Ponurý dům

15 epizod se ze začátku zdálo až příliš, bála jsem se zbytečné roztahanosti. Nakonec mi to uteklo poměrně rychle. Bleak house je opravdu bleak - příjemně tmavý a ponurý. Pro rozmanité charaktery byli vybráni výborní herci, jejich postavy byly milé, důstojné i odpudivné (nechyběly samozřejmě ani komické a naivní, naštěstí to bylo v únosné míře) A pak tady máme pana Tulkinhorna, postava občas až děsivá - dlouhé záběry v polostínu jsou pro charismatického Charlese Dance jak stvořené. Celá miniserie je povedené zpracování krásného i smutného příběhu. (11.08.2013)

Pre mňa predvídateľné, ale skvelo zahrané. Pri Dickensovi som sa nijakého prekvapenia nikdy nedočkala - dobro vždy zvíťazilo nad zlom, spravodlivosť nad nespravodlivosťou... Bla bla bla. Naposledy som od neho čítala David Copperfield, a to tom mala asi desať rokov, odvtedy už radšej nič. Ale jednoduchý scenár (podľa všetkého) nesie komplikované charaktery, ktoré ma veľmi bavili. (13.07.2020)

Dickens se vším, co k němu patří. Po první polovině jsem byl trochu na rozpacích z pomalu se vlekoucího děje a zdánlivé absence napětí a zápletek. Jak se však později ukázalo, autoři seriálu si jen připravovali půdu pro excelentní druhou polovinu a zvláště závěr. I v tom, jako v téměř všem ostatním, respektovali Dickensův literární pohled na svět. Kdyby byl Dickens filmař, myslím, že by seriál natočil skoro stejně. Se stejnou dávkou realismu a romantiky se stejným optimistickým závěrem, v němž ovšem nebylo opomenuto, že zlo, ať již v podobě starého, zdánlivě zapomenutého hříchu, anebo v podobě chorobé touhy po penězích, skončilo nedobře. Přenádherná kamera a výprava to všechno ještě umocňují. (24.07.2010)

Dickens si byl vědom, že každý řádný příběh má končit svatbou... Anglie zhruba v polovině 19. století a jak bývá u tohoto autora zvykem, máme tu sešlost lidí veskrze čestných a obětavých, jakož i bídných a zištných. Chudobince, sirotčince i šlechtická sídla, tam všude se podíváme v příběhu dědického sporu, který požírá své aktéry. Ne že by se chybky nenašly, ale byla to taková úleva od nových českých pohádek, že nezbývá než chválit. Mimochodem, Gillian Anderson se mi mnohem víc zamlouvá v adaptacích klasiky (mimo jiné slečna Havishamová v posledních Nadějných vyhlídkách či Anna Pavlovna ve Vojně a míru) než v rolích "agentek". (25.12.2016)

Dickensovy romány se většinou vyznačují ponurou atmosférou, černobílými charaktery (ženy jsou buď andělské, zlé nebo rázovité - muži lakotní, naivní nebo jsou to figurky), téměř nepřehledným množstvím postav a romanticko-pohádkovým dějem, kdy se objevují tajemní neznámí rodiče. Častý je i motiv marného boje se soudní mašinérií. To všechno převedeno na televizní obrazovku vyšlo skvěle. I když zrovna Ponurý dům jsem nečetla, tak myslím, že autorům se podařilo zvěrohodnit a poněkud zpeštřit povahové vlastnosti postav. Mohli je ale trochu víc osekat. Hodně postav se dějem mihne a vlastně ani nemají nijak důležitou roli (umírající dlužník, přítel, který se soudí se sirem Deadlockem, žena, která podporuje africké misiie, její dcera a její manžel...) Bez těchto vedlejších a nedostatečně rozvinutých příběhů bych dala plný počet. /2. 6. 2010/ (02.06.2010)