Útes smrti

Andrew Traucki se podruhé představuje coby autor "realistického" animal horroru, jen krokouše vyměnil za žraloka. Jinak je příběh prakticky stejný, jen mi v tomto případě chybělo souznění s hrdiny, prakticky o nikoho z nich jsem se nebál, jejich často retardované chování mi vadilo a nějvíce mou pozornost držel podivný vysoký přístroj na ostrůvku, ke kterému přeživší směřovali. A to, jak jistě uznáte, je ve žraločím horroru trochu divné. (10.02.2011)

Dovolím si volně parafrázovat profesora Suzukiho: Kvalita filmu se měří intenzitou jeho prožitku. Takže moje hodnocení je jasné, protože takhle napnutý jsem u filmu už dlouho nebyl. A bylo to napětí úplně jiného druhu, než u filmů typu nedávného Shallows nebo jemu podobných, u kterých je mi neustále zřejmé, že jde "jen" o film. Tady šlo totiž o skutečnost. A čerta starýho řeším to, nakolik skutečná a scénáři podobná byla ona "skutečná událost", podle které film vznikl. The Reef má prostě existenciální sílu hraného dokumentu. A je to jeden z ukázkových příkladů toho, jak málo (ca pár tisíc babek?) stačí k natočení dobrého filmu... tedy kromě dobrého nápadu samozřejmě. (25.10.2016)

Nemám štěstí na opravdu napínavé a intenzivně nervydrásající survival horory. Import z Austrálie s názvem The Reef (Útes) to moc nevytrhl. A přitom stačilo tak málo a mohl bych psát jen samé superlativy. S řídce pojatým scénářem se dalo naložit mnohem dynamičtěji, nehledě na to, že film je údajně natočen podle skutečných událostí, ale právě to asi svazovalo tvůrce zřejmě nejvíce. Pět lidí, respektive herců se vydá jachtou na oceán, která se převrátí a oni uprostřed oceánu budou vymýšlet bleskový plán spočívající v tom, že čtyři z nich doplavou na pevninu pro pomoc a pátý na ně počká na převrácené jachtě, ale už ho pak nenajdou a asi si skáknul do kina na neexistující remake tohoto lehce stupidního hororu, jehož síla spočívala v jednom jediném a to ve žralokovi, který se ovšem na scéně zjevil až po 48 minutách! A to film bez titulek trvá jen 80. minut! Nechápu, proč se se žralokem tolik šetřilo. Vypadal velmi dobře, byl sympatický, fandil jsem mu, aby všechny sežral a akorát tu zprofanovanou žraločí ploutev na hladině si tvůrci mohli odpustit. Ale ani v okamžiku, kdy se žralok zjevil, nebyl film perfektní. Při zabíjení nebylo nic vidět, jen rozlitá krev po moři a do toho stupidní dialogy. Herci vesměs, i přes zjevnou snahu hrát, si mé sympatie příliš nezískali. Je třeba pochválit práci kamery, která zdatně svojí houpavou intenzitou málem navodila mořskou nemoc. Jenže žraloka jsem si moc neužil, než se to pořádně rozjelo, byl konec a zbyl jen promrhaný potenciál. (19.11.2010)

Rozhodne kvalitnejšie ako predchádzajúci režisérov počin. Veľmi realistický film, kde ľudí neohrozuje žiadna nepodarená atrapa žraloka či nepodarené cgi efekty, ale ten žralok je živý. Počas filmu sa nevyskytujú žiadne nelogické a hlúpe momenty či konania postáv. Scenár je maximálne uveriteľný a sám neviem ako by som sa rozhodol v ich situácii. Ľakačky fungujú najlepšie ako len môžu (riadne ma trhlo asi 3-krát) a celé to má veľmi dobre vybudovanú atmosféru. Dobrých filmov so žralokom je minimálny počet a aj ich spočítanie na jednej ruke by robilo menší problém. Veľmi milé prekvapenie. (19.07.2011)

Australian Daily Telegraph, Sportovní rubrika, Výsledkový servis. Lední hokej: Adelaide - Perth 3:6, Canberra - HC Sydney 1:1 přerušeno pro oblevu; Sportovní lidolov: Výběr Oceánie - Výběr lidstva 4:1 (po jednoznačném průběhu).. Konečně někdo po letech zhmotnil vtip, kdy se malý žraloček ptá velkého žraloka: „A tatínku, proč kolem těch lidí nejdřív kroužíme, než zaútočíme?“ a táta mu odpoví: „Přece je nebudeme jíst s hovínkama, synku..“ Jsem rád, že řežisér Traucki vrátil Spielbergovu polívčičku na vařič a trošku ji přihřál. Přirozený, uvěřitelně podaný survival a v něm jednoduchými prostředky navozené napětí při hře zubaté kočky s ploutví se skupinkou vyděšených myší v neoprenu. Ti lidé nepotřebovali větší loď, stačila by jim jakákoliv.. (02.01.2011)