba ve formě rozplétání tajemství Hawkins Lab a celé organizace nebo ideálně zaměření se na osudy ostatních dětí z projektu. Jen ne stylem další afektované píči ze squatu, bože! (16.11.2017)

Opět se nám tu opakují hrůzně ohrané motivy této značky aka posedlý příbuzný, nebo mlčení o zásadních věcech v nejhorší dobu na nejhorším místě, ale tentokrát je to tak dobře napsané a na konci vygoreované, že i já nasolím ty čtyři. Upřímně jsem si na konci poslední epizody pobrečela, to jsem měla chuť dát i pět. PS kecy o vtipech nechápu, množství humoru mi přišlo stejné (19.07.2019)