Šílení

Švankmajer je vynikající výtvarník a animátor, ale práce s herci mu očividně nejde. V Šílení působí Tříska jako stárnoucí recitátor patetických textů, který má daleko k tomu, co by se od takové legendy dalo čekat. Gaislerová nedostává moc prostoru. Liška hraje stejného tupouna jako všude jinde, jen s tím rozdílem, že snad ještě většího než kdy před tím. Švankmajer se vůbec nepokouší najít pod jeho tolikrát viděnou maskou nic nového (což umí snad jen Sláma), a je to dost škoda. Se všemi postavami zachází jako se šachovými figurkami. Pohnou se kam jim řekne, dovypráví, co potřebuje, ale výraz nemění. Animace jsou v Šílení jen ve formě krátkých předělů mezi některými scénami. Pohybující se jazyky jsou velmi působivé (nejlepší je ale maso vtěsnávající se do spár mezi cihlami!), měl jsem ale dojem, že kdyby tam ty animace nebyly, na filmu by to nic nezměnilo. Jako by si Švankmajer udělal z animace jakýsi trademark, který musel za každou cenu do filmu nacpat. I přes všechny tyto výtky se mu podařilo vytvořit několik krásných (dekadentních) obrazů – mše s markýzem zaklepávajícím hřeby do ztrouchnivělého Ježíše, a panoráma na motivy Deacroixova obrazu s Geislerovou coby Svobodou na barikádě. Šílení je na Švankmajera nezvykle nehravý, zdlouhavý film, topící se v prkenných hereckých výkonech. (08.07.2006)

"A vy máte něco proti rouhání a zločinu? Že vy jste ještě panic?!"                                                                                             Šlílení jsou prostě skvostní, šíleně šokojící, ale o rozum, o panictví ani o víru (máte-li jakou) vás nepřipraví. Připraví vám leda tak podívanou, která není určená ani prudérním ani hloupým divákům. (01.09.2014)

Tak nedělal bych z toho zas nějakou bombu, je to "jen" velmi nadprůměrný český film. Líbila se mi Poeovsko-současno-šílená atmosféra a herecké výkony (kdosi tu psal, že se mu nelíbila Geislerová, mě se spíš nelíbil Liška, jinak všichni ostatní skvělí.) Není to nic převratně filozofického, přišlo mi to docela polopaticky vysvětleno, žádný hlavolam. Pointa dle mne (kdo nechce ať nečte dál): Svět je přirovnáván k blázinci, pokud je blázinec veden příliš volně (anarchie) je z toho nakonec jeden velký zvrácený bordel, pokud je naopak veden příliš pevnou rukou, chodíme jenom do kolečka, dohlížejí na nás týpci s pendrekama a když zlobíme, odejmou nám "za odměnu" další část těla. V obou takových "zřízeních" zůstane kurva kurvou. Ono "maso" je člověk - tu se vláčí morálním bahnem, tu je mlýnkem mlet na masové červíky (podobnost s The Wall čistě náhodná?) - nakonec je masíčko vždy označkováno, zabaleno (do svěrací kazajky) a uloženo do regálu supermarketu... 8/10 PS: druhé shlédnutí lepší!!! 8,5/10 (16.12.2005)

Začátek je takový trošku rozpačitý+ten švankmajerův prolog á la: "tohle je jenom sračka žádné umění..bla bla bla"...Ale pak se to rozjede, divák si zvykne na tempo filmu prokládané Švankmajerovsky morbidníma animovanýma vsuvkama a postupně odkrývá i jakousi myšlenku. Mě osobně vadil jenom ten Liška, jehož-už snad 10 let nezměněný-šišlavo-přiblblý herecký projev už jsem viděl snad stokrát a dokonale mě nudí a sere! Sere mě i věčné obsazování Aňi Geislerové do všechmožných českých filmů-jakoby neexistovala jiná herečka, která by to zvládla uhrát (Ale má hezké kozy, tak jí její všudypřítomnost odpouštím ) ...Naštěstí si většinu pozornosti krade sám pro sebe Tříska, jehož výkon je-v rámci švankmajerova světa-uvolněný a de Sadovsky přesný....Scénář je pěkně stručný a úderný a podtrženo sečteno jde o jeden z nejosobitějších a nejsvobodnějších (nejen českých) filmů za posledních X let...........de Sade by měl radost. Vší moc imaginaci! (24.06.2010)

"Infantilní pocta Edgaru Allanu Poeovi, ze kterého jsem si vypůjčil některé motivy, a markýzi de Sade, který do filmu dodal rouhání a několik subverzivních myšlenek." (Jan Švankmajer) Podle vlastních slov mistra Švankmajera je tento snímek horor se všemi svými pokleslostmi, které horor má, a tudíž nejde o umění. S tímto výrokem zásadně nesouhlasím, protože Šílení JE uměleckým skvostem, kde tvůrce uplatnil svou "výtvarnou úchylnost" a v "psycho" atmosféře nastolil divákovi vizi toho, jak by se měl vést psychiatrický ústav (nebo spíše vizi blázince, ve kterém žijeme). Švankmajerova práce je nezaměnitelná, a to jak po stránce vizuální, tak po stránce obsahové - i zde se jedná o metaforu na současný způsob života, na nynější svět. V ponuré atmosféře exceluje herecký výkon Jana Třísky, který svým výstupem zcela zastínil Lišku i Geislerovou (i když ti byli také výteční). Zejména při Třískově rouhačském proslovu jsem byla zcela ohromena... Jednoznačně další vynikající záležitost pana mistra, která se hloubavě zakousne, pokochá oko a rozdrásá nitro... a její doznívání je neutišitelné. (13.06.2008)