Stranger Things

Radost! Až na konec. Ten bych udělal trochu jinak: Joyce a Jim najdou Willa. Ten je ale z příliš dlouhého pobytu v pro člověka toxickém prostředí, kvůli larvám v žaludku a kvůli tíze nepředstavitelného traumatu do konce svého krátkého života upoután na dýchací přístroje a dialýzu. Do smrti nepromluví. A nemrká, takže si musí potírat věčně otevřené oči mastičkou a spí jen pod silnou medikací. Že nikdy nezavře oči, ani na mrknutí oka, ale nepomáhá, protože hororové sny má i za bdělého stavu. Joyce si proto vezme život.  Jim se pomalu uchlastá, protože se k nezpracovanému traumatu ze smrti dcery přidá výčitka, že nezachránil vlastně ani Willa a to přestože proto obětoval život Eleven. Pečlivě si vyhodnotil, že má na rukou krev tří dětí, což nešlo z hlavy vymazat ani dvěma lahvemi vodky denně. CIA mu v té pomalé sebevraždě pomohla - lahve měl vždy záhadně po ruce v nekonečném množství. Jonathan se do sebe, tak jako měl nakročeno už dávno před tím díky nefunkční rodině, uzavře úplně. Skončí v psychiatrické léčebně poté, co se pokusí o znásilnění slečny, kterou dlouhé měsíce sledoval na každém rohu. Připomínala mu nedosažitelnou Nancy a všechny běsy s tím spojené. Chtěl ji zároveň mít a umlčet.  Mike, Dustin a Lucas se díky intenzivní několikaleté terapii, svému dětskému věku a schopnosti imaginace dokáží vypořádat se svou děsivou zkušeností překvapivě dobře - věc v sobě uzavřou, přesvědčí sebe sama že šlo o dětskou hru, další dungeon Dračího doupěte. Nikdy už ale nebudou schopni se spolu bavit tak jako dřív, až jejich přátelství utichne docela. Oživuje v nich totiž neklid a vzpomínky; nabourává těžce budovaný coping mechanism. Dustin a Lucas jsou v podstatě jediní, kteří dožijí celkem normálně své životy*.  Rodiny tří kamarádů, ostatně jako mnoho jiných rodin, se po prožitém hororu odstěhují co nejdál od městečka Hawkins - tedy co jen  jim ekonomická situace umožní. A vzhledem k tomu, že cena jejich nemovistostí a pozemků v Hawkins padla skokově na nulu, hodně jich končí na podpoře, v bazarových karavanech nebo rovnou na ulici, a s duální poruchou - jako ostatně končí skoro každý s neléčeným PTSD.  Karen záhy konečně opustí svého manžela, protože jako otec opakovaně selhal v těch nejdůležitějších okamžicích posledních dní (což se přičetlo k tomu, že stál za nic jako milenec). Ona se odstěhuje s Mikem a Nancy daleko od jakýchkoliv lesů a žijí v karavanu blízko Mohavské pouště. Nancy si podprahově spojí smrt své kamarádky s touhou po mužích a pocitem viny. Do konce života je schopna navazovat pouze sebedestruktivní vztahy. Mike všechny své partnerky srovnává s Eleven. Ale jinak dobrý*.  Městečko zpustne. A kdyby si někdo dal tu práci, jakože nedal, tak zjistí, že pokud se některý z pamětníků událostí v Hawkins byť jen pokusil někomu vyprávět o své zkušenosti, tak záhy zemřel úplně snadno vysvětlitelnou a podezření nijak nevzbuzující smrtí.  *Ale to je stejně všechno jedno, protože pokusy v Hawkins National Laboratory po kratší pauze nadále pokračovaly, což po 30 letech vedlo k další havárii, při které byla planeta Země pohlcena Upside Down dimenzí, a tak se náš svět proměnil v kombinaci Silent Hillu, Resident Evila a Vetřelce. A je to zmutovaná Eleven, která zajistí pád lidstva. Při střetu s monstrem se s ním nějak spojila v jednu entitu a přesunuli se do druhé dimenze. Po čase marného boje prohrála mentální souboj o nadvládu společného těla. Démon pomalu zlomil její vůli - šeptem jí připomínal vzpomínky na roky mučení během pokusů. Vzdala to v okamžiku kdy pochopila, že se jí Mike ani nepokusil hledat a zachránit. Zahořkla, podvolila se, a začala toužit po pomstě. A když se znovu otevřel portál do Hawkins National Laboratory, nezaváhala. Pro Mika si přišla jako pro prvního. Moje verze nepočítá s další sérií. (23.01.2023) (méně) (více)