Hříšní lidé města pražského

Spolu s Atentátem opravdový Sequensův majstrštyk. Nezaměnitelná a kouzelná atmosféra, grandiózní herecké výkony, tématická hudba Zdeňka Lišky a legendární písničky. Kultovnost celého díla je naprosto zasloužená a nesmrtelnost pánů ze čtyřky je zaručena ! "A dejte mi zahrát, pane inšpektóre, dejte mi zahrát, už jsem zase dole, dejte mi zahrát v čistým dur než přišijou mi číslo na mundur - na mundur, šedivej, vošklivej." (09.09.2007)

Doba, kdy ještě "policajti" brali své zaměstnání jako poslání, kdy každý z nich znal dokonale svůj rajón a svojí autoritou v něm dokázal udržet pořádek. Doba, kdy špatnost tušila, že dříve či později bude odhalena a potrestána. Za skvělou atmosféru, výborné herecké výkony a za vzpomínku na "relativně" poctivé časy a lidi - 5. (11.03.2011)

Výborně natočený detektivní seriál, kterému na jedné straně pomáhá a na druhé ubližuje poměrně značný sentiment. Celá galerka se schází v jedné hospodě, zloději a podvodníci jsou staří známí, zločinci jsou nedůvtipní, policisté v podstatě taky a kdyby neměli doktora ze soudního, asi by nevyšetřili nic. Tak jako tak, máme tenhle seriál všichni rádi právě takový jaký je a přestože je to konstrukt podobně nepravděpodobný jako Sherlock Holmes či Hercule Poirot, detektivové, kteří se pro změnu zásadně utkávají pouze s těmi nejrafinovanějšími mozky v Evropě... Pokud je "stará dobrá Anglie" noblesní a rafinovaná, tak "stará dobrá Praha" je pantátovská, provinciální a plebejská. Á, pan Brůžek! No jen pojďte dál pane Brrrůžek... Copak mi nesete?"... Celkový dojem: 80% PS: Dal bych i víc, ale občasné tendování k vyslovené komedii (telegram z Neapole), stejně jako občasné muzikálové vsuvky (Kaprova smrt) mi v tom brání... (29.08.2011)

Tři neděle nevyšel pan Zeman z bytu. / A to vám nebylo nápadný? / Abych vám pravdu řekla, pane vrchní policejní rado, tý potvore to přeju. 13 případů komisaře Vacátka. V helénské barevné kombinaci soli, pepře a krve vyvedený televizní noir, který stylově sugeruje, že lidé sice jsou bestiemi jaksi od přirození, ale že mívali dřív trochu větší glanc. Pravdivá je spíše jen první část podprahové zprávy, o dalších podprahových ideologických sděleních, jimiž se kvalifikoval Jiří Sequens k dalším tvůrčím počinům, nemluvě. Série nejvíce fascinující v žánrové a kvalitativní schizofrenii, která mezi epizodami střídá frašku s hororem a kvalitní detektivní drama s břečkou. Též v momentech čiré makabrozity, k níž se Sequens uchýlil ještě zřetelněji v pozdějším tvůrčím období: scéna přestřelky s kreténem v epizodě Turecké náušnice či vysekávání tváře ze sádry ve Svědomí. Jedna hvězdička k dobru za 0.4 vteřiny odhalených kyvadel dentální hygienistky Květy Fialové, leštící chrup olovem. (07.12.2019)

Tenkrát se ještě vyšetřovanému neříkalo soudruhu, ovšem tykalo se mu tak jako tak. Nebyl-li to ingeňjerž, dochtor, nebo jiný poddruh ,,lepšího člověka". A tak to má být, na dělný lid platí přísnost, pane rado. Kouzelná směska téměř humorných a skoro děsivých příběhů, z nichž na observanta dýchne atmosféra Prahy let třicátých (točená s občasnými renoncy v pokročilých šedesátkách). A právě onen hlavnoměstský genius loci přehluší toporné šaškarády některých herců, kupříkladu úprky podezřelých.... bych zařadil spíše do dokumentu o tanečnících svatého Víta, že. Snad jen chorea minor může zajistit, aby se zasloužilý vrah vrhal čtyřmi směry současně a když už se mu cukatůrou vykloubené údy konečně pohnou kamkoliv, překvapeně se po několika krocích zastaví a záchvat vypukne nanovo. I ten blbej šprt Mazánek by Vám na to dal razítko z brambory, že takhle se skutečně neprchá, leda pokud nechcete vyběhnout rejžovi ze záběru. Konec blábolení, klasika z největších, milujme ji. (24.07.2014)