Den, kdy se zastavila Země

Sci-fi klasika, kterou jsem tak dlouho odkládal, se nakonec ukázala jedním z nejkrásnějších science fiction, které jsem kdy viděl. Co na tom, že zde není mnoho futuristických efektů. Stačí koukat na Michaela Rennieho, jak kouzelně hraje mimozemšťana, a je to. Jde o snímek s vážným poselstvím, které ale nikdy nikdo nebude brát vážně. I kdyby se stalo to, co ve filmu, s nadutými hlavami některých (většiny) národů by to ani nehlo. Holt lidstvo je velmi rozmanité, co do vzhledu, tak i do vnímání dobra a zla. Tak to bohužel je. Film je stále hodně aktuální a nikdy nepřestane být. Málo známý skvost americké sci-fi, jemuž jeho remake nesahá ani po kotníky. (26.05.2011)

Oproti všem těm béčkově katastrofickým sci-fi filmům z let padesátých je Den, kdy se zastavila Země konverzačním protipólem, hodným k zamyšlení nad tehdejší nukleární hrozbou, s obsahovým přesahem vhodným i do dnešních dnů po 11. září, proto také přišel velice vhodný čas na remake. Ovšem původní Den nabízí i na tu dobu velice působivý přílet létajícího talíře, za jehož vnější i vnitřní design by se nemuseli tvůrci stydeť ani v 21. století. (22.11.2008)

Myslel jsem si, že budu muset čelit záplavám zelených ufounků a podobných věcí, které člověk často vídá při sledování béčkových filmů, ale hodně jsem se pletl. Tohle SF vůbec není béčko, i když k tomu nabádá rok vzniku i podivný plakát. Jedná se spíše o filosoficky laděný snímek, jehož hlavním cílem je vzbudit v divácích zhnusení z války a z určitých lidských vlastností, a také chtěl poukázat na to, jak nesmyslné je uspořádání lidské civilizace. V dnešních filmech už jen těžko budete hledat takhle působivé SF. 9/10 (20.10.2007)

Kultovní záležitost, která se svým mírovým poselstvím poněkud vymyká většinové produkci americké kinematografie let padesátých... namísto rozdmýchávání ideologických rozporů mezi oběma bloky povyšuje nad obě ideologie myšlenku pacifismu. Což je ve srovnání s hystericky protikomunistickou Invazí lupičů těl daleko humanističtější. Dále mě zaujalo několik kultovních scén, které jsem viděl tolikrát zparodované v různých dílech (od Men in Black po Monty Pythony či dokonce Black Addera), ale nikdy jsem si neuvědomil, že odkazují na tuhle klasiku. To, že většina triků je samozřejně z dnešního hlediska přinejlepším směšná (robot Gort v latexových teplákách), na památnosti tohohle kousku nic nemění. Jestli o něj někdy zavadíte, dejte mu šanci, možná se nebudete zrovna skvěle bavit, ale jako zajímavé svědectví doby to určitě zaujme. (25.10.2006)

Pustit si tenhle apel na vzájemnou lidskou soudržnost krátce po Wiseově amorálním Born to Kill je opravdu zážitek. Mimojiné tím režisér dokazuje, že je schopný umně zpracovat jakoukoli látku s různorodými tématy. V tomhle případě mě ale jeho dílo minulo účinkem a považuji ho za poněkud zastaralé, i když ve své době to musela být pecka. (09.02.2012)