Město šílenců

Jako budoucího a studujícího novináře mě tento film velice zajímal. Hned při první hodině Zpravodajství nám ve škole říkali, že při reportáži máme poskytnout prostor oběma stranám, ale co dělat, když jste uzavřeni v museu se šílencem, který se ohání nabitou brokovnicí. No prostě se jednoduše nasoukat tomu se zbraní do zadečku a získat tak sólokapra. Město šílenců má bezesporu zajímavý příběh, ale jeho zpracování trošku pokulhává. Film má sice skvělé herce, ale slabého režiséra, který nezvládá atmosféru, kterou tak na svých bedrech táhne Hoffman a skvělý Travolta. Prakticky celý film neuslyšíte hudbu a když tak hodně úspornou, takže ani ze zvukového hlediska se zlepšení dramatičnosti nedočkáte. Škoda, mít v rukou tento scénář s dojemným závěrem zdatnější režisér, byl by z toho strhující zážitek. Hvězdičku navíc za Alana Aldu. (29.10.2007)

John Travolta vedle Dustina Hoffmana přesvědčuje, že je přece jenom vynikajícím hercem. Hlavní předností tohoto filmu je ovšem nosný námět a především elitní scénář. Charakterizovat film jako „drama/thriller“ je popkulturní šidítko, je to moralistní drama jako hrom. I když, pravda, pěkně akčně odsýpá. --- Amatér (Travolta) se rozhodne bojovat o záchranu svého pracovního místa s pomocí pohrůžky násilím, jenže si to špatně promyslí a je z toho teroristický útok. Náhodou se k tomu nachomýtne špičkový novinář. A máme skvělý příběh! --- Manipulace a cynismus médií jsme už viděli mnohokrát (a není vůbec špatné si to připomínat znova a znova!), ale tady jde ještě o něco víc. Novinář (Hoffman) totiž právě není pouze cynický. Zajisté chce zachránit rukojmí, a vcelku věříme, že je ochoten se přičinit o co nejmírnější potrestání břídilského teroristy. Současně však věci řídí - ano, ne terorista, ale novinář má situaci pod kontrolou! - tak, aby si média přišla na své, a v tom i on sám, jako mediální hvězda. --- Mám rád příběhy, které nedávají jasné odpovědi. Odpověď znamená zjednodušení. Dobrá otázka je mnohem cennější. A tento film je právě z těch nemnohých, které kladou řadu dobrých, důležitých otázek. Jediná chyba filmu nastane v jeho samotném závěru, vnucuje „sociálně kritickou“ odpověď. Zajisté, když novináři za zády vybuchne bomba, jeho hysterická reakce je věrohodná a přirozená. Jenže se neměla stát závěrečným komuniké celého filmu. (11.01.2011)

U mě jeden z mála filmů, kde sedí označení drama. Docela je překvapující (a zvláštní), že žádná ze dvou hlavních postav nebyla dotažena do extrému, což jsem každou chvíli čekal (vlastně nedošlo k ničemu, co by jasně ukázalo na jednoho nebo druhého způsobem "to je ta záporná/kladná postava). Celkově to hezky ukazuje na mediální žumpy. 75% (24.12.2009)

„Viděl jsem v televizi, že když máš zbraň, tak tě poslouchaj.“ Psychologické drama, ve kterém se setkala vybraná společnost hereckých hvězd (Hoffman, Travolta, Alda). Atraktivního příběhu obyčejného živitele rodiny se chytne cílevědomý reportér Max, který se chce dostat opět na výslunní. Propuštěný hlídač muzea totiž neunese ztrátu zaměstnání a rozhodne se k zoufalému činu s rukojmími. Max si postupně zahrává s city dělnické třídy a všichni z jednoho osudu náramně prosperují. Tvůrci apelují zejména na to, že všichni bez rozdílu jsme jen loutkami ve vodách médií. V chytře napsaném snímku je nezajímá jednání policie nebo vyjednavačů, vše směřují výhradně na moc mediálního světa. (25.08.2006)

Toto drama patří mezi sociální dramata, která jsou napsána lidmi, kteří mají snahu a potřebu ukázat na jakousi nespravedlnost kapitalistického světa. Tím ale neříkám, že se jedná o kritiku kapitalismu jako takového. Spíše se jedná o tragická dramata lidí, kteří se díky ztráty práce dostanou do velmi svízelné, někdy snad až neúnosné situace. Potom se jen jedná o to, jak se svým osudem naloží, tedy jak se s touto velmi těžkou situací vypřádají. V tomto případě to zaměstnanec muzea řešil až za hranicí únosnosti, byť neměl v úmyslu svou zbraní někomu ublížit. Zajímavá a vcelku prokletá je jiná nosná stránka filmu. A tou je manipulace veřejným míněním. Opravdu je to tak, že média dokážou zázraky a ze slušného člověka jsou schopni udělat zločince a naopak. Já jsem křesťan, takže věřím, že naše činy bude soudit Bůh. Myslím si, že i pro ateisty je lepší, než být vydán napospas médiím, tato varianta. (13.01.2014)