Griffin a Phoenixová

Sakra... celý Vánoce se vyhýbám dojetí a pak jim skočím na tohle... tenhle film mám ve videotéce už dlouho, ale nevím proč jsem si vsugerovala, že je to detektivka... Není... je to citové vyděračství prvního stupně, kterému jsem bezostyšně podlehla a ještě se mi to líbilo... Aneb, žijme na plno a neztrácejme humor a nedhled i ve chvílích nejtěžších... (31.12.2012)

Setkání dvou lidí, kteří později zjistí, že je spojuje stejný osud. O tom, že je Griffin nemocný, se dozvíme hned na začátku. Na přednášce se setká s Phoenixovou. Ta se drží zpátky a rozhodně si nechce s Griffinem nic začínat. Proč? Protože nemá čas. Její "působení" na tomto světě se blíží ke konci. Jejich vzájemné odhalení svého zdravotního stavu oba zasáhne. Snaží si spolu užít poslední chvíle života... Všechny ty lumpárny, které spolu zažívají, mi přišly úsměvné. A působily na mě radostně. Jsem také ráda, že se ve filmu objevila i pasáž, kdy se snaží hlavní hrdinové pomilovat a ono jim to prostě nejde. Až v momentě, kdy se Griffin přestane soustředit na svou nemoc a na to, co bude, se jim to konečně povede... Závěr filmu mě rozbrečel. Výborně podaný film o dvou lidech, kteří se setkají v době, kdy neví, kolik času jim na tomhle světě ještě zbývá. (14.11.2010)

Poslední dobou jsem filmů o nemoci a umírání viděl povícero. Griffin a Phoenixová patří někam do středu pomyslného žebříčku. Ne že bych se nudil, ale upřímně, chyběla mně sounáležitost s ústřední dvojicí. Zajímalo by mě, jak by dopadl originální Griffin a Phoenixová z roku 1976 v podání P. Falka a J. Clayburghové... Takže pokud budu chtít smutnit, raději znovu zkouknu vynikající ONE WEEK... (22.11.2010)

Už dlouho se mi nestalo, aby mě nějaký film takto dojal, naposledy snad Umírající zvíře. Už po pěti minutách jsem věděl, že koukám na něco výjimečného. Celou dobu jsem si užíval ústřední dvojici. Bylo krásné sledovat, jak se oba zamilují a chovají se dětinsky. Nehledají na vztahu, ani na tom druhém, chyby, protože vědí, že nemají dlouhou budoucnost, řeší jen to co je teď a tady. Hltal jsem každou scénu, těch opravdu silných je tu hned několik. Moc krásný, milý a dojemný film. (17.11.2009)

Byla jsem sama zaskočena, když v polovině filmu (cca) dojde k zjištění zdravotního stavu u Sarah, že mě to tak dostane vážně - vážně jsem začla brečet...Bylo to tou jednoduchostí, tou energií, elánem a životem, kterým to bylo přednesené a nebyl to podle mě zbytečný patos, který mohli vytvořit? Nejsem si jistá. Nicméně jsem si to v tu chvíli pustila ještě jednou...Ten film je ohromně lehký, zároveň má skvělý závěr (nemám ráda happyendy a přemíru sladkosti a tady to podle mě prostě není). A pár Mulroney a Peet mi k sobě krásně sedí. Jen oni dva. Nic jiného. Jen chvilky spolu...A za to jsem ráda, že je tam to podstatné - tak jak chtějí oni... (20.09.2020)