Battle Royale

Geniální film, dynamicky a působivě rozehraný kolem jednoduchého nosného nápadu. Ten mi připomněl Pyunovo béčko PODLÉ ZBRANĚ, akorát že tady nahradili profesionální zabijáky povětšinou nekrvežízniví, ale jen vystrašení školáci v uniformách. Což dělá KURVA rozdíl. Za úspěchem BATTLE ROYALE totiž z valné části stojí to, že si při jejím sledování nemůžete nepoložit otázku: A jak bych se asi choval já? Rozhodně se ale nemusíte bát přílišného realismu nebo moralizování, pořád je to hlavně akčňák a podle toho to taky vypadá. Jak už to tak u asijských filmů bývá, je to trochu uspěchané, Amíci by si s tím určitě vyhráli víc (viz. Ringu a Kruh), ale ti by tomu zase ubrali na krvavosti a brutalitě. Vlastní mutaci BATTLE ROYALE by si každopádně měla povinně natočit každá země. (11.04.2006)

Můžete tomuto filmu vyčítat leccos, ale jedno mu upřít nelze - je alespoň originální a jeden na své vlastní vlně. Battle Royale je skvělý film, od kterého jsem nic nečekal. A o to víc mě překvapil. Zpočátku mě dostala ta tísnivá atmosféra - vše se vysvětluje prakticky "za běhu", a stejně jako studenti, tak i divák je do toho vržen po hlavě. Není čas se rozkoukat a už zde jsou první mrtví, rýsují se první problémisté, oběti… Přiznám se, jsem zvyklý na ledacos, ale i mě tenhle film šokoval. A herečku, která ztvárnila Mitsuko, si musíte zamilovat i přesto, co v tomto filmu dělá… Chápu kontroverzi, chápu lidi, kteří tento film nemají rádi, chápu i zaryté fanoušky. Protože už i já se mezi fanoušky tohoto filmu počítám. Rozhodně jsem jej neviděl naposled… 100 %. (07.04.2012)

Scénář: Kenta Fukasaku .. Opravdu výborný námět - chyba v systému a její drsné řešení. Sice mi uniklo, jaký to mělo smysl a výsledný dopad, ale budiž.. Když překousnete několik nesrovnalostí, snímek si opravdu vychutnáte. Asi nejvíce se mi líbil daný kontrast drsných scén a překrásné hudby, která výsledný zážitek posouvala mnohem výše! Drsná, mrazivá hra plná lásky a (ne)přátelství.. (23.04.2005)

Poslední dokončený film japonského režiséra Kinjiho Fukasakua vypráví o ostrově, kam se odvážejí nepohodlné školní třídy, jejichž žáci se musejí do několika dnů vzájemně vyvraždit. Pokud nezůstane jen jeden, zemřou všichni... Premisa, která se zpočátku zdá být naplňována žánrovými schématy teenagerské vyvražďovačky, kde ale není jeden vrah v masce, ale kde může být vrahem de facto kdokoliv. Jenže jak mrtvol přibývá a násilí neubývá, Fukasaku přehodí výhybku a místo přívalu násilí začne pečlivě sledovat některé studentské osudy. ___ Vezmeme-li si jakoukoli školní třídu, skrývá v sobě různorodou skupinu lidí: Obsahuje elitu i její opozici, chytré i hloupé, sebevědomé i zakomplexované, citově vnímavé i cynické. Pro svou sociokulturní rozmanitost proto rozličně reagují i na extrémní situace. A protože situace na ostrově extrémní je, studenti se nám mění před očima z bezejmenných floutků na různými způsoby výrazné či silné osobnosti. Osobnosti, které pokud chtějí přežít, obnáší to popření určitých principů - a nebo si vzájemně věřit. Jen tak jde zřejmě porazit bezcitný systém, ze kterého jinak není východiska. Třebaže zvítězíte a pozabíjíte všechny kamarády i nekamarády, stejně prohrajete svoje vlastní lidství. ___ Jestli se však v Battle Royale něčeho zoufale nedostává, je to právě důvěra. O její potřebě i absenci do značné míry vypráví i tento film, o zoufalé potřebě uvěřit, že nejste v pekle. Jednou z nejsilnějších scén je právě destrukce jedné podobné iluze, když pokus skupiny lidí zapomenout a vytvořit bezstarostnou "školní" atmosféru skončí tragickým masakrem. Battle Royale je bolestivý film, který s každou další minutou vážní a ze zpočátku cynicky zábavné žánrové vyvražďovačky dělá mrazivou sociologicko-psychologickou studii. ___ Jistě, působí na první pohled poněkud impulsivně a snad i přímočare efektně, leč má svůj základ v promyšlené strategii se silnou pointou. [2006] (02.07.2020)

Co k tomuto filmu ještě napsat abych se neopakoval.. Tak určitě se jedná o vskutku netradiční a určitě i svým způsobem zajímavý zvrhlý námět-dobré pojetí-trocha toho poslání nikdy neuškodí-emotivnosti a melancholičnosti také nechybí-orchestrální hudba mistrů zde také celkem obstojně zapadla. Výsledek? Podle mého názoru dobrý film (až na ten trochu nelogický konec) o vzájemné vyvraždovačce o přežití mezi mladými japonskými studentíky. Důstojné rozloučení velkého mistra který si také zažil své, a možná proto tímto filmem tak trochu zavzpomínal na svá léta dospívání uprostřed druhé světové války. Milé překvapení film k zamyšlení... (07.09.2008)