Nickyho rodina

Několik okamžiků ze začátku jsem pocítila lehký neklid, aby se tento dokumentární snímek nenesl v duchu diváckého hraní na city. Pak se příběh začal rozvíjet, kvést a sunout dopředu a já si uvědomila, že v případě skutků a odvahy Nicholase Wintona, je jakékoliv případné melodrama či patos rozhodně povoleno. Ve spoustě pasážích jsem měla co dělat, abych zadržela slzy. Nějak se mi při sledování nechtělo se poddávat emocím, tak jsem nakonec svou tvář udržela suchou, avšak oči jsem skoro měla v slzavém závoji. Je neuvěřitelné, že člověk, o jehož hrdinských činech by se možná svět nikdy nedozvěděl, inspiruje dodnes takovou spoustu lidí v odhodlání pomáhat druhým, co vše pro různé skupiny lidí a z různých oblastí dělají. Muž, jehož činy, teprve až s postupem času dokázaly ukázat svou moc. Vytvořily nová pouta, rodiny, spojily tisíce lidí. To, že o svých skutcích nikomu neřekl, snad je i skrýval, ukazuje, jak je Winton nebývale skromný a čestný člověk. On sebe sám nepovažuje za hrdinu, většina lidí ho však ano. Nejen proto, co dokázal, ale i proto, co tím pomohlo vytvořit do budoucna pro spousty lidí. Byla jsem dojata. O panu Wintonovi jsem již zhlédla dokument Síla lidskosti, ale tento film mě emocionálně zasáhl více. (17.03.2012)

Nikolas Winton je veľký človek. O záchrane stoviek detí z Československa mlčal desiatky rokov a kniha s menami a fotografiami zachránených detí zapadala prachom na povale. Nebyť jeho ženy, ktorá ju objavila a dala svetu vedieť, by sme o ňom možno nikdy nepočuli. Film ma dojal v mnohých momentoch, no asi najviac pri stretnutí so zachránenými v živom TV prenose. Človeka, ktorý je stelesnením ľudskosti, by mal poznať celý svet. Nie preto, aby bol slávny, ale aby sa neopakovali smutné vojnové časy a hlavne aby sa našlo oveľa viac podobných, obetavých ľudí, pre prípad, keby nebodaj prišli. Pri scéne, kde krája tortu s nápisom "100", sa ani nechce veriť, akého veku sa dožil. Kiežby žil večne... Pochvalu si zaslúži i režisér, ktorý vďaka filmom o pánovi Wintonovi mnohým rozšíril obzory a dal vedieť všetkým, ktorí ani netušili... 80%. (27.03.2012)

Čo dodať: Nicholas Winton bol frajer, ktorý si zaslúži rešpekt. Film samotný celkom akčne odsýpa, nenudí. Zmatlaný je koniec. V mene dnes módnej patetickej výzvy na konanie verejného všesvetového dobra pod vplyvom ušľachtilých činov sira Nicholasa. Len nech je všetko zdokumentované a publikované ako veľké mediálne haló (korunu tomuto posolstvu dotvárajú zábery stoviek svetielok mobilov blikajúcich v tme sťaby nejaký novodobý lampiónový pochod za humanitu). No a práve v tom vidím rozpor: Winton svoje skutky konal bez ohľadu na záujem verejnosti, v duchu prirodzenej potreby dobrý skutok učiniť, nie preto aby sme všetci o ňom vedeli, ale jednoducho, že sa to patrí. 70% Pozn. Celkom by ma zaujímal osud tých prvých cca 35 detí, ktoré sa podarilo z nacistami obsadeného Protektorátu vyviezť do Švédska s priamou pomocou na Wintona nasadenej esesáckej špiónky a následne i jeho milenky. Teda či sa podarilo Nicholasovi presvedčiť ju k náprave samej seba alebo či tieto deti zažili podstatne trpkejšie chvíle. (01.12.2011)

Nickyho rodina je samozřejmě vynikající projekt. Nicméně PR se poněkud míjí, celé to postavit na portrétu Kláry Issové, která hrála jen v několika málo dotáčkách, úplně nedává smysl. Stejně tak je problematický celý závěr o globálním záchvatu humanismu. Bohužel i tady by platilo méně je více. Příběh Nicholase Wintona lze vyprávět i bez příkras a berliček. Téma inspirace Nicolasem Wintonem je už dalším příběhem, takto dohromady to příliš nefunguje. (26.10.2019)

Dnes již známý příběh zachránce 669 československých židovských dětí, který je i bez filmového zpracování sám o sobě silný a dojemný. Nickyho rodina je perfektně natočený a výtečně pojatý dokument, který kombinuje autentické záběry s hranými, do snímku promlouvají i skutečné osoby, jichž se příběh týká. Pochválit musím rozhodně také hudební složku! na závěr stačí jen dodat: Bůh dej Nicolasi Wintonovi ještě dlouhý život! (15.04.2014)