Rudý baron

Kinofilmový debut německého televizního režiséra, který je naprosto schématickou biografií, ozvláštněnou akorát tím, že vrcholy scén nevidíme (je to natolik důsledné, že nelze film podezřívat z děr ve scénáři anebo nízkého rozpočtu). RUDÝ BARON krom výborné hudby a českých herců v menších či větších rolí nemá pořádně čím zaujmout, protože sledujeme typické drama o namyšleném a ješitném hejskovi, který si uvědomuje své chyby, ale na to je už příliš pozdě, okořeněné sentimentální romancí, patetickými výjevy a intenzivní akcí. Jediný rozdíl mezi německou a americkou velkoprodukcí je tak v tom, že v oné první jmenované se proklamuje "boj s noblesou", což ve spojitosti s minulostí je ideologicky problematické... a to jediné zajímavé na celém filmu. (28.09.2008)

Režisér Müllerschön trval na tom, aby nebol film natočený pod správou veľkých hollywoodskych štúdií kvôli obavám z americkej klišéovitosti, ale práve tá bola skalou úrazu v celom tomto filme. Plytký dej a bezúčelné dialógy bránili celkom sympatickým hercom v akejkoľvek snahe predviesť niečo so svojou postavou. Akcia bola slušná, ale bolo jej príliš málo na to, aby dokázala zalepiť hluché miesta, ktoré v príbehu dominovali. 40%. (22.11.2009)

Pár dobrých záběrů, ale jinak slabota. Proč se dneska z podobných příběhů vyrábí takové sentimentální telenovely. Většinu času na zemi, balení zdravotní sestry, ubrečené dialogy jak je ta válka hrozná. To sice je, ale lépe ukázat, než o tom jen lacině mluvit. Film přitom postrádá takřka jakoukoli válečnou atmosféru, mohl to být klidně film o problémech nějakého žokeje. A vynechat soudoj s Brownem a film takhle useknout... Tvůrci evidentně na pořádný válečný film postrádali schopnosti. Pořád lepší než Flyboys, ale kam se to hrabe na Stíhači na start nebo i na mnou jinak neoblíbeného Modrého Maxe. (20.07.2010)

Rudý baron je pro mě nepříliš kvalitním snímkem hlavně z toho důvodu, že jeho tvůrci neodolali a zapracovali do příběhu zbytečnou romantickou zápletku a ve snaze o jakési morální ponaučení sklouzli ke klišoidním postupům. Příliš mě nepotěšil ani ten fakt, že se děj filmu o nejúspěšnějším stíhacím pilotovi první světové války odehrával převážně na zemi. No, čekal bych, že CGI umožní filmařům předvést mnohem víc z letecké války nad nejstupidnějším mlýnkem na maso v lidských dějinách, ale tato možnost zůstala hanebně nevyužita, takže u mě stále vede téměř padesátiletá záležitost: Aces High (1976). Na druhou stranu mě Němci potěšili tím, že se neomezili jen na nejslavnější stroje Fokker Dr.I a Sopwith Camel, podobně jak k tomu dochází u snímků z období druhé světové války, takže má pak člověk dojem, že jediným německým tankem byl Tiger. Celá záležitost na mě působila podivně plochým, dvourozměrným dojmem a určitě šlo z mé strany o zklamání. Mrzelo mě, že tvůrci nezmínili fakt, že Richthofenovu smrt s největší pravděpodobností způsobila palba kulometů z pozemních pozic; asi by to pokazilo celkový romantický obraz o jeho životě a smrti. Ještě víc mě ale mrzelo, že osudy Wolframa von Richthofen utnuli rokem devatenáctistým osmnáctým a úplně pominuli jeho kariéru generála (a později polního maršála) Luftwaffe a velitele VIII. leteckého sboru, s nímž se podílel na vybombardování Varšavy a na porážce a obsazení Francie a Řecka. Asi to taky nezapadalo do požadovaného obrazu. / Poučení: Neboj se včas utéct. (26.09.2022)

Příběh o mladém šlechtici Manfredu von Richthofenovi a jeho vzestupu na bojištích 1. světové války, kde si vybojoval přezdívku Rudý baron díky svému trojplošníku natřenému na červeno a víc jak 80 sestřelených nepřátelských letadel. Zajímavý film, který sice není tak akční jak Rytíři nebes, ale je víc zaměřený na postavu ml. Richthofena a jeho prožiky během války. Solidní válečné drama. (18.01.2013)