Předčítač

Nehodlám sázet nadprůměrné hodnocení jen proto, že jde o hodnotné drama, s úžasnými herci (Kate bere dech, jen Fiennese nebrat, nevěřil jsem mu jediný cageovský pohled raněné laně) a s nosnými myšlenkami o kolektivní vině, trestu a odpuštění. Chybí totiž tah na bránu, každý potenciálně silný moment je následován vatou a Daldry hraje až moc na jistotu. Jeho předčítání nenudí, ale nebaví a emocionálně mě takřka dokonale míjí. 70% (15.01.2010)

Stephen Daldry, režisér skvělých Hodin, vyprodukoval z kvalitních ingrediencí (počítaje v to vynikající herce) obdivuhodně neúčinný snímek, z něhož sálá knižní původ podstatně mocněji než ženský půvab z Kate Winslet. Silná, zajímavá a bohatá sama o sobě nosná témata jako "smysl toho všeho" představený brilantním Brunem Ganzem nebo naopak Hannina před soudem demonstrovaná neschopnost pochopit, co že to vlastně během své služby dělala špatně, jsou zde užita jen velmi okrajově a zapadají pod kupou hlušiny vznešeně označitelné (těmi, které předčítač nadchl) za příběh pochopení a vděčnosti za první chlapeckou lásku, která se změnila v "něco jiného" nebo možná "víc". Ralph Fiennes namlouvající kazety mě zkrátka nedojímá a nezajímá, a byť má Předčítač zručně budovanou atmosféru a je na něm vidět, že asi nebyl natočen za levno, je pro mě jakž takž zajímavý pouze do doby, než Kate Winslet natočí instruktážní film o smyslné vášni partnerského milostného života...anebo normálně o dobrém sexu:) Vzhledem k ambicím a prezentaci filmu dávám 60%. (05.12.2010)

Líbila se mi první část, ale čím víc se film posouval ke konci, tím víc jsem nechápala, na co se to dívám a proč se na to dívám. Respektive, to jsem asi věděla, jenom jsem se ukrutně divila, co tím autoři sledovali. Jestli měl být film kontroverzní psychologickou sondou a jeho cílem bylo vykreslit divákovi pudy zmítanou, citově chladnou, nepříliš inteligentní ženu se smyslem pro povinnost a poslušnost, aby tak poskytl klíč k nahlížení na pěšáky, kteří sloužili nacistickému monstru, tak potom nechápu moralistické pindy v závěru. Kdyby to bylo tak, jak jsem v předchozím dlouhém překombinovaném souvětí naznačila, tak bych byla z filmu nadšená. Jenže ono to tak nebylo. Sentimentální závěr i znovuobnovování vztahu mezi Hanou a Michalem mi přišlo špatně prokreslené a zejména nevhodné, závěrečné setkání s Židovkou v podání Leny Olin mi potom přijde jako zbabělý pokus uklidnit všechny ty, které rozčílilo předchozí dění, pro příběh samotný nemělo podle mě vůbec žádný význam. (15.10.2009)

Kate Winslet strká do kapsy svůj výkon z Revolutionary Road a činí tak solidním dramatu, kterému by však prospěla větší soudržnost. Daldry má sice snímek pevně v rukou i přesto, že musí přebíhat mezi časovými liniemi, ale scénář si často razí cestu vpřed rychleji, než byste chtěli, a zanechává za sebou události, které občas nejsou tak úplně jasné. Hloubka ale Readerovi i tak nechybí a je mi sympatické, že chce být v jádru nečím jiným, než jen další vzpomínkou na hrůzy holocaustu. Určitě jeden z mých oscarových favoritů. (22.01.2009)

Málokde mi tak moc vadilo, že Němce nehrajou Němci. Ani Fiennes ani Kate mi do rolí vůbec nesedli, autenticita žádná celá nula nula nic a scéna učím se německy z anglického textu tomu nasadila korunu. Válka a úvahy individuální/kolektivní vina se vlastně v celém filmu vůbec neřeší, žádná zajímavá myšlenka, katarze, nic. Jen melodrama člověka, který se nedokáže pořádně rozhodnout a chovat se jako chlap. Neznám předlohu, ale přesto věřim, že v německém podání by to všechno vyznělo mnohem líp. Všechny ty ceny a nadšení kritiků z filmu a hereckých výkonů nechápu, třeba v Revolutionary Road byla Winslet mnohem lepší. Nedá se říct, že by mě ten film naštval, ani jsem se nenudil, ani nelituju, že jsem to viděl, ale je to zkrátka slabý. (23.10.2010)