Texaský masakr motorovou pilou

Jako samostatný příspěvek do žánru upachtěný průměr, jako remake hororové legendy, která žánr odstartovala a dosud nemá jedinou filmařskou chybičku, katastrofa. Originál byl sestaven tak, že každé rozhodnutí postav i stylistická volba měly neotřesitelné postavení v celkovém systému a atmosféře díla, tady postavy jednají hrozně debilně a násilí i většina střihu působí přestylizovaně, takže se tím zabíjí jakýkoli naturalismus nebo potenciál dusného texaského prostředí. Největší nebezpečí pociťuje při sledování mužské publikum, protože pod výstupy spoře oděné a posléze i promočené Jessici Biel pánům vážně hrozí, že jim budou hodně těsné trenýrky. To, několik zábavných nápadů a tradičně výborný magor Ermey stojí jediné za pozornost.. (21.01.2019)

Nesporně napínavé, přesto místy zbytečně hnusné a zvrácené. Fakt, že je film provázán se skutečností, mu dodává příjemnou pachuť, celé se to ale rozpadne jako domeček z karet, když se začnete moc ptát, jak tohle či tamto hrdinka dokázala a především proč to dělala. Kamera zalouží pochvalu, maskér Leatherface si mohl dát záležet o krapet víc - i když na druhou stranu chápu, že ať se bude snažit sebevíc, v dnešní době málokoho vystraší chlápek s podivnými pohyby ve škrabošce. Zvlášť když tu máme sedmkrát Michaela a devětkrát Jasona. A tou pilou se taky mohlo máchat trochu míň. Je fakt legrační, když si postava může otevřít dveře vzetím za kliku, ale ona stráví vteřiny jejich prořezáváním. Celkově o stupeň lepší než Wrong Turn a jen o malý chlup lepší než Cabin Fever. (29.12.2003)

„Neexistuje nič, čo by nevyriešila šálka čaju.“ Páčilo sa mi to viac, ako Hooperov originál z r 1974. Niekto povie, že je to rúhanie. Ja nie. Remake ponúka sympatický kasting kladných postáv (Biel, Balfour, Tucker, Vogel, Leerhsen). Zlo je šialene charizmatické; démonický Leatherface je napokon paradoxne tým najmenej zaujímavým a prím hrajú pitoreskní, totálne zvrátení a nechutne sadisticko-úchylní obyvatelia vidieka, pričom niektorým k nezabudnuteľnosti stačí pár ľadových, neľudských pohľadov a  tri štyri vety (pracovníčka pumpy, dve pani v prívese). Najkultovejším spomedzi nich je nepochybne samozrejme drasťák všetkých drasťákov R. Lee Ermey (Olovená vesta). Ten si svojho šerifa neskutočne ťažko dáva. Ďalším výrazným plusom je perfektná sedemdesiatková atmosféra (soundtrack, kostýmy) a južanská dusná výprava, kde je také sparno, že sa kazí aj mäso v chladničkách (už tie úvodné titulky sú fajnovo naturalistické, nevraviac o ich dokončení na samom závere filmu). Snímka je nechutná a explicitná, napriek tomu zďaleka nie tak, ako by ste možno čakali (a ako naznačuje názov). Naopak, miestami sa režisér prekvapivo spolieha viac na atmosféru a postupné budovanie neznesiteľného napätia, než vyložený bitúnok. Pre mňa osobne najodpornejšími scénami neboli vešania na hák, ale v podstate „neškodné“ pasáže s nechtami (fuj) a s nájdením zubov (!!!). Z filmu na vás každopádne veľmi rýchlo prejde taký ten príšerný pocit skazy, keď všetko hnije a smrdí, všade lietajú muchy a mrvia sa červy (a do toho hlava vtedajšieho internetovo-filmového guru Harryho Knowlesa). Ak si niekto napriek tomu chce sťažovať na to, že je to málo hardcore, potom mu treba pripomenúť, že už cenený originál (jeden z pilierov hixploitationu) na tom po stránke násilia nebol nijako výrazne explicitne už v dobe premiéry a škandál a búrlivé reakcie vyvolával úplne inými prostriedkami, než otvorene zobrazeným gore. Okrem toho na mňa smutne doľahla taká tá melancholická atmosféra zmaru, kedy prichádzajú o život sympatické mladé postavy, ktoré majú celý život ešte len pred sebou a namiesto toho, aby si užívali a neskôr plánovali rodiny, im do životov bez pozvania vtrhla banda otrasných psychopatov a násilných zmrdov. V rovnakom roku do kín idúci (tiež hixploitation) Pach krvi je takisto moja srdcovka. Na oboch som bol v kinách a i keď obe majú svoje muchy (miestami doslova), neviem im dať iba 3*. Film napriek tvrdeniam z úvodu a záveru nie je adaptáciou skutočných udalostí, každopádne však ide o akýsi zlepenec viacerých šialených sériových vrahov. Kino Považan NMnV 2004 (12.11.2004)

Remaku původního "The Texas chaisaw massacre" z roku 1974 se musí uznat jedna výborná věc. Vrátil vlnu horroru, explotation a hixplotation prvků, zobrazování násilí a teroru na původní kolej, která byla rozjeta již začátkem 70. let, ale pohřbena zejména v 80. letech neustálými pokračováními nudných a stále stejných vyvražďovaček, které se postupně v 90. letech manifestovaly v Cravenově "Vřískotech" a podobných ne-horrorech. Pokrytecká kamera ukazovala jen nejnutnější gore záběry a horrorvé filmy ještě i tak byly ponižovány cenzorskými zásahy. Výjimkou byla odnož horroru splatter, který však ale odlehčoval zobrazované násilí humorem. Ať již je remake Texasského masakru podle širokého publika jakýkoliv, nekompromisně zvládl jednu věc, kterou nezvládly desítky filmů před ním, Vrátil na plátno a do horrorů možnost ukazovat to, co opravdu tvůrci chtějí, možnost šokovat a zvedat žaludky. Žádný jiný remake to nemohl zvládnout lépe, protože "Texas" z roku 1974 je kult moderního horroru. Díky remaku z roku 2003 konečně mohla být oprášena sláva, ale i kontroverznost a děsivost filmů jako "Last House on The Left", "Deliverance", "Straw dogs", "I Spit on Your Grave" a spousta dalších. A díky tomuto počinu se tak dnes může pokračovat v podobných směrech a "technikách" horroru ... nekompromisně, tvrdě, chladně, brutálně a násilně, zvráceně. Proč opěvuji právě tyto vlastnosti horroru? Protože to, co filmy zobrazují a bojí nebo nebojí se zobrazovat, vypovídá něco o společnosti, která je tvoří a posuzuje. Pokud se společnost bojí zobrazovat násilí a šokovat v naprosté intenzitě, odvrací tvář sama od sebe, pokrytecky popírá sebe samu a vytváří dojem, který neexistuje. Texas z roku 2003 je ten film, díky kterému dnes může točit Aja, Roth a mnoho dalších na plné koule a nemusí se již bát drsné cenzury. Texasský masakr 2003 je úžasný horror, jeden z mých nejoblíbenější. Sám se musel potýkat s cenzorskými zásahy, ale i tak dokázal zobrazit teror, násilí a psychické útrapy obětí šílené rodiny naprosto perfektně. Scéna, kdy jedna z dívších postav spatří Leatherface s obličejem jejího přítele na tváři patří k vůbec nejděsivějším a nejzvrácenějším (i když se jasně tvůrci inspirovali Hooperovým druhým dílem). Celkově se jedná o důstojný remake původního kultu. A navíc je skvělé sledovat, jak postoupily později možnosti v předvádění brutality na plátnech, a to v "Begining -Počátku", kdy již vše je jede naplno ... (23.01.2008)

Rozporuplný film. Já věřím v to, že je to podle skutečné události a proto se ptám: Bylo to nutné? Točit některé scény tak podrobně? Podle mě zcela zbytečné. Více jsem se bál, když nevěděli, kde se skrývá a ne jak tam půlí puberťáky. Jediný přínos vidím v Jessice Biel. Tato krásná a jistě talentovaná (tak co kurva dělá v takovém hororu? :-)) herečka má před sebou slibnou kariéru. A právě ona mé hodnocení zvedla o 1 hvězdičku. (04.12.2007)