Vzpomínky na lásku

Kterak podat smutný osud tak, že utahá a ubije nikoli emocionálním dopadem a tragičností, ale délkou a přepísklou hudbou. Bohužel jsem viděl director's cut, ty dvě a půl hodiny byly opravdu moc. Mně stačí naznačit a nastínit, nemusí se mi vše do zblbnutí "vysvětlit" :-( Vyšší hodnocení za to, co se přesto dalo přimyslet (a že o čem přemýšlet bylo!). (22.09.2012)

Kórejská romantika má u mňa vysokú reputáciu a to vďaka neopísateľným pocitom, kedy mi chodia zimomriavky po chrbte a stačia na to iba pohľady zamilovaných, prípadne nápad. To je kumšt a rád sa nechávam unášať. Dobrých vecí sa človek tažko presýti a v záplave pochvalných komentárov a vysokých hodnotení, aj ťažko zachová chadnú hlavu. Moment to Remeber je pekný, citlivý film, ale onoho kýženého pocitu "opravdovosti" som sa žiaľ nedočkal. S mamutiou stopážou som sa nedokázal dostať "in" a postavy mi boli cudzie, pozeral som na hodinky. Hlavne v prvej časti filmu, než došiel "zvrat" a konečne sa niečo začalo diať. Na rozdiel od My Sassy Girl ľutujem, že som nevidel skrátenú verziu. Ono niekedy je menej viac a ani s tými slzami to netreba preháňať. (14.11.2005)

Krásný, přesto srdce rvoucí příběh o lásce dvou mladých lidí, kterým osud nepřeje jejich vzájemnou lásku. Film u kterého jsem probrečel celou poslední hodinu, ... emočně náročný, přesto krásný. Výkony obou herců byly na tolik přesvědčivé, že mi hned přirostli k srdci a hudba jen podbarvovala, již tak silný zážitek. I přes celkovou délku filmu, která je neskutečných 144min, je film i přes smutný příběh neuvěřitelně jemný a netlačí na pilu, takže divák může naplno prožívat emoce spolu s herci. Od režie, až po hudbu nevím co bych vytknul. Silný zážitek s překrásným koncem, ale po druhé bych to asi, už emočně nezvládnul. 95 % (09.02.2010)

Na podobné filmy je z nepochopitelných důvodů lepší koukat o samotě. Člověk pak má jistotu, že se do příběhu zcela ponoří, nechá se jím obklopit, a dokáže naplno cítit emoce, které ze snímku prýští jako krev z rány do srdce. Já se na tento "CSFD nejvíc nejubrečenější film" díval s blízkým člověkem, a dopředu jsem anotoval potoky slz, které nás nejspíše čekají. A to jsem neměl dělat - stejně jako jsem neměl číst každý druhý komentář zde, ve kterých se to slzičkami jen hemží. Jistě, bulvy mi zvlhly jedna radost a je to neuvěřitelně dojemné a smutné, ale příště, když se budu chtít rozplakat, si radši pustím My Chemical Romance a jejich album z roku 2006, to mě v písničcce I Don´t Love You vždy spolehlivě složí na kolena. No nic.. film režiséra H. Leeho je velmi pěkně natočený a je na něm dobře vidět, že jej nevytvořili amatěři, ale to je vedle neobvyklého příběhu asi tak všechno. Herci se sice snaží a snímek se tváří, že se neustále něco děje (jak postupují léta), jenže to je omyl. První hodina je skvělým story o znovunalezené lásce, jenže dalších třicet minut až do zvratu je z mého pohledu jen "dobře natočenou nudou". Ne, že by se mi na A Moment to Remember něco extra nelíbilo, jen jsem se nebavil zdaleka tolik, jak jsem čekal. A konec mne neodzbrojil :-), takže jsem i mírně zklamaný. Nicméně s hodnocením 88% (20.11.2009) se ztotožnuji, jen to prostě není na maximální rank. (20.11.2009)

Jedinečné, citlivé a jemné melodrama s obrovským emocionálním dopadem, aneb A Movie to Remember! Něco tak srdceryvného, láskyplného, v něčem zoufale úsměvného a v něčem zdrcujícího se jen tak nevidí. Vystavění emocionálního prožitku kousek po kousku je impozantní (kvalitní režie), zejména během druhé projekce jsem si všiml a ocenil pár detailů, které u diváka už od počátku, takřka nevědomně, budují onu potřebnou atmosféru. Je to síla charakterů (jako muž přiznávám, že Cheol-su je úžasný chlap), situací a vět, které teprve později dostanou další rozměr a také věrohodné zpracování Alzheimerovy nemoci. Žádné klišé, žádný patos, jen ten Director's cut mohl být buď kratší, nebo variabilnější. 9/10 (01.06.2009)