Casino

V řadě ohledů skvělý a vysoce dívatelný, přesto o hvězdu slabší Scorsese. Přišla mi škoda, že náběh na epický pocit zabila zrovna linie s femme fatale manželkou, co se chová jako větší a větší kráva na pěst, přičemž právě ta zápletka pro sebe urve největší prostor. První polovina neměla chybu, už jako náhled do chodu věcí ve starém Vegas potažmo americký mafie, jen kéž by tak dál... (17.10.2019)

Má to sice skoro tři hodiny, ovšem vyplněné poctivou a technicky dokonalou podívanou, která se stala vrcholem Scorceseovy a De Nirovy kariéry Jak už je u tohoto režiséra zvykem, film má výrazný a líbivý hudební podkres, výborné výkony všech hereckých legend (kromě zmiňovaných hlavně Joe Pesci) prostě to krásně plyne a víceméně nenudí. Co víc si přát. Jeden z těch mnoha legendárních devadesátkových filmů...100% (02.03.2014)

Pro někoho možná jeden z nejlepších titulů Martina Scorseseho, pro mě jen místy poutavý retropříběh o jednom úpadku z výšin bohatství. Nejen osud bosse velkého lasvegaského kasina, ale i hráče ovlivňuje sebeklam: on doufá, že ho ona skutečně miluje, oni doufají, že opravdu vyhrají. Scorseseho přístup, který je málo příběhový, mi nikdy moc neseděl, tentokrát je mimořádně dlouhý a maximálně ukecaný, kdy (přiznejme si) šlo několik desítek minut dialogů vystříhat. Na druhou stranu je nekonečné Casino s výbornými hereckými výkony (Joe Pesci vede) skvělou dobovou atmosférou a „milou“ brutalitou. Holt přece filmová událost, když to tu každý erudovaně tvrdí, tak proč nelípnout pět hvězd? (03.04.2013)

Obr radost!!!! Já prostě věděl, že když si počkám, tak se dočkám. V televizi bohužel běželo Casino s dabingem tak otřesným, až nám praskali doma okenní tabulky, takže nemělo smysl dodívat film až do konce, protože by to akorát ztratilo na působivosti.___ Podle mě je Casino vrcholem tvorby Scorseseho & De Nira, je tu všechno, co dobrý film potřebuje a navíc je okořeněn geniálním prostředím hazardních her. Ve světě, kdy během jediné minutky ztratíte vše co máte nebo naopak přijdete k milionům (i když je to jedna ku miliardě...). A nad tím vším stojí na balkůnku De Niro ve slušivém sáčku s kamenným úsměvem, který napovídá, že ON je tady king a všichni mu můžou akorát **. A je div, že mi ze všech těch barevných cingrlátek, gigantických sfing a nápisů Night Club nebolela hlava a že to vlastně podpořilo všechnu tu atmosféru. Ke konci jsem byl napjatý jak struna a nebudu vám lhát, když napíšu, že jsem měl takovou tu náladu všehoschopnosti. Jako bych najednou mohl udělat roznožku na rozpálené asfaltce :D____ De Niro na Olymp!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! YEAH (07.08.2008)

Film, v němž se spojuje až dokumentární přístup k zmapování chodu tak organické a živé instituce, jakou je obrovské casino v Las Vegas, s bohatě vrstveným a strukturovaným dějem, při čemž musíme zatraceně dobře žhavit mozkové závity, abychom drželi krok a neztratili se v záplavě mafiánských bosů, obyčejných vrahounů a zlodějíčků, falešných hráčů, zkorumpovaných poldů a především moři obyčejných otců rodin, kterých spolyká Las Vegas i okolní, do nekonečna se táhnoucí poušť, každoročně na desetitisíce. Scorsese si vybral opravdu rázovité a přitom charakteristické postavy, které nechal střetávat mezi sebou a uvnitř nich samých. Na scénu uvedl v mafiánských filmech ne tak typickou postavu protřelého, úplně neitalského, spíše zdrženlivého, židovského podvodníka, který dokáže umně proplouvat mořem požadavků, závazků a nebezpečí, dozírat na bezchybný chod casina a spolehlivě tak plnit i vlastní kapsu. Tato postava, jediná kladná - dá-li se to tak říci - byla svěřena Robertu De Nirovi, který se s ní vypořádal dokonale a stal se vlastně celkovým průvodcem filmem a osobou, kolem které se točí úplně všechno. Jeho životní postoj je natolik vychytralý, opatrný, že by takto dokázal fungovat možná až do smrti, ale ani jemu se nepoštěstí, aby ho nepotkala ta nejstrašnější možná katastrofa, a to aby se zamiloval do bezcharakterní, protřelé podvodnice, díky níž se jeho doposud spokojená existence začne stejně jako casino hroutit. Skutečně přesvědčivá mrcha Sharon Stoneové, musí být všem odporná od začátku do konce, nejdřív svou falešností a nakonec pak neuvěřitelnou nepředvídatelností a nespolehlivostí. Postava, která je však čitelná velice dobře,a od které se můžeme nadít akoráť tak nechutné nakládačky, byla po předchozích krvavých zkušenostech z Mafiánů pochopitelně a zcela správně svěřena mistrovi živelné zuřivosti Pescimu, jenž dotvrzuje platnost nemilosrdného pravidla, že kdo mečem zachází, jím i schází. (23.12.2004)