Hříšní lidé města pražského

Ačkoliv pánové Sequens a Marek byli komunisté jak řemen, nutno přiznat, že tohle uměli - v podstatě dobová rekonstrukce tehdejších kriminálních případů vychází velmi dobře, i proto, že Sequens natáčel co nejvíce na autentických místech, jež třeba hned po natáčení padla za oběť socialistické výstavbě (zdravíme do Holešovic!). Velmi dobří herci, zajímavé případy, některé dnes již kultovní scény. (30.10.2014)

Francouzi mají svého Maigreta, Angláni Holmese a my zase Vacátka. Zejména díky Marvanovi nesmrtelnou postavu české detektivky. Moudrého, chápavého, ale v případě potřeby rázného vyšetřovatele. Jako kluk jsem tenhle seriál měl moc rád a nic se na tom nezměnilo ani po letech i když už se na něj dívám jinak a líbí se mi jiné věci než tehdy. Výtečné lehce idealizované vykreslení dobové atmosféry, rozmanité pojetí jednotlivých opizod mezi nimiž nechybí téměř komediální (Kaprova smrt) ani smutně vážné (Svědomí) a elitní herecké obsazení nabízející řadu výtečně ztvárněných figurek. Ať už je to Sovákův Pecháček se svou otiskovou fintou, Květa Fialová a jjejí Lady Macbeth nebo Kopeckého defraudant Sebekovský. A to vše stojí na zkáladech, které podpírá vyborná čtverka Marvan, Bláha, Vinklář a Filipovský jako mordparta, která zná galérku jako své boty a vedle detektivních schopností jí nechybí ani na detektivní žánr neobvyklá lidskost v tom dobrém. Seriál, na který přes veškeré slabiny nedám dopustit. (25.12.2011)

V naší krásné vlasti už klasický detektivní seriál z doby první republiky. Byly to krásné časy, kdy páni z kriminálky znali všechny kasaře a kapsáře ze svého rajónu jménem... Kam se hrabou všichni Komisařovi Rexové, Kobra 11, ale i drtivá většina epizod všech CSI a podobných kusů. Zde platí - co příběh, to unikát. Co role, to kus herectví. Úžasná dobová atmosféra, stejně jako tu veselá, tu zas tísnivá nálada dýchající na diváka z obrazovky. Díl s Jiřím Sovákem a daktyloskopickým skandálem jako vystřiženým z Čapkových povídek nikdy nevynechám. 100% a nikdy jinak. (02.04.2003)

Legenda se krátce vrací. Kult českého krimi v čele s radou Vacátkem se mi prezentují po mnoha letech. Mé vzpomínky byly dost zabarvené tím, jak je tato věc vlastně kultovní a bezchybná. A popravdě, ano sice tento seriál má své nepopiratelné kvality, ale osobně musím říci, že vzpomínky byly lepší než realita. Oproti třeba nedávným Četnickým humoreskám se zde nedočkáme nějakého většího vztahu na osobní rovině s postavami, na kterých se v Četnických hlavně v posledních dílech stavělo silně primárně. Zde se k tomu nejvíce přiblížíme, když Vinklář zuří kvůli stopám karibu a v pozdějších dílech nečekaně, kdy celá epizoda je v režii Filipovského a podobně. Je v celku i zajímavé, jak od devátého dílu do konce se protáhne zajímavě minutáž a hlavně se dočkáme i více psychologických dílů. To je velmi podstatné, protože se na to hraje právě ve Hře, Kaprově smrti, která se zdá, že není vůbec o našich tradičních hrdinech, ale ukáže se, že jde o absurdní kumšt nebo i pokud jde o finální Svědomí, ve kterém se dost staví na hudebním podkresu nechtěného a strašného osudu jedné ženy. I když trochu otravného, to ano. Mým osobním vrcholem jsou nejdelší Turecké náušnice, které se nakonec ukáží až primitivně jednoduché v závěru a stejně tak tím geniální. Smutným opakem je ale i tak relativně nemalé množství epizod, které jsou dle mého relativně duté a nějak bez pointy a krimi nádechu. Obecně vzato jsou vzpomínky na tento seriál o trochu lepší než realita. V ní vidím seriál trochu více kriticky. Stále velmi rád, ale trochu hůře než dříve. (09.02.2021)

Pokud nám hříšní lidé něco dokazují, tak to, že v kriminálním příběhu není důležitá složitá zápletka či nadpřirozený hrdina. Ale často k dokonalosti stačí jen výborně napsané a zahrané postavy a prostě dobře vymyšlená atmosféra podpořena solidním příběhem či diverzitou jednotlivých případů. Ráda se k Hříšným lidem města pražského vracím. Pravá klasika. (20.12.2022)