Mnichov

Oko za oko, dokud nebudeme všichni slepí.. Otázku, jestli pomsta a spravedlnost mohou kráčet ruku v ruce, zodpoví narůstající pochybnosti. Vše požírající had zla a násilí se zakousnul do vlastního ocasu a ten samý strach, co jste měli rozsévat, nakonec dožene i vás.. Řemeslně naprosto precizní stroj a od Spielberga asi nejkomplexnější filmařina. Stejně jako v Schindlerově seznamu dodal osobní vklad, vynechal zbytečný patos a emoce nechal bublat pod povrchem, aby si ti vnímaví našli cestu k jejich vyvření. Pokud si nemyslíte, že Izrael je Gargamelův kocour a mátě nějaké povědomí o problematické historii této země, budete už od začátku zvýhodněni a možná i oceníte autorovu objektivitu (neplést s nestranností). „There is no peace at the end of this.“ (27.01.2017)

"Dáváme peníze z fondu, který neexistuje, do schránky, o níž nevíme, v bance, kde jsme nikdy nebyli. Nemůžeme Vám pomoct. Neznáme Vás." Kdyby mi těmito slovy oficiální místa vyjádřila svou podporu, tak bych se do vraždění ve jménu odplaty nepouštěl, pohodlně bych se usadil a sledoval bych Marca Spitze, jak loví z olympijského bazénu sedm zlatých medailí. Agent Avner je však na podobné jednání zvyklý a tak se připojil k násilí, které plodí násilí. Na můj vkus je to tedy docela dlouhé a hodně depresivní, ale je to taky zlehka tajemný kus dějin, který stojí za prozkoumání. (16.09.2016)

No, budou to 4*, ale jenom díky několika scénám, které opravdu stály zato (třeba nesprávný volající, vražda holandské agentky či paranoidní přespání ve skříni), jinak to byla sice důkladná, ale poněkud odtažitá filmařina s příliš dlouho stopáží. Rozhovory mezio Ericem Banou a jeho "francouzskými přáteli" se mi líbily, ale jinak zde nebyl tak nějak nikdo, komu bych víc fandil. A výskyt představ hlavního hrdiny o masakru v Mnichově při souloži s jeho manželkou jsem moc nepobral, když je asi těžko mohl vidět (pochopil bych vracející se záběry z jeho vražd, ale tohle?), takže je považuju spíš za režisérův kalkul. Konec nebyl vůbec špatný a docela stojí za zamyšlení, ale vrcholy Spielbergovy tvorby vidím jinde. (25.04.2011)

"Mnichov" Stevena Spielberga jsem očekával s nemalým napětím. Nejen proto, že klasik americké kinematografie svým posledním filmem "Válka světů" ukázal, že dovede brilantně pojmout i téma řekněme brakové. S napětím jsem očekával, jak se Žid Spielberg vypořádá s tak palčivou a bolestivou otázkou, jakou je vztah Izraele k terorismu. Nejsem zklamán. Naopak. Jsem zaskočen a emocionálně nevídaně zvalchován. Rozsahem je "Mnichov" typickým zástupcem Hollywoodu posledních let – masivní stopáž přeje slabším místům, mnohomluvům, ztrátám tempa. Přesto filmař Spielbergovy extratřídy dokáže rozumně vybalancovat adrenalin a ideu, aniž by jedno či druhé příliš utrpělo. "Mnichov" tak střídá adrenalinové sekvence jednotlivých nájemných vražd s vyklidněnými meditativními úseky, v němž hrdinové přemítají o etice, právu a spravedlnosti. Střídání obou pasáží je někdy strhující (to když se idea prolne do akční sekvence, jak je tomu např. při athénské akci), někdy působí "etické" úseky až příliš rozmáchle a ztrácejí vnitřní napětí. Je neobyčejně chválihodné, že se Spielberg v mezích možností vyhnul jednoznačné odpovědi na palčivou otázku "kdo je vinen". Jeho jedinou odpovědí je hrdina Evram v naprosto strhujícím provedení (troufám si už říci) herecké osobnosti Erica Bany. V něm je veškerá dvojsečnost spravedlnosti i otázka morálky spojena do strhujícího dilematu člověka, který ve snaze ochránit domov tento ztrácí, společně se svojí identitou i svým židovstvím. Iluze o spravedlivé odplatě se zvrhává v marný hon za jakýmsi vyšším právem pomsty, do rostoucího seznamu mrtvých na obou stranách, do duševní černé díry, v níž mizí vše, oč se člověk opírá... Čekáte-li rekonstrukci mnichovských událostí, budete zklamáni. Scénář tragédii umně rozkládá do ubíhajícího děje – od prvotního seznámení skrze dobové reportáže až po strhující a zničující finále, které nazíráme jakoby skrze Evramovy představy. "Mnichov" obsahuje několik silných momentů, které ve mně probudily nečekané erupce emocí (Evram, který poprvé slyší hlas své dcery, milostná scéna prolnutá s masakrem rukojmích). Obsahuje také několik momentů, které jsou jakoby navíc, kdy se narativní koncentrace trochu rozptyluje. Ovšem jako celek je to snímek neobyčejně konzistentní, a to i po myšlenkové stránce, která se ze všech sil snaží nekategorizovat a vyhnout se stereotypům. "Mnichov" je velice působivý a silný film. Na jedné reálné události reflektuje všechnu zvrhlost a absurditu jedné z nejhorších krizí humanity dneška. To nejhodnotnější z něj je však právě osobní příběh Evrama, v němž se vše důležité bezprostředně zrcadlí. Přidám ještě výtečný soundtrack Johna Williamse, výtečnou kameru Janusze Kaminského a překvapivě dobrého Daniela Craiga. A znovu zdůrazním Stevena Spielberga, který dokonale prolnul řemeslnou vyzrálost se sebevědomím filmaře, který ví, co chce sdělit. (03.02.2006)

Mnoho je tu napsáno o kameře, výpravě, střihu, dobové stylizaci, nemá smysl to opakovat, pouze řeknu, že vše funguje na výbornou. Některým ovšem vadí, že film "nedává odpovědi". Ono kdyby někdo odpovědi znal, myslíte, že už by nebyly známy? A naopak mentorský přístup vlastní mnoha americkým filmům (všichni se mějme rádi a budujme demokracii) by působil dost falešně. Film rozhodně není pro slabší povahy, je velmi naturalistický a explicitní. Jediné, co trochu snižuje hodnocení, jsou místy poměrně slabší dialogy, které často dost polopaticky informují diváka o rozpoložení postav a jejich postoji k věci. Ovšem až na Avnerův dialog s mladým Palestincem: "No, jak dlouho čekali Židi na svůj stát? 2000 let. To můžem taky." P.S. Po Říši slunce nejlepší Spielbergův film, jestli bude pokračovat v našlápnuté linii (Minority Report, Catch Me If You Can, Terminal, War of the Worlds, Mnichov), jsem dost zvědav na jeho další počiny. (10.02.2006)