Rec 2

Často se objevující srovnání obou dílů "REC" s dvojicí "Vetřelec" (1979) a "Vetřelci" (1986) se ukázalo překvapivě nosné a to nejen z hlediska totožných motivů a konceptů (první díl – stísněnost, napětí, neznámé omezené ohrožení, hrstka postav, civilisté; druhý díl – adrenalin, akce, známá zmnožená hrozba, více postav, speciální ozbrojená jednotka), ale především co do přístupu. Tvůrci se vyhnuli klasickému neduhu sequelů, kde se pouze mechanicky vrší osvědčené věci prvního dílu v nastavovaném vyprávění. "REC 2" je naopak ukázkový příklad ideálního modelu pro pokračování – přijmout úspěch jako hozenou rukavici a pokusit se předchozí film překonat. První pohled kamery tentokráte místo ideálního pohledu na akci převzatého ze senzacechtivé dikce televizních reportáží příznačného pro předchozí díl přejímá styl videoherních stříleček. Ataky se tak mění na frenetickou změť vypjatých bleskových vjemů s několika protichůdnými plány pohybu (kamera, postavy před ní a útočníci). "REC 2" ale především vyrazí dech geniálním a dramaturgicky precizním scénářem. Jestliže první díl pomalu směřoval od přízemí zamořeného domu po podkroví, zde si to speciální jednotka na začátku namíří rovnou nahoru. Děj najede na tematickou linii, kterou přineslo závěrečné, a tehdy lehce absurdně působící, odhalení prvního dílu a drží se ho s takovou nekompromisní vervou, že rázně smázne jakékoli nevěřícné pochybnosti na straně diváků. Vpravdě grandiózní je pak způsob, jakým vyprávění využívá pohledy několika kamer – každá změna hlediska dává vyprávění novou množinu motivů a také nový rozměr napětí. Po adrenalinové třetině s policisty přichází úchvatně absurdní, černohumorná, ale také emotivně vypjatá část z pohledu druhé kamery a jejích nositelů, přičemž příchod třetí kamery film směřuje do ryze hororových nadpřirozených končin. Při tom všem je "REC 2" vynikající divácký film, který napíná i atakuje, střídá sarkasmus, kritiku i radostnou zlomyslnost z nekorektní zábavy a hlavně v rapidním tempu neustále valí chytré a neprvoplánové atrakce. V kině to byl vskutku fenomenálně intenzivní zážitek. [Festival otrlého diváka 2010] (10.02.2010)

Dvojka celkem nenásilně navazuje tam kde skončila jednička a zhruba do poloviny šlape dobře, i když první díl zůstává daleko vepředu, ale přesto se tu dá najít několik podařených momentů a nápad se záchraným komandem neni špatněj, jenomže pak se začne zbytečně kombinovat, překrucovat, objevujou se na scéně nesnesitelně stupidní teenageři a z dobrýho nápadu z jedničky se tu stává stupidní satanistická sračka (18.03.2010)

Výsledný dojem je lepší než po jedničce. Na mě to působí chytřeji, což je asi tím, že vidím, kde navazovali na jedničku a říkám si u toho "I ti kujóni scenárističtí!" A dále asi budu SPOILEROVAT. Ale ve výsledku to asi chytřejší není. Hordy démonických dětí pobíhají větrací šachtou tak dlouho, že původní kněz stihl zpráchnivět, a nikdo si toho nevšiml? V jedničce trvalo prvním nakaženým celé dny či hodiny, než se to na nich projevilo, a tady najednou blik cvak a plivou kolem sebe krev? A další věci. Na druhou stranu pointa s původem a hlavně povahou nákazy mě baví a závěrečné zhasínání a rozsvěcování světla byla vyložená lahůdka. (12.04.2012)

|| Scenár: Jaume Balagueró, Manu Díez, Paco Plaza | Hudba: - | Produkcia: Julio Fernández | Distribúcia: Magnolia Pictures | Štúdio: ? | Rozpočet: ? $ | Tržby: 18,469,680 $ || Keď človek priveľa očakáva, výsledný efekt sa zbytočne znižuje. Učinil som tak pri sledovaní Rec 2, kde som čakal opakovaný pád zo stoličky, ako sa tomu stalo pri sledovaní prvého dielu - no, nestalo sa. Vôbec ma to ale nesklamalo, a za videnie to určite stálo. (29.05.2010)

První REC nebyl žádný revoluční počin, nicméně měl skvělou atmosféru, ještě lepší finále, dostatek energie a přinejmenším tu dávku handycam autenticity, která stačí k zneklidnění diváka. Dvojka zneklidňuje spíše stupiditou jednání scenáristů a následně i postav filmu. Přešlapem bylo také rozvíjení dějových motivů z jedničky, protože tam, kde minule náboženský prvek pouze umocnil závěr a vychrlil tunu otazníků, tam teď dělá paseku jako stěžejní bod za vlasy přitaženého příběhu. Proč najednou tolik pitomostí ve všech ohledech, pánové? Členové zásahového týmu se pohybují sami po bytech, ačkoliv něco zkaženého je dávno ve vzduchu a nedostatek čerstvých ksichtů je vyřešen ultranepravděpodobnou linkou s bandou teenagerů. Mise s top secret knězem taky často skřípe. Proti svěží jedničce je dvojka zkrátka jen hloupoučkým, nelogickým a vlastně i nepříliš poutavým béčkem. Jsem zvědavý, čeho se dočkáme příště... (03.03.2010)