Stranger Things

Jestli existuje stoprocentní cílovka, tak jsem to bezpochyby já. Stranger Things je totiž seriál, který jako by byl stvořen přímo mně na míru. Je to seriál, který mě už prvním dílem nadchl do tak značné míry, jako by mě vtáhl do jiné dimenze a nic jiného pro mě ten daný okamžik už neexistovalo. Je to seriál, kterému se dostalo takové pečlivosti, jelikož je vše dotaženo do posledního detailu a přitom je stále tak uvolněný. Scénář je zajímavý a přívětivě pohlcující, zároveň působí pořád dokonale mysteriózně, protože ústřední tajemství je divákovi poodhalováno přesně tak, jak by mělo. Je to seriál s úžasnou atmosférou, která velkou dávkou vděčí mimo jiné i zcela výstižnému výběru hudby. Osmdesátkový synthový soundtrack bude asi vždy nadčasový a spolu se zapadlým Hawkinsem působí maximálně esteticky, a není ani divu, že jsem třeba už jen intro ani jednou nepřeskočil. Je to seriál se zástupem neokoukaných a velmi sympatických postav, navíc překvapivě zcela smysluplně se vyvíjejících, které mi těch několik desítek hodin strávených u obrazovky dokázaly zpříjemnit ještě o něco víc. A v neposlední řadě je to seriál, který mě vždy dokázal maximálně zaujmout, mnohokrát pobavit a i několikrát dojmout. (05.01.2024)

Obsahuje spoilery. Nalijme si čistého vína. Stranger Things se každou sérií snaží zavděčit čím dál více lidem. První série byla unikátní, měla svou cílovku a byla zkrátka bezchybná. Čtvrtá je mnohem akčnější, místy možná až přitažená za vlasy a tedy mnohem méně uvěřitelná. Oproti ostatním sériím také nabízí o mnoho větší spletenec dějových linek, které se dřív nebo později hezky spojí a pořád to vcelku funguje. I když zase, i v tomto ohledu by bylo na místě se pozastavit nad uvěřitelností, protože celá linka z Kamčatky může sice vyznít jako krásný začátek americko-sovětského přátelství ve znamení spolupráce, atd., ale v první řadě je třeba si vzpomenout, že taková linka neměla vůbec vzniknout, a ačkoliv mám Hoppera hodně rád, ten jeho plot armor se nedá přehlédnout. S tím souvisí i smrt některých postav. Občas jsem zaslechl nebo narazil na komentáře, že je nesmysl, aby oživili Maxine, ale Eddieho nechali umřít, jenže si asi nikdo neuvědomuje, že Eddie zemřel na následky fyzického zranění, zatímco Max měla zemřít na kletbu Vecny, potažmo Jedničky nesoucí úplně totožné schopnosti s El, tudíž alespoň mně osobně dává smysl, že by mohla zvrátit to, co dokáže Vecna (ostatně všechny zlomeniny jako "vedlejší produkt" jí zůstaly). Správnou otázkou však zůstává, jestli tak náhodou Vecna teď neovládne Max a nestane se tak "novým" záporákem pro závěrečnou sérii. Co se týče dalších postav, tak hned několik na mě působí vyloženě navíc, nikam se neposunují a nejsou vůbec využity. Naopak jsem spokojený, jakým vývojem prošla Erika, byť je v jádru stále stejná, nyní nepůsobí tak otravně. Dustin a Steve jsou stále mé nejoblíbenější postavy, to se od začátku nemění. Nejvíc mě teď však bavila právě Max, která od třetí série zaznamenala největší posun a celkově se tato série nesla v duchu její dějové linky. Totiž dalším důvodem, proč se mi čtvrtá série líbila, je i fakt, že se její většinová část dá vyložit jako taková alegorie pro depresi a sebevraždu – dlouhodobě sužován těmi nejstrašnějšími myšlenkami se zdánlivě nenabízí jiné východisko než sáhnout si na vlastní život. Avšak pravděpodobně nejikoničtější scéna celé sezóny s Max na hřbitově nám symbolicky ukázala, že i v těch nejtemnějších časech se snažíme najít lásku a útěchu u rodiny a nejbližších přátel, co by nás dokázali zachránit před tímto utrpením. No a ta Kate Bush byla čistá topka. (22.01.2024)