Halloween

Koncem sedmdesátých let to byl jistě hit, který má i nyní své kouzlo, ale dnes se točí lepší horory. Nebo aspoň pro mě je koukatelnější nynější hororová tvorba. Je to pouze můj vlastní názor, který nechci nikomu vnucovat. Na druhou stranu se mi v tomto filmu velice líbily denní záběry města a sem tam nějaká lekačka. 70% (21.08.2008)

Věčná a nezapomenutelná klasika žánru "slasher movies", prostě vyvražďovaček. Hudba Johna Carpentera, režie Johna Carpentera, Dr. Loomis Donalda Pleasance, Laurie Strodeová hraná Jamie Lee Curtisovou a všudypřítomný, nemluvný, nikdy neběhající Michael se svojí posmrtnou maskou....děsivé napětí a extáze v jednom, už navždy. (14.04.2003)

Takhle se dělají dobrý horory. Není to ani moc krvák, ale napětí film má na rozdávání. Přitom je to takové...skoro až minimalistické. A to i po scénáristické stránce. Rozhodně se tu nedočkáte nějakých zápletek. Michael prostě všechny vyvražďuje a jako hororová postava se Michael Myers Carpenterovi povedl. (15.10.2006)

Velmi dobrý horor, který psal dějiny žánru. Od první minuty, kdy začne hrát ta hrůzostrašná Carpenterova melodie, jsem jenom seděla a čekala, kdy se něco stane... Tohle je to, co má opravdový horor mít - spoustu napětí a neočekávaně děsit. Nicméně i tak se mi zdálo, že místy bylo toho natahování a čekání trochu moc a hlavně konec mi přišel tak nějak dost náhlý a trochu nedotažený (ač obsahově naprosto bez výtky), což nezachrání ani opravdu jeden z nejsugestivnějších filmových zabijáků všech dob. (25.12.2009)

Položil základní kámen žánru zvaného slasher, byl debutem hororové královny Jamie Lee Curtis, John Carpenter je zároveň tvůrcem děsivého hudebního motivu, který máme všichni hluboko pod kůží. 40 let starý kus má navíc výtečnou kameru. O ďábelském Michaelu Myersovi se netřeba rozepisovat. Carpenter měl prostě tehdy koule, ač nyní už leccos prostě nefunguje. Scény jsou výrazně delší, než by měly být, Michael by sice v chůzi na olympiádě neuspěl, nicméně i tak se místy pohybuje bleskurychle, náhrobek své mrtvé sestry zřejmě nosí v kapse a vždy vykoukne z místa, kam by se jen obtížně dostával. U samotných obětí se ovšem chová těžkopádně a prakticky čeká na ránu nebo píchnutí jehlicí. Tempo je hodně zvolněné, absence děje je patrná. Tehdy to samozřejmě muselo fungovat, diváci byli našponovaní a pohlcení atmosférou. A vlastně jsou i dnes. (24.10.2018)