Casino

Mohla to bejt pohodička, ale nakonec to posrali.... . Poklidné vyprávění o zákonech a pravidlech fungování velikého biznysu. Dlouhé ( někdy moje pozornost upadala), po většinu zajímavé a poučné - takový prostě je M.Scorsese. Herecké představení 3 hlavních protagonistů, ale hlavně J.Pesci je stylovej mafián. Představení pro ty, kteří rádi poslouchají. (04.02.2007)

Nepochybuji o tom, že až se na tento snímek podívám (?) vícekrát, a nebude mi - doufám - vadit jeho délka, jako postupem času např. Civalovi, potom hodnocení o hvězdičku stoupne. Skvělé herecké výkony (Sharon Stone hodně překvapila, její uřvaná zfetovaná ježibaba neměla ke konci chybu) a Scorseseho umění samotné zde totiž zabraňují tomu, jít pod 80%. Ale ta stopáž... nenudil jsem se tak hlavně díky skvělému uřvanému přisprostlému Pescimu, a vypilovanému režijními artu, ale jinak bych Casino po prvním shlédnutí o nějakých 20-25 minut klidně střihnul. Jak ale říkám: mimo to jsou bezchybné kvality tohoto snímku přímo hmatatelné, a myslím, že se za několik let jistě po právu zařadí mezi kultovní filmy, stejně jako mnoho dalších skvělých Scorseseových perel s Robertem De Nirem. P.S. Už si brousím zuby na Taxikáře blu-ray, a nemůžu se dočkat! (07.07.2009)

Další z dnes již skoro klasických gangsterek Martina Scorseseho. Opět se zde objevují obvyklí "mafiánští" herci Robert De Nito a Joe Pesci a opět předvádějí nadstandartní výkony. Když se k tomu připočte Sharon Stone, která v té době rozhodně měla co ukazovat, tak nezbývá, než vyseknout tvůrcům poklonu, že v tomto žánru dokázali zase něčím překvapit. (24.07.2002)

Sharon spouštějící se ve zlatém vědru zaprášeném od koksu do studny plné sraček a u rumpálu židovská továrna na peníze zvaná Sam Rothstein, jakožto hlavní aktér jednoho cílevědomého vzestupu, co skončil pádem do zapomnění. Zapomnění, znamenajícího zůstat naživu.. Pro mě nejlepší Scorseseho film s excelujícím cholerickým skřetem Pescim v roli Nicka Santora, jenž s psacím perem umí opravdu velké věci. Závěrečných pět minut "uklízení stop" při House of the Rising Sun je dech beroucí, stejně tak jako jedna z nejbrutálnějších filmových scén vůbec v podobě slavnostního zahájení baseballové sezóny u jámy v kukuřičném poli. Syrový mafiánský realismus. (29.08.2008)

Martin Scorsese se s každou scénou neskutečně vymazlil a ono je to pak během sledováni Casina kurevsky znát. Hele to by na mě mohlo pršet, sněžit nebo po mě házet kameny a já bych nedokázal od tohohle filmu odrthnout oči. To je tak úžasně pohlcují příběh, že jsem si po skončení připadal jak kdybych se vrátil z Las Vegas, chodil do casina, kámošil se De Nirem, mafiánoval z Joe Pescim a šoustal se Sharon Stone. Zkrátka jsem si 178 minut připadal jak ten největší mafián na světě. Jenže on to není jen příběh co mě vyždímal. Tam pomalu co scéna, to blaho. Jak De Niro háže tou červenou kostkou nebo ten světle šedivý dým z cigaret na černém pozadí s hlavou Pesciho či náhled na chod Casina, to sou fakt lahůdky a vůbec nemluvím o té brutalitce z bejsbolkou z toho se mě vysloveně sevřela prdel. Taky jsem umíral z těch košil a k ním odstínově laděných kravat co si tam na sebe házel De Niro. Kapitola sama pro sebe jsou herecké výkony. DeNiro, Pesci a Sharonka své na role nalakovali takovým způsobem, že jsem z nich hotovej až do zániku světa. To se zase něco ve filmovém průmyslu hodně, hodně povedlo. (27.11.2007)