Zamrzlá země

Aký je zmysel života, keď náš pozemský život je peklo? Ale musíme veriť, že nakoniec sa veci zlepšia. Inak nič nedáva zmysel... A tak som si spravil fínsky depresívny večer! Ďalší z fínskych filmov, kde si rozhodne servítku neberú pred ničím - o to viac dopredu vystupuje realizmus, a za to som vždy rád. Čo sa týka formátu, tak to bolo niečo na spôsob prelínacích filmov ako Magnolia alebo Babel, aj keď ani tu nemôžem vyjadriť dokonalú spokojnosť. Spočiatku sa to šplhalo k 5 hviezdičkám a v istej chvíli to začalo upadať. Niektoré dejové vetvy sa prestali vyvíjať a druhá polovica filmu už bola namierená akoby len na ústredný dej, ktorý akoby vyklíčal z jednej resp. dvoch prvotných línií. Takže práve toto ma dosť sklamalo, a spôsobilo pokles hodnotenia niekde na hranicu 3 a 4 hviezd. Čo však treba určite vyzdvihnúť je veľmi dobré vyjadrenie sociálno-spoločenských problémov a medziľudských vzťahov - aj keď často smutné, no reálne. (16.09.2013)

Zamrzlá země, zamrzlá srdce, hořící líh... Sugestivní výběrové řízení na lidské slabosti, aplikované na všechny druhy zoufalství, s lavinovým efektem. Musíme věřit, že nakonec se věci zlepší. Jinak nic nedává smysl. Teď ještě aby tomu věřil i Aku Louhimies, až se tak stane, má ode mě vyšší hodnocení jisté. (03.02.2015)

Zamrzlá země vypráví o démonech lidské duše a o těžkém životě na finském severu. Naturalisticky a až hmatatelně popisuje problémy alkoholismu, drog, domácího násilí, nezaměstnanosti, křivdy, vlivu deprese na lidskou psychiku a jiných obtíží. Celý příběh je sledem lidských osudů, které jsou více či méně propojeny vlivem náhody nebo prozřetelnosti. Herecké výkony jsou nadstandardní a nemá cenu snižovat jejich kvality. Co se týče severských dramat, je tohle rozhodně další špičkové dílo, které vám zůstane dlouho v mysli. Pomalu a nenásilně se vám vpije do nálady. 90% (16.08.2014)

Neuvěřitelně pozérská sociální depka, která má tendence vršit katastrofy do té míry, až se z tragédie stává fraška. Inspirace Tolstým i celková snaha proniknout pod povrch sociální mizérie zůstávají jen vyumělkovaným tvůrčím gestem - sice režijně dobře zvládnutým, ale místy až úsměvně přearanžovaným. Bude to znít nefér, ale Louhimies by si měl pustit Mraky odtáhly a podívat se, jak se dá podobný žánr dělat čistě, bez rádoby-naturalistického machrování a krkolomného přehánění. A pak by si měl znovu pustit Magnólii a nakoukat, jak že se to má s možností ignorovat v podobném filmu náhodu, absurditu a konstrukt a vydávat ho za sociální realismus "s přidanou vypravěčskou hodnotou". Navrch by se ještě poučil, že pokud splétám osudy několika postav, měl bych to dělat důsledně a méně utilitaristicky. Na "citlivého humanistu" se režisér a scenárista chová až překvapivě cynicky, když některé postavy jednorázově zneužívá pro svůj bohulibý záměr ukázat zlý a nehostinný svět okraje. Obdobný případ jako česká Poupata, film, který je tak zakoukaný do mizérie svých postav, že mu uniká všechno okolo. Bohužel právě to okolo je nejpodstatnější. (23.03.2013)

"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. (04.08.2011)