Čínský syndrom

Čínský syndrom na první pohled působí jako katastrofický film, tenhle rámec ale tvůrci už po prvních dvaceti minutách opouštějí a z filmu se stává čirá konspirace, v níž šéfové elektrárny nemají daleko do psychopatických šílenců s partou hrdlořezů za zády. Tady nejde o ukázání možného rizika, ale o postupem času čím dál schematičtější agitku namířenou proti jadernému průmyslu. Je to ohromná škoda, protože po stránce herecké ani technické není co vytknout. (14.05.2012)

Tak na úvod rovnou napíšu, že moje hodnocení je asi poněkud neobjektivní. Je mi proti srsti tento eko-fašistickej blábol hodnotit nějak vysoko. Vypadalo to, že scénář snad napsal nějakej poblázněnej anti-atomovej hipík a na "odborný" spolupráci se podílely Jihočeský matky. Já sice nejsem žádnej exprd přes jadernou energetiku, ale sofistikovanější informace snad dokázaly poskytnout i encyklopedie pro děti typu "Už vím proč". Dávám jednu jedinou hvězdu aspoň za herecký výkony, ale jinak mě tenhle blábol docela nasral. V podstatě to celý vyznívá asi takhle: "Zavřete jadernou elektrárnu. Sice o tom vim úplný hovno, ale mam tady děti." To už řikal jistej pán s knírkem a emo-patkou, že pokud chcete lidi zmanipulovat, musíte jim nakecat, že je to pro dobro jejich dětí... (05.08.2013)

V komentáři Djkoma je vše i za mě shrnuto. Baví mě Michael Douglas, když hraje jen takovéto "štěky" a není tahounem celého filmu. Jelikož jsem se před shlédnutím tohoto filmu viděla dokument o havárii na Three Mile Island, tušila jsem alespoň malinko co to tedy znamená, pokud něco obdobnému může nastat. Samotné slovo "jaderná" je pro mě dost nebezpečné a v tomto filmu krásně zlehka ukázali, co se může dít v té obrovské budově, kterou veřejně propagují jako bezpečnou jen pár kilomentrů od vašeho bydliště :) (27.08.2017)

Mám rád podezřívavé filmy, které svým znepokojením snaživě předběhly dobu. Tento thriller, povyšující zisk nad bezpečnost hrátek se štěpením jádra, mne tématicky zaujal, herecky potěšil a napětím uspokojil. Nemám nic proti jaderné energii, v rámci své neinformovanosti naivně věřím v bezpečnost její výroby, ale z okna se raději mrknu na kmitající větrníky. (20.10.2011)

Nevidět film od začátku, pevně bych věřil, že na režisérské stoličce seděl celou dobu sám Sydney Pollack a nikdo by mi to nevymluvil. Celkové vyznění a hutná atmosféra Syndromu připomíná nejvíce např. filmy Tři dny Kondora nebo Rosenbergova Brubakera. Ta strašlivá bezradnost a nemohoucnost vůči systému, který stejně zvítězí je i po třiceti letech stále aktuální. Stejně jako celý námět zabývající se nebezpečím jaderné energetiky... a lidí. 80 % Pozn.: S (velkým) odstupem času film ve mně uzrál a musím přidat na hodnocení. 90 % (30.01.2009)