Ruróni Kenšin: Meidži kenkaku romantan

Ruróni Kenšin: Meidži kenkaku romantan (1996) 

Je to už relativně dávno, co jsem se na Kenshina díval, tak snad si své dojmy vybavím správně... Problém Kenshina u mě byl v tom, že jsem jej viděl až po pro mě geniální Gintamě, která pro mě nasadila standardy na anime zábavu a akci poměrně hodně vysoko a to jsem se jí poprvé věnoval s prakticky minimální znalostí ostatních anime. Z toho co si vybavuji tak charaktery jsem si docela oblíbil, nejraději jsem měl samozřejmě Kenshina a pak také jeho parťáka Sanosukeho, na ty jsem se díval velmi rád, hlavní ženský charakter (Kaoru) u mě příliš nebodoval a určitě jsem měl radši Megumi, která mi přišla mnohem vyspělejší a ženštější. Záporné charaktery byly povětšinou velmi povedené a i z nich jsem měl velmi dobrý pocit, bavili mě, zajímali mě... Co se příběhu týká, tak začátek byl opravdu velmi dobrý a bavilo mě poznávat jednotlivé hrdiny a užívat si jejich souboje a vzájemnou interakci, postupem času to ovšem začalo ztrácet ten správný náboj a ke konci jsem seriál spíš už jen dokoukával, protože už tehdy jsem věděl, že finální rozuzlení přijde až ve filmu. Co se humoru týká tak musím přiznat že jsem se bavil, především mě bavil Kenshin a jeho "oro" a výraz kterým to zpravidla doprovodil si pamatuji dodnes, jistě některé vtípky nebyly příliš geniální a občas to byla zábava skoro až dětinská, ale pořád to byla zábava, i když na rozdíl od již zmíněné Gintami se u mě nedostavovaly nekončící záchvaty smíchu a proto tedy humor označím pouze jako chvalitebný. Co jsem si velmi užíval byly souboje, ty se pánům autorům dle mého velmi povedly a měli tu správnou atmosféru a napětí. Co bylo také skvělé byla hudba. Jinak druhým důvodem, proč jsem nedal 5* bylo, že když to srovnám s Kenshinovskými filmy, tak ty mi přišly mnohem napínavější, emotivnější, vážnější a zajímavější, nežli seriál, který sice poměrně slušně bavil, ale málokdy se mu povedlo ve mě vyvolat nějaké hluboké zamyšlení, nebo třeba silné emotivní pohnutí, kdy bych si říkal "wow", vzpomínám si však na příjemný úsměv, který se u mě vyloudil, když Kenshin oznamoval Kaoru (myslím, že to bylo po návratu z Kyota) "Tadaima". Nebudu tvrdit, že tam nebyly zajímavé momenty, některé arcy, třeba ten z Kyota jsem si opravdu užil, ale intenzitou prožitku se ani Kenshinovským filmům ani třeba některým story arcům z již zmíněné Gintami pro mě nemohli rovnat. Když svůj celkový dojem shrnu Rurouni Kenshin se mi líbil, bavil mě a jednou se na něj určitě podívám znovu, ale k opravdu velmi silnému prožitku a tedy k tomu, abych jej zařadil mezi věci, které jsem si zamiloval mi zkrátka u seriálu něco chybělo a tak jsem skončil na velmi příjemných 8,3/10. (30.07.2015)