Miloš Nedbal

Miloš Nedbal se narodil 28. května 1906 v Rožmitálu pod Třemšínem do rodiny učitele kreslení. Po vzoru otce, loutkáře a ochotníka se začal zajímat o loutkové divadlo a recitování. Když bylo malému Milošovi jedenáct let, přestěhovala se jeho rodina do Prahy.

Absolvoval (1926) gymnázium v Křemencově ulici a začal studovat dva semestry na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale studia přerušil a vystudoval dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře (1926 – 1928). Na popud matky nejdříve uvažoval o operní dráze (byl taktéž žákem Pivodovy pěvecké školy), ale činohra u něj zvítězila. Na divadelních prknech začínal jako ochotník v Umělecké besedě a v Osvobozeném divadle.

Jako profesionál prošel Osvobozeným divadlem (1927 – 1929, 1930 – 1933), Národním divadlem v Brně (1929 – 1930, 1936 – 1938), i jako režisér v Národním divadlem Moravskoslezském v Ostravě (1933 až 1936), Vinohradským divadlem (1938 – 1942, 1944 – 1945), jako režisér a herec Uranií (1942 – 1944), činohrou Národního divadla v Praze (1. 8. 1945 – 31. leden 1970, 1. 1. 1973 – 1976), z něhož odešel na odpočinek (ale ještě v něm nadále hostoval) a Divadlem Za branou (1. únor 1970 – 31. prosinec 1972).

Na gymnáziu se s choreografem Sašou Machovem věnoval loutkářství. Avantgardní vliv Osvobozeného divadla mělo zásadní význam na formování Nedbalovy herecké techniky a práce. Od mládí projevoval smysl pro sarkasmus, ironii, citovou zdrženlivost, chmurný výraz a úsilí o psychologické vykreslení postavy.

Vždy působil jako charakterní herec s pomocí pomenší pružné štíhlé postavy, pevně modelové tváře a zvučným basovým hlasem. Vynikal jako intelektuální komik a také jako dramatický tragéd („Vest pocket revue", „Golem", „Učitel a žák", „Hamlet", „Nepřátelé", „Tři sestry", „Jak se vám líbí", „Romeo a Julie", „Hrátky s čertem", „Morálka paní Dulské", „Revizor", „Po noci den", „Ďábelský kruh" a řada jiných). Kromě Ostravy a Uranie režíroval Nedbal také v ND („Máti", „Chudák manžel", „Morálka paní Dulské").

K filmové práci Miloše Nedbala přivedli principálové Voskovec a Werich z Osvobozeného divadla v rolích ředitele Čedoku (PUDR A BENZIN) a policejního prefekta a muže s vázou (PENÍZE NEBO ŽIVOT).

Po malé roli Tragače v dětském ZTRATILA SE BÍLÁ PANÍ (1937) natáčeném v Brně, se k filmování dostal až po definitivním příchodu do Prahy v menších úlohách (které hrál ostatně celý život): obhájce (SOUD BOŽÍ), profesor Šeda (CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE), manžel (POHÁDKA MÁJE), komisař (PELIKÁN MÁ ALIBI), Kefurt (KATAKOMBY), rada Felix (TETIČKA), sekční šéf (DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ), anděl (MĚSTEČKO NA DLANI) nebo komisař Barák (13. REVÍR).

Pár let po skončení okupace získal Nedbal jedinou velkou a náročnou psychologickou roli Karla Doležala v Krejčíkově dramatu SVĚDOMÍ (1948), který ujede z místa nehody. Poté má však výčitky svědomí. Donutí ho svědomí k přiznání? Jiné podobné postavy již neměl příležitost vytvořit.

Poválečné malé role zaznamenala kamera ve filmech CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ (lékař), ÚNOS (major Morris), JAN HUS, JAN ŽIŽKA (konšel novoměstský), PROTI VŠEM (Mistr Křišťan), DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (lékař), POSLUŠNĚ HLÁSÍM (generálmajor von Schwarzburg), PÁTÉ KOLO U VOZU (otec Janura), MEZI NÁMI ZLODĚJI (podvodný Čeněk Musil), NAHÁ PASTÝŘKA (Nykl), DNY ZRADY (lord), SARAJEVSKÝ ATENTÁT (kněz), JULEK (herec). Naposledy byl bratrancem v dětském snímku DIVOKÝ KONÍK RYN (1981) Václava Gajera.

Nedbalovy monology vyšly rovněž na gramofonových deskách („Imaginární jeviště Miloše Nedbala"), sám herec působil také v rozhlase („Racek", „Oheň", „Odyssea" či „Babí léto") a v televizi (inscenace M. D. RETTIGOVÁ, KOČÁR NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI, MODLITBA PRO KATEŘINU HOROVITZOVOU, TAJEMSTVÍ VILÉMA STORITZE, PŘÍBĚH SE STAROU LENOŠKOU a zejména úchvatné NEZRALÉ MALINY a rovněž seriály SŇATKY Z ROZUMU, F. L. VĚK, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, DOBRÁ VODA a také LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU).

Kromě kariéry herce byla velice významná práce pedagogická – jako profesor herectví na Státní konzervatoři Praha (1942 – 1947) a od 1947 na pražské DAMU. Nedbal získal za herectví Zasloužilého umělce (1958), Řád práce (1966), Národního umělce (1981) a za pedagogickou činnost Medaili J. A. Komenského (1977). Miloš Nedbal zemřel 31. října 1982 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour