Šílení

V prvom rade, o dejovej linke nemá moc zmysel uvažovať. Obsahová konštrukcia s formálnym prevedením je niekde úplne inde, ako je obyčajne zvykom. Ide o skvele namixovanú, obrazovo nádhernú, temnú, bizarnú a humornú filmovú mozaiku zaváňajúcu gotikou, kde sa nemiesia iba torzá predloh podľa E.A. Poe a markíza de Sade (spojené naoko bez rozmyslu), dielo je navyše obohatené aj o mnohé prvky vychádzajúce už z antickej a stredovekej filozofie. Švankmajerova filmová vízia, v ktorej je síce metaforický a metafyzický základ spolu s jeho výkladom možno trochu priamočiary a otrepaný, to však neznamená, že by časom strácal na váhe. Otázky, ktoré sú tu rozoberané budú človeka trápiť stále. Zaujímavé je aj prenesenie nábožensko-spoločenských problémov našich predkov do dnešného moderného sveta, kde je toto podtrhnuté všade prítomným kontrastom, počnúc kontrastom prostredia cez filozoficko-náboženské úvahy až po najmenšie detaily ako sú napr. lieky Smecta vedľa predmetov a kostýmov z počiatku 19. st. ...). Ich vzájomnou kombináciou potom Švankmajer vzbudzuje u jedných zatracovaný, u druhých zase vysoko cenený bizarný až šialený dojem. Nemenej zaujímavá je aj samotná satira a čierny humor, ktorý sa tu prejavuje hlavne v kresťanskom dualizme prezentovaným predovšetkým postavou katolíckeho riaditeľa ústavu, ktorý verí, že na vyliečenie duševnej choroby stačí "potlačiť" fyzické telo, aby sa tak duša s telom uviedli do rovnováhy. Celý tento zložitý komplex je dotvorený pekným výtvarným znázornením s narezanými plátkami mäsa a niektorých orgánov, ktoré akoby jednotlivé scény obrazovo sumarizovali. To všetko za doprovodu hudobného kontrastu v podobe Gregoriánskeho zboru s niečím ako muzika pre Cirkus Humberto. Na tento snímok musí mať človek jednoducho náladu, určite nie je pre každého, milovník rôznych bizarností a filmových predobrazov si však príde na svoje. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (23.09.2015)

Nekompromisní režisérský diktát aneb Švankmajer na plný plyn...masitě šílený. Úchvatně temná záplava zvráceného absurdna, tedy našeho "bláznivého" světa, dnes, včera, před šesti sty lety...zde ovšem bez jakéhokoli obalu. Máme možnost zhlédnout umělecký underground (i když sám mistr toto za umění nepovažuje...což si ovšem může dovolit pouze on) oslavující absolutní svobodu a zároveň nekompromisně připomínající její pomíjivost, neb tak nedokonalá a slabá bytost, jakou člověk bez pochyby je, pro ni musí nejdříve trpět. Jan Švankmajer jako geniální umělec a Jan Tříska v herecké euforii zaslouží celosvětový respekt a ocenění. AAAAHAA HA HA HA HAAA!!!! (07.04.2012)

Výtvarné provedení tohoto filmu je fantaskní. Fantasmagorické, bizarní a šílené. Všechny ty výjevy, atmosféra, postavy a místa. Ale něco mi tam chybělo. Nejvíce zde exceluje Jan Tříska a jeho bláznivý smích. Pavel Liška patří k mým nejoblíbenějším českým hercům, ale tady jsem bohužel místy měla obtíže, mu jeho herectví věřit. Jeho tvář i herecký projev je pro role bláznů či podivínských exotů jako stvořen, ale tady jsem z jeho výkonu měla roztěkané dojmy. Přemítala jsem nad tím, zdali svou postavu tak zkrátka měl zahrát nebo jestli se ji tak snažil hrát. Měla jsem z něj prvně častý pocit, že svou postavu hraje, ale že jí není. Bylo to celé jakési polovičaté. Nevím. Na současnou českou tvorbu však rozhodně výrazné, netradiční a možná až kontroverzní dílo, spojující v sobě hodně podobností s dílem Markýze de Sade, Saló aneb 120 dnů Sodomy. (26.06.2010)

"Infantilní pocta Edgaru Allanu Poeovi, ze kterého jsem si vypůjčil některé motivy, a markýzi de Sade, který do filmu dodal rouhání a několik subverzivních myšlenek." (Jan Švankmajer) Podle vlastních slov mistra Švankmajera je tento snímek horor se všemi svými pokleslostmi, které horor má, a tudíž nejde o umění. S tímto výrokem zásadně nesouhlasím, protože Šílení JE uměleckým skvostem, kde tvůrce uplatnil svou "výtvarnou úchylnost" a v "psycho" atmosféře nastolil divákovi vizi toho, jak by se měl vést psychiatrický ústav (nebo spíše vizi blázince, ve kterém žijeme). Švankmajerova práce je nezaměnitelná, a to jak po stránce vizuální, tak po stránce obsahové - i zde se jedná o metaforu na současný způsob života, na nynější svět. V ponuré atmosféře exceluje herecký výkon Jana Třísky, který svým výstupem zcela zastínil Lišku i Geislerovou (i když ti byli také výteční). Zejména při Třískově rouhačském proslovu jsem byla zcela ohromena... Jednoznačně další vynikající záležitost pana mistra, která se hloubavě zakousne, pokochá oko a rozdrásá nitro... a její doznívání je neutišitelné. (13.06.2008)

O tomhle filmu asi nemá cenu moc přemýšlet, název mluví za vše. nejsem si jistej, jestli švakmajer sám ví, proč každých deset minut prokládá záběry pochodujícího masa. některé momenty jsou zajímavé, jiné méně, ale tak nějak mě to výrazněji neoslovilo a přesně nevím, co si o tom mám myslet. Mám zásadní výtku k pavlu liškovi, v tomhle filmu je naprosto zbytečné, aby mluvil jako idiot, vždycky jsem si myslel, že to jenom hraje, ale začínám mít pocit, že civilně hrát neumí. přehráváním Zbytečně ubírá filmu plusové body (04.12.2005)