Alexander Veliký

Tupě rétorická učebnice bez špetky invence, která chvílemi vykrádá i režisérsky méně zdatné kolegy /a to Stonea nepovažuji za žádného génia/. Scény bitevního hecování, stejně jako nástup armád jakoby z oka vypadly Pánu prstenů a dovolím si tvrdit, že je to až do očí bijící. Příběh neodsýpá, herci jsou hysteričtí, vizuální zpracování neskutečně proměnlivé a tempo vyčerpávající. Nahnat na tohle školáky, zhnusíte jim dějepis na několik let dopředu. Útrpně dlouhý zážitek, který je mi nesympatický už jen svým rádoby povyšováním. Zlaté Any given Sunday.... (22.03.2005)

vyrůstá obklopen legendami řecké historie. jeho dětství (otec) - bylo bohaté na získávání rad a zkušeností (východ ten umí jen ničit muže a jejich sny; ženských se střez, jsou nebezpečnější než muži; králi se nikdo nerovná...). nejdůležitější je ale zřejmě tato: SE SLÁVOU JDE I UTRPENÍ. alexander veliký byl schopen nadchnout se pro myšlenku STÁT SE NESMRTELNÝM (jako prométheus),OSVOBODIT A BUDOVAT NOVÝ SVĚT, ale collinu farrellovi bych to asi nevěřil, ani kdyby mě nalejval vínem od rána do rána. v tom je asi ten problém proč mě film moc nechytnul. nebo ten projev před bitvou - za melouše (gibsona) jsem kolikrát ochoten položit (v obývaku) život, ale ,,SAŠA" mě opravdu nevyrajcoval. OLIVER STONE do nás opět hustí fakta, a někdy se vše dozvídáme v dlouhých rozhovorech, které mě vůbec neberou. stejně tak mě nebere ,,globalizace" A.V. přesto vše jsem se na film dokoukal. velmi zajímavé je vyprávění, které tento film provází, pro mě mnohokrát zajímavější než některé scény. moc se mi líbila angelina jolie, která upoutá nejen kvůli hadům. celkově zhrnuto: nejsem ,,specifický" filmový divák, který sleduje film stouhou dopsat něco do školní učebnice. já se chci bavit! a k zábavě potřebuji víc než sledovat blonďatýho nažehlenýho te.....e, který se stal legendou. (ale myslím si, že opravdový ALEXANDER VELIKÝ za to nemůže). (03.09.2005)

História slávnych je dláždená ich činmi! Ak pochopíme ich pohnútky, pochopíme (i keď nemusíme súhlasiť) aj ich život. Na Alexandra - ako jednu z výrazných postáv dejín ľudstva platí vyššie uvedené dvojnásobne. Žiaľ Stoneov výklad jeho životných osudov mi túto snahu o pochopenie neumožnil hneď od začiatku filmu. Približne prvá hodina (po príchod do Babylonu, ktorého výtvarné riešenie mojmu oku silno lahodilo) tak vo mne rezonuje ako režisérova snaha obsiahnúť už zo začiatku všetko, pričom ale paradoxne vďaka tomu zostal stáť príbeh na mieste (resp. inak povedané, Stone ako keby sa do látky natoľko ponoril, že nevie nájsť nadhľad, z ktorého si treba vytýčiť úvodný bod prieniku do deja - túto myšlienku vo mne posiluje aj podľa mňa príliš prehnané používanie postavy Ptolemaiosa ako rozprávača a nadväzovateľa viacerých sekvencií). Našťastie táto nerozhodnosť ustupuje v druhej hodine, kde vďaka rozhovorom medzi Alexandrom (miestami presvedčivý a miestami máličko prehrávajúci Colin) a jeho blízkym priateľom Hefaistionom (výborný Jared Leto) ako aj bližšie vyobrazenému vzťahu k rodičom, začína režisér pred našimi očami budovať charakter človeka, výrazne ovplyvneného práve výchovou ako i rodinným zázemím. Rozpoltený nenávisťou medzi rodičmi, snahou vymaniť sa z vplyvu intrigánskej matky a prekročiť tieň svojho vlastného otca je ALexandrova duša preplnená túžbou ovládnuť a zjednotiť čo najviac vtedy existujúcich národov a civilizácii? Možno áno. Ale možno za tým všetkým stojí ešte niečo silnejšie. Možno je (bola) motorom činov najväčšieho muža svojej doby snaha nájsť ten svoj pravý domov. Lenže čo môže byť domovom dobyvateľa,hnaného neustálou túžbou ísť ďalej? Jedine celý svet (nepripomína vám to z dnešnej svetovej politiky niekoho až priveľmi...) a tým zároveň aj žiadne konkrétne miesto. A práve táto línia rozprávania tvorí pre mňa najsilnejšiu časť príbehu, ktorú sa Stoneovi podarilo do filmu úspešne vložiť. Vangelisov soundtrack (miestami je až priveľmi "inšpirovaný" predchádzajúcou autorovu tvorbou) sa mi páčil oveľa viac na samotný posluch než ako podfarbenie obrazu. Kamera dokáže byť miestami správne veľkolepá i keď bojové scény veľakrát nesníma zrovna najštastnejšie - v snahe simulovať dusnosť boja sa podľa mňa zbytočne pripomína značným roztrasením a nadmerným využívaním iba polocelkov až detailov. Vo výsledku 3,5*. (12.01.2005)

Dlouhou dobu mi tento film ležel na poličce a nakonec jsem se musel přemluvit abych se na to podíval. Pravda je, že historický film je věru nevěrné téma ač na diváka zapůsobí ne každý je schopen shlédnout téměř tři hodiny politiky, zrazení a hlavně bitev, které jsou většinou lákadlem, jež donutí diváky ke shlédnutí a vlastně ony bitvy rozhodnou o filmu jak k němu bude divák zhlížet. Abych pravdu řekl, tak se mi film zdál ze začátku nijak zajímavý možná tím, že jsem od toho čekal víc i přes všechny negativní odezvy. Později se objevila první bitva, pěkně nasnímaná a během které hrála nádherná hudba od Vangelise, když rikám nádherná tak tím myslím naprosto excelentní, která mě donutila začít shánět soundtrack. Ke konci filmu nastala poslední bitva s peršany, kde se objevili dokonce i sloni a bylo vidět, že si režisér dal velmi záležet aby to vypadalo opravdu věrohodně a také kam vrazil většinu rozpočtu. Nelituji tří hodin strávených v křesle i když se mi zdá, že to mohlo být o trochu kratší. (01.09.2006)

Sladkokyslo vyrozprávané tri hodiny dejepisu. Bez svalnatého a mužného historického hrdinu, bez akcie a v prvých dvoch hodinách bez emócií a vysvetlených podnetov pre konanie postáv (všetko zmení až onen flashback). Ešte aj historickú atmosféru, ktorá tak príjemne sálala z prostoduchej Tróje, tu vystriedalo bisexuálne erotické dusno, pripomínajúce 'slávneho' Caligulu. Oceňujem, že si Oliver Stone nič nezjednodušil a je verný histórii. Ako psychologický profil veľkého dobyvateľa s boľavou dušou sa mu to vydarilo. Ale od trojhodinového veľkofilmu čakám predsalen niečo iné. A hlavne nechápem investorov, ako mohli do takéhoto scenára, ktorý sa absolútne vymiká komerčným vzorcom, investovať $150 miliónov. (13.01.2005)