Napoleon

Ridley Scott ke svému protagonistovi rozhodně není přehnaně uctivý, a tak Napoleonovy nezralé výjevy občas působí až nečekaně směšně. Tenhle podvratný pohled však přece jen není rozehraný tak suverénně, jak by bylo ideální. Neustálé a velmi překotné prolínání Napoleonova nejednoznačného vztahu s Joséphine a vojenských tažení brání tomu, abychom si jednu či druhou linku užili naplno. Nepomáhá tomu ani nečitelnost obou hlavních postav, jejichž motivacemi a vnitřními pohnutkami si divák většinu času nemůže být vůbec jistý. Na vině je zřejmě sestřih pro kina, který je svou zkratkovitostí místy až nepřehledný. Občas zavaluje historickými detaily, jindy se dopouští extrémních zjednodušení. Spousta momentů působí, že ve Scottově vysněné, čtyři a půl hodiny trvající verzi budou dostatečně vysvětleny, zde si však musíme vystačit s až přílišnou překotností. Spousta vedlejších postav se objeví, vypadá důležitě, a vzápětí zase zmizí, stejně tak leckteré dílčí epizodky vyšumí do ztracena. Což je škoda, ale zase je nutné uznat, že navzdory už tak nemalé stopáži tenhle střih rozhodně nenudí. Bitvy u Slavkova a Waterloo jsou vtahující, i když rozdíly v mimice Joaquina Phoenixe jsou možná až zbytečně minimalistické na to, abychom mezi nimi z hlediska hlavní postavy viděli zásadní rozdíl. Ale budiž. Napoleon je rozhodně v mnoha ohledech zábavný a zajímavý, za soudržnější výsledek bych se ale nezlobil. Tak možná v oné gargantuovské verzi… (21.11.2023)

Asi bych si dal hned tu režisérskou verzi. Ridley Scott pořád nezapře své nepopiratelné řemeslo a servíruje opravdu velkolepou historickou podívanou, co si žádá velké plátno a člověku je při sledování líto, že podobné žánrové opulentní fláky se do kin nehrnou častěji. Režijní veterán dodává výtečnou dobovou atmosféru se špičkovou výpravou, nádhernými záběry a dle očekávání strhujícími bitvami, jež jsou navíc hezky různorodé a každá z nich zaujme něčím jiným. Joaquin Phoenix tu podle očekávání předvádí další naprostý herecký koncert a dokáže výtečně prodat Napoleonovu nekompromisnost a touhu po moci, ale také zranitelnost a jistou tragikomičnost. A Vanessa Kirby mu zdatně sekunduje. Shrnout Napoleonův život od vzestupu až do jeho samotného konce byl ovšem na dvouapůlhodinový snímek až příliš ambiciózní a dalo by se říci, že až takřka nesplnitelný plán. Režisér jako by se první polovinu nemohl rozhodnout, zda chce natáčet více o vojevůdcově vztahu s Joséphine či jeho politických ambicích, je rozkročen někde uprostřed a ani v jedné z rovin kvůli tomu nedokáže být patřičně silný. A navíc je zde citelně znát, že se opravdu hodně střihalo, řada událostí je tu jen zkratkovitě naznačena, vedlejší postavy přijdou a zase tiše zmizí a celkově má divák pocit, že mu zde toho hodně chybí.  Ze značné části tak Napoleon působí jako rychlý přehled dějinnými událostmi Francie, širší kontext pro pochopení jednání ústřední postavy však často chybí. Až v závěrečné hodince jako by si roztříštěný styl konečně sedl a příběh začal po scenáristické i emoční stránce přeci jen daleko lépe fungovat a vyprávění okolo Napoleona i jeho velké lásky se podařilo solidně zakončit. Napoleona se ale v kinech rozhodně vyplatí vidět, dokáže vás v několika pasážích strhnout a o žádnou Ridleyho prohru se určitě nekoná. Na druhou stranu, režijní matador už natočil mnohem komplexnější a kompaktnější podívané a je cítit, že zde onen director´s cut opravdu nebude od věci. (21.11.2023)

„JSI JEN TYRAN, CO BEZE MĚ NENÍ NIC!…“ Historickej velkofilm… Velkofilm? Prostě dvě a půl hodiny dějepisu (s celkem otravným vypravěčem). Nebejt těch dvou bitev, je to dobová vztahovka jak vyšitá. Takhle to je vztahovka taky, ale aspoň je co pochválit. Ale kdo ví… možná takhle nudně Napoleonův život vypadal. (Tvl… ještě že nevznikla Directors Cut!)    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Pracovní název filmu byl Kitbag. Jde o reakci na rčení, že „v tašce každého vojáka se skrývá generálská hůl“. 2.) Ridley Scott plánoval režisérskou verzi v dělce 4 hodin a deseti minut. Později od tohoto plánu ustoupil. 3.) Thx za titule „Jozef Ferencz“. ///                         PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (27.04.2024)

No já asi budu mít jiný hodnocení nyní pro verzi, která je v kině a jiný pro réžisérskou, kterou snad také uvidím, protože..... Ano, film je opravdu výborná kvalitní profi práce, Z hlediska velkolepých válečných scén, považuji Ridleyho asi za nejlepšího režiséra vůbec. Bitva u Slavkova působí opravdu jako střet tří velkých armád, tedy velkolepě, choreograficky se mě líbila nejvíce u Waterloo a v opravodvosti ta v Toulonu. Problém mám však se scénářem, absolutně mě nedokáže zformovat postavy. Napoleon je prostě nějakej, chodí, koulí očima občas mávne rukou, stojí a občas něco řekne. Není tam vůbec žádný dialogově silní místo, které by mě s ním seznamilo, které by mě představilo dobu, vedlejší postavy, ta politická část mě tam hodně chybí. Hodně času věnuje film vztahu Napoleona s Josephine, ale ten jsem nepobral vůbec, jejich vztah na mě působil chladně, odtažitě, neviděl jsem tam ani lásku a city, ale ani vášeň a přitažlivost, vrcholem bylo, když Napík přišel za Josephine do pokoje začal říkat "ma-ma-ma-ma" a Josephina reagoval "tak pojď" a vyšpuli prdelku. To teda u Napoleonů v ložnici docela težká nuda. A to bylo v ostrým kontrastu s dopisy, které byly plné citu a lásky. Ano film je pro velký plátno, Ridley ho umí využít, umí točit, kamera skvělá, ale ten příběh v podobě pro kina působí až příliš zkratkovitě. (21.11.2023)

Návrat ke klasické látce, která se nikdy neokouká. V rámci příprav jsem si připomněla filmy Marie Walewska a N (Io e Napoleone) a seriál Napoleon and Love. Existuje samozřejmě další telefonní seznam napoleonských filmů, ale o těch zase někdy příště. Ridley Scott Joaquinovi Phoenixovi jako herci rozumí, je to tedy vlastně ideální spojení. Bitvy u Slavkova a Waterloo jsou vynikající, ale chce to kino, předpokládám, že domácí projekce adrenalin trochu sníží. Co se týká výběru dalších kapitol z Napoleonova života, je poněkud s podivem, nakolik se David Scarpa upnul výhradně k císařovně Josephine, ostatní ženy jakoby na Napoleona neměly vliv, ačkoli se třemi dalšími měl tři děti a samozřejmě celou řadu dalších vztahů. Nicméně v rámci celku je tento hlavní vztah s císařovnou funkční a vytváří určitý rámec. Události z etapy Hrůzovlády jsou hektické, stejně jako Vídeňský kongres, ale zase je tu dost místa na Egypt i Rusko, takže si většina diváků dokáže přijít na své. Velkofilmy tohoto druhu je nutné opakovat každou generaci. #čsfdprojekce (23.11.2023)