Záhada Blair Witch

So F-ing scary! (20.05.2007)

Exemplární příklad filmu na jedno zhlédnutí. Poprvé naštěstí viděno v "té správné" době. (30.03.2006)

rozpocet : $60,000 celosvetovo $248,639,099.u mna cislo 1 medzi horormy,pri ziadnom inom som sa takto nebal. (01.04.2006)

Soundtrack Tony Cora: 1. Gloomy Sunday - Lydia Lunch ,2. The Order Of Death - Public Image Ltd. ,3. Draining Faces - Skinny Puppy ,4. Kingdom's Coming - Bauhaus ,5. Don't Go To Sleep Without Me - The Creatures ,6. God Is God - Laibach ,7. Beware - Afghan Whigs ,8. Laughing Pain - Front Line Assembly ,9. Haunted - Type O Negative ,10. She's Unreal - Meat Beat Manifesto ,11. Movement Of Fear - Tones On Tail ,12. The Cellar - Antonio Cora , (12.05.2011)

Blair Witch byla pro mne kompletní ztráta času.. Nebylo ve filmu nic ! Krom filmových záběrů v lesích, sledování nadávajících,otravných teenejdžrů, poslouchání vysoce pronikavého dívčího hlasu ( to bylo neskutečně děsivé),či záběry zevnitř stanu s levnými sound efekty, nebo sledování rozvkiklané kamery za běhu skrz les ve tmě(kde nejde nic vidět) Tenhle film je jeden z největších zklamání, co jsem kdy viděl a to jsem viděl film "Batman and Robin." Není to děsivé, je to nudné, neudrží to divákovou pozornost, nehrají zde kvalitní postavy, nenutí vás film nad ničím přemýšlet není to bohužél ani tupá zábava. Nejděsivější na filmu je snad vysoké hodnocení a slušný výnos peněz! (27.06.2013)

Napoprvé, v temném a téměř liduprázdném kině fungoval film skvěle. Atmosféra hustá, strach diváka i hrdinů hmatatelný. Napodruhé, na notebooku z originálního DVD, katastrofa. Atmosféra veškerá žádná a krom ní nemá film co nabídnout. Neférově to zprůměruji a sbohem, Záhado. (09.02.2009)

Takhle se tvoří kult. Dobrým nápadem, propracovanou kampaní a koncem, o kterém budete diskutovat ještě pořádně dlouho po titulcích. První zhlédnutí doporučuji v noci o samotě, nikdy na to nezapomenete. Závěrečné tři minuty jsou pro mě dodnes vrchol děsu. Zkoušet působivost situace ale ani po letech zatím nehodlám. (24.12.2004)

„...a na jeseň 1940 sa začali strácať deti.“ Geniálny folk horor. Jeden z najpôsobivejších hororov svetovej kinematografie (od Murnaua cez Romera po Miikeho, od Fulicho cez Argenta po Friedkina). Je famózny už po stránke mystifikačnej reklamy. Iste, s podobným nápadom falošného dokumentu prišiel už v 70. rokoch 20. storočia Ruggero Deodato v KANIBALOCH. Myrick a Sáncherz to však vďaka internetu dotiahli do dokonalosti. Majstrovsky budujú atmosféru. Od nevinných náznakov až po na krvavé šľachy obnažený ľudský strach. Traja tínedžeri na víkend vyrážajú do lesov blízko mestečka Burkittsville (bývalý Blair), ktoré je obohnané tragickými udalosťami o čarodejníckych rituáloch a šialených pustovníkoch unášajúcich deti. Berú so sebou kamery, mikrofóny, mapu, kompas, potraviny, pitnú vodu a ďalšie veci... ktoré sú mestským deťom 20. storočia v lese úplne nanič. Je to materiál surový, obnažujúci a vzpiera sa rozuzleniam (SPOILER môže za všetko labilný Josh, pôvodne plný samčieho sebavedomie, ktorý sa slabošsky zbláznil pri prvej príležitosti, začal si vytrhávať zuby a nakoniec všetkých pozabíjal? SPOILER), atmosféra je úžasná (sychravé jesenné lesy), Heather Donahueová neuveriteľne realistická a niektoré scény neznesiteľné (búchanie do stanu, praskanie konárov, postava v kúte). Neuveriteľný úspech (celosvetová tržba 108 miliónov pri rozpočte 60 tisíc dolárov). Kino Považan NMnV 1999 (08.11.2004)

Skutecne originalni (ani ne tak tematem jako zpracovanim) a misty docela strasidelnej horor. Ze zacatku jsem si sice nemoh zvyknout na styl filmu - rozklepana kamera, amaterske provedeni, ale nakonec sem si zvyk a prislo mi to jako dobrej napad. Co me ale nehorazne sralo byl otravnej komentar ty holky, furt neco kecala, takze sem ji nakonec pral aby zhebla. Hodne dobrej je "soundtrack", absenci hudby plne vynahrazujou zvuky lesa, vykriky trech hlavnich postav, a sem tam nejake zasusteni. Tady je videt, ze dobrej horor se obejde bez nejakejch gore efektu. Akorat skoda konce, furt jsem cekal nejaky husty vyvrcholeni, kdyz dosli do domu tak to na to i vypadalo, jenze nakonec mi to prislo jako usekly. Ale i pres tech nekolik vytek to je vybornej horor. (14.08.2005)

Experiment, založený na velmi, VELMI dobrém nápadu, výsledek navíc opravdu působivý. Ale přinejmenším dvě věci mě zarážejí: 1.) "nalezené" záznamy ztracené omladiny jsou v některých případech sestříhané do záběrů, což je nelogické - sestříhat by to mohli teprve kdyby se dostali domů (naštěstí se tato chyba vyskytuje převážně na začátku filmu a poté na to zapomenete); 2.) celou dobu mi vrtalo hlavou, proč ksakru někoho z těch tří zbloudilců nenapadne prostě vylézt na některý strom a rozhlédnout se, kde Blairské lesy končí. I kdyby to ve výsledku k ničemu nebylo, je vysoce nepravděpodobné, že by to NEZKUSILI. Ale co, život je krátký - dávám pět hvězdiček, protože je to - přísahám - jediný filmový horror, který mě opravdu vyděsil. (11.04.2003)

filmová imitace autentického videozáznamu se během let stala už zavedeným trendem, nicméně tehdy se jednalo o průkopnický experiment. nejlepší filmy pokračující tradice se Záhadou Blair Witch nechaly inspirovat (Monstrum, REC atd.), horší filmy se vydaly cestou polopatické doslovnosti (Paranormal activity), už to samo o sobě svědčí o významném a dodnes působícím vlivu. pod vrstvou naprostého, sotva snesitelného neumětelství filmu přetrvala stálá kvalita jakési nejednoznačnosti, nedořečenosti. divákovi jsou předkládány možnosti a indicie, nikdy finální odpovědi, dostává vodítka a nástřely různých, znepokojivých možností, z nichž lze vyvozovat pádné závěry. definitivní rozřešení ovšem scházejí. aura tajemství zůstává zachována, a proto i atmosféra filmu na diváky působí i jistou dobu po jeho skončení, usazuje se a vstřebává. nese v sobě motiv krutého trestu za zvědavost, za snahu tajemství odhalit, a tak vyvolává bázeň, opatrný respekt ke všem tajemstvím, zapovězeným skutečnostem a okultním jevům - pocity, které spolu se sžírající zvědavostí cirkulují v duších pravověrných hororových diváků a garantují silné zážitky u silných filmů. /// sledovat Záhadu Blair Witch v tehdejší atmosféře, když tolik ostatních diváků věřilo či chtělo věřit autenticitě filmu, nelze popsat. velice lituji, že tyto okolnosti jsou neopakovatelné. (02.09.2012)

Když přijde na to, za pomoci jakýho prostředí s největší šancí zděsit lidi, les ve tmě je prostě bezkonkurenční! Zvlášť když se tam někde (možná) skrývá ohyzdná čarodějnice a celý je to natočený jako fiktivní dokument. Vyvrcholení bych si představoval bez menšího otazníku, ale co naplat když tam prostě takhle sedne. Po právu hororová klasika a zároveň jeden z těch filmů, do kterých se rozhodně vyplatí co nejvíc vžít, být k tomu sám a ve tmě. Dnes, po deseti letech od uvedení (a velkému rozšíření 'handcam stylu'), je to pořád slušně působivý kousek, který si vystačí vyloženě s minimem - kamínky, klacíky a prstíky. (15.10.2009)

Konečně někdo pochopil, že divák se nejvíc bojí tím více, čím méně toho vidí... (01.08.2002)

Mhmno bál som sa tiež, ale ako sa nestratiť v lese snáď vedia aj tí, čo nikdy na skauting nechodili. Nápad je originálny, nemožno však prehliadnuť smiešne logické chyby v konaní i myslení postáv. Ale to by som asi od hororu chcel veľa, však.6/10 (12.04.2005)

Na tomhle filmu považuji za geniální jedině to, že si autoři půjčili za vratnou zálohu na "vyzkoušení" nějakou super kameru a když přes víkend natočili tenhle film, vrátili ji zase zpátky do obchodu, že jim nevyhovuje. No, je to na tom poznat (tedy ne ta supr kamera, ale ten víkend práce). A pak možná oceňuju, že i když je to amatérskej film, herci v originále nezní jako amatéři. Tedy aspoň ne amatéři jaký jsem viděl u nás. A pak jim taky samozřejmě přeju ty prachy, kvůli kterým už nikdy nebudou muset dělat to, co nebudou chtít. No, tenhle styl filmu je levnej a zapůsobil už mnohokrát dřív (viz třeba asi před třiceti lety v Itálii hodně podobnej horor Cannibal Holocaust). No a protože mě tenhle film už ničím nezaujal, rozházenou kameru nesnáším a jsem radši, když je na obrazovce vidět aspoň něco, a ani dějově mě ten film nijak nechytl, moje hodnocení je více než zřetelně patrný. A jako horror se to brát vůbec nedá. Jen dlouhá nuda bez něčeho, co by stálo opravdu za zapamatování nebo za další podívání. (01.04.2006)

Zase tak kultovní a hororové se mi to nezdálo. Blair Witch Project jako film mě dlouho míjel, ale mnohé názory jsem si před shlédnutím vyslechnul. Mé očekávání bylo asi příliš velké. Na určitou reálnost dokumentu poukazuje fakt, že snímek neobsahuje žádnou hudbu a je točen bez stativu, či-li kamera neustále těká. Atmosféru má samozřejmě taky, díky strachu z neviděného a tomu, že celou druhou polovinu čekáme na závěrečné rozuzlení, které je patrně zlatým hřebem filmu. Ale nevtáhlo mě to tolik k nešťastné trojici, jak bych očekával. Dá se říct, že mi ta parta lidí byla ukradená, s nikým jsem nesympatizoval. Vzhledem k minimálním nákladům a obrovskému výdělku se stal film nejvýdělečnější v historii v poměru rozpočet/výdělek. Tradují se určitě zkazky o natáčení - údajně herci zažívali skutečnou hrůzu, když je filmaři v nocích strašili, házeli jim na stany větve a rachotily kolem, takže je možné, že mnoho reakcí je skutečně autentických... ale možná tyhle povídky jenom film zpopularizovaly. (K tomuto filmu si vybavuji jednu skvělou historku. Kamarád mi vyprávěl, jak se kdysi společně s několika svým příbuznými na Záhadu Blair Witch dívali. Hodiny ukazovaly 23:30, blížil se konec filmu, na obrazovce se konečně zjevil opuštěný a polorozpadlý dům v lese a ve chvíli, kdy se kamera zahleděla do místnosti, se zpoza televize vynořila hlava kámošovy bordózské dogy!! Umíte si představit větší šok??) 60 tisíc dolarů(rozpočet)/248,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (30.01.2007)

Jelikož jsem s Alíkem chtěla mrknout na trojku (film, ne porno) a zjistila jsem, že má navazovat na tuhle pitchovinu, tak jsem se zcela dobrovolně rozhodla, že si vyplním mezeru a mrknu na horor, kterej je považován za kult a zakladatele FF hororů. Je možné, že jsem to kdysi dávno pod vlivem LSD viděla, ale nepamatovala jsem si ani hovno a stejně tak dobře jsem tehdá mohla koukat třeba do zdi. Tak jsem se do toho směle dala. Že má aktivita bude, dle všeho, zkurveně blbej nápad mi došlo asi tak po pěti minutách filmu a po čtvrt hodině už jsem to věděla na beton. Dva píčusové a jedna neuvěřitelně votravná Vohrndíra se trmácej v lese, kde točej dokument o čarodějnici, která je tak tajuplná a záhadná, že nám jí tvůrci radši ani neukážou. Čeho ale uvidíme víc než dost jsou stromy a zmíněná trojice. A straší se tu prosím pěkně větvičkama a šutrama. Já vylézt ráno ze stanu a na zemi najít pár balvanů tak zaručeně dostanu infarkt. Šutry v lese, kdo to kdy viděl. A k tomu větve..ty píííííčo to už je hardcore. Místní uživatelé, píší jak prožívali intenzivní pocit strachu a já si tak říkám, co berou za drogy, že je ani já neznám. Zpět k příběhu - Naše banda dokáže zabloudit i mezi dvouma stromama, takže nadšeně chodej v kruhu, hádaj se, choděj v kruhu, hádaj se, choděj v kruhu..už vás to nudí? Bezva, mě to nudilo taky. Jeden píčus pak zmizí a je ouplně zmizelej. To vyšukuje zbylé dva (píčuse a Vohrndíru) a nastává další salva nářků. V okamžiku kdy Vohrndíra točí svůj vzkaz na kameru, leje jí z vočí, z rypáku a určitě i z kundy, jsem cítila nutkavou potřebu jí zabít. Toužebně jsem si přála, aby se objevila čarodějnice a mrdla jí šutrem, nebo píchla větví. A ono hovno. Čarodějnice jí prcá a opět se neukáže. Na konci utrpení se objeví domeček, kamera se rozklepe ještě víc než se klepala po celej film, Vohrndíra řve jako by jí nasucho do prdele vrazili šišku uheráku a pak konečně po zahlédnutí píčuse v koutě na hanbě (asi mrtvýho), chcípne. Nejsem negativně myslící rákoska, ale po zhlédnutí tohoto FF nebo spíše této KK (Kolosální Kokotiny) jsem se začala obávat, jaká mrdka mě čeká v trojce. (21.01.2017)

Mysteriózní kouzlo tohoto filmu - mě bude bavit navěky. (25.11.2007)

Opravdu působivý horor, u kterého jsem se místy opravdu bál. Ale je hustý, že film za 60,000 $ dokázal čtvrt miliardy dolarů. (01.12.2007)

Phileasi Foggovi vynesla sázka balík liber a indickou krasavici. Mně sázka zkrátila život minimálně o dva roky. Je to už nějaký čas, takže se směle přiznám k jedné z mnoha mou osobou spáchaných hovězin. Dlouho poté, co příběh zbloudilých studentů oběhl kina, aniž jsem ho zaregistrovala, jsem trávila víkend na chatě s partou podobně švihlých přátel. Dlouhý večer přímo nabádal k nějaké nepředloženosti a netrvalo dlouho a čísi třikrát prokletá ruka se natáhla po disku se ZBW. Předem navrčená ("nechápu, co na hororech může lidi tak děsit, dneska každej nechává po celým baráku rozsvíceno, sotva venku praskne větvička") jsem se připojila. Doběhly titulky a rozhostilo se ticho. Po chvíli kamarád povídá: "Lidi, jsem zvědavej, kdo by teď dokázal dojít pro pivo." Na vysvětlenou: do hospody to bylo dva kilometry lesem. Hádejte třikrát, který magor opovržlivě prohlásil něco o srabech a zvedl se s tím, že pro zlatý mok teda zaskočí, když pánové tvorstva mají v kalhotách. Sázka byla uzavřena a já jsem pevným krokem vykročila do tmy. Na kraji lesa krok zakolísal. Po dalších pár metrech klopýtl. Mozek nařídil kroku, ať se srovná, tepu, ať se zklidní, a zubům, ať přestanou cvakat. Krok, tep a zuby sdělily mozku, co jim může, nicméně mozek dělal co mohl, aby udržel tělo v pohybu a přesvědčil ho, že všechny zvuky má na svědomí vítr nebo malá zvířátka. Dohnal rozklepané tělo až k občerstvovacímu zařízení, kde se mě hospodský starostlivě zeptal, zda mi něco není. Nepřesvědčivě jsem zamumlala něco o nastupující chřipce, "v týhle době je toho všude plno" (byl červenec) a k pivu mi byla přihozena slivovice ("to vás postaví na nohy"). Postavit na nohy jsem potřebovala jak sůl, když po sto krocích zpáteční cesty něco zavrzalo vedle mě. Div jsem si nevyrazila lahvemi zuby a znatelně jsem zrychlila. Po další zhruba stovce mi těsně před nosem vzlétl rozespalý pták. Nadále jsem už kroky nepočítala, v tom poklusu to ostatně ani nešlo. Když po mé levici něco dutě zahoukalo a poté se ozvalo praskání větví, povolilo mé chatrné sebeovládání definitivně a zbytek cesty jsem zvládla tempem, které předčilo všechny medailové výkony Marion Jonesové. Osazenstvo chaty, vyhlížející můj návrat z oken, se nestačilo divit, když jsem dveře spíš vyrazila, než jimi prošla, hodila nákup do plenéru a vrhla se do nejbližší mužské náruče pramálo se starajíc, zda je to ta, do které patřím, s následujícím sofistikovaným projevem: "J-j-já už t-tam n-n-nikdy n-nejdu!" Ano, moji milí - tohle dokáže strach. Tohle dokáže Blair Witch. (24.04.2008)