Single Man

Není nad dramata, které z počátečního slibného příběhu vykřesají dokonale uvěřitelný a psychologicky hutný vhled, se kterým se ztotožní každý z nás. Protože stejně jako George máme všichni strach a stejně jako on jsme všichni součástí nějaké více či méně viditelné menšiny. Právě klíčový monolog hlavního hrdiny z úvodu dává vědět, že tohle hledání, podpořené překvapivě přesně padnoucím Firthem a Korzeniowského srdce lámající hudbou, tne do živého bez okolků. Onu přímočaře dokonalou barevnou hru emocí, kterou Grauova kamera bere až na samou hranici, by Single Manovi mohly závidět mnohem ambicióznější pokusy. (04.12.2017)

http://www.youtube.com/watch?v=Zm5pbLMn8j8 Otevřít oči a probudit se ze sna. Noc za nocí se topíš. Tlak tě trhá na kusy. Není jak se nadechnout. Není jak najít směr kterým se vydat a najít hladinu. Sám uprostřed oceánu a voda kalí rozhled. Chceš žít. Chceš aby to bylo jako dřív. Vždyť plavat bylo tak příjemné. Dnes už ale ne. Protože oceán ve kterém jsi, je mrtvý. Stejně jako ty. ____ Probudíš se. Přišlo tím snad vysvobození? Ne.. Je to mnohem horší. Každý předmět, běžná rutina, vuně. Vše ti připomíná toho, jehož součástí jsi byl. Jenž součástí byl tvou. A ty oči. Krásné oči těch kteří žijí. Nenávidíš je za to! Za ty oči. Za to že žijí. A pro to pohrdáš sebou. Jsi již dávno mrtvý ale ohleduplnost k okolí a jeho očekávání tě nutí být navenek se vším smířený. Špatné divadlo. Všichni to cítí. Ale bojí se. Bojí se sdílet tvou bolest a ty se bojíš jim kousek předat. Nemají na ní právo. Je to tvá bolest! Jak zoufale zkoušíš začít od znova. Věnovat city jiným, u kterých víš, že bys toho snad kdysi byl schopen. Nevíš jak. Bojíš se. Jsi odpad. Ten který okolí vysává. Ne pouze postradatelný. Ale přímo svou existencí pobuřující. Chtěl bys být součástí. Už nikdy nebudeš schopen. V dříve prázdném místě mysli se postupně ukotví jasně dané řešení. Šeptá. Naléhá. Nakonec křičí. Polibek smrti je to, co tě opět naplní. Co ti dovolí znovu dýchat. Uvědomíš si opak? Prohlédneš včas skrze temný povlak na očích? Mnohým se to povedlo. Mnohým nikoliv. ____ PS: Dlouho jsem si nepřečetl tolik dementních komentářů jako u tohoto filmu. (26.08.2010)

Tohle bylo horší než tahání nervů u zubaře. Nevybavuju si, kdy jsem naposled nějaký film nedokoukal, ale tady mě to přišlo jako kdyby se mě ten film vysmíval do ksichtu, jak mě okradá o můj čas. Ano možná , kdybych se uměl vcítit do hlavního hrdiny, možná kdybych to viděl jako divadelný hru, hodnocení by bylo jiné, nicméně "na možná" se nehodnotí a tohle plácání odněkud nikam uchránil od odpadu jen naprosto strhující herecký výkon mistra Firtha. (11.10.2011)

Když natočíte svůj debut s tak obrovskou citlivostí, když dokážete takto otevřeně a přirozeně předat divákovi sebemenší pocit postav, když rozmluvíte vzpomínky tak, aby neznehodnocovaly realitu a zvládnete si pohrát s poetickými záběry tak, aby nerozmělňovaly příběh, musíte být génius a obrovský talent, nebo podvodník, za nějž to udělali zkušenější kolegové. U Toma Forda stoprocentně věřím v první možnost. (29.06.2011)

Životní role Colina Firtha, který pro mě po letech začíná symbolizovat "někoho víc" než toho roztomile naivního chlapa v srandovním svetru z Deníku Bridget Jones. Role profesora George mu nesmírně sedla i se všemi těmi nuancemi, které z primárně smutného příběhu chlapa, který chce na konci dne spáchat sebevraždu, činí černě-komediální dílo a z něj zase drama o drsné realitě 60. let v USA. Jeden z těch méně alternativních a lepších filmů, které šlo letos na MFF v Karlových Varech vidět, a tipuji, že i jeden z těch nejzajímavějších, na které můžete do kina dorazit toto léto. Citlivá režie, nádherná kamera, krásná barevnost záběru, úžasný soundtrack. Colin Firth je k sežrání a jeho dům je po designérské stránce úchvatný. Jeden z těch filmů, které ve vás něco zanechají. Už se těším, až ho uvidím znovu. [Viděno na MFF Karlovy Vary 2010.] (07.07.2010)