Neklid

Nedokážu si pomoct, ale kdybych předem věděl, do čeho jdu, tak bych do toho nešel. Neměl jsem nervy to sledovat celé, obecně zrovna filmy o nemocných a umírajících, kterak stačí poblbnout okolí hlavu a pak si prostě umřou, nějak příliš nevyhledávám. Jedna je smířená smrtelně nemocná, druhý je mladík zralý na psychiatra. Oba vědí, co toho druhého i je samotné čeká a diváku, ty teskni, dojímej se a plač. ~ Prd. Cílené citové ždímačky, stavějící na budování vztahu a smrti jedné z postav, nežeru. ~ Jedna * za Miu na jaře a v létě, druhá za Miu na podzim a v zimě. (29.01.2012)

Ó, Mia Wasikowska je takový zlatíčko, že jí člověk odpustí i ten příšerný účes :) V němž mi mimochodem hodně připomínala Jean Seberg v "U konce s dechem". Naopak Henry Lee Hopper mě fakt sral. A ochotně bych si odmyslel i tu protivnou postavu japončíka s tou jeho směšnou beranicí. Gus Van Sant si natočil "Harold a Maude" ve verzi pro hipstery z r. 2011 a osobně u toho zívám nudou, byť je tenhle film ještě snesitelný v porovnání třeba s podobným snímkem "Láska a jiné závislosti" z r. 2010, který byl opravdu hrozný. Nemáte pocit, že těch bijáků o smrtelně nemocné holce už bylo nějak moc? Nezačíná vás už taky iritovat to filmové klišé o tom, jak bychom měli žít každý den naplno, jako by byl poslední? Sledovat dojímavé filmy s kamenným ksichtem mi začíná připadat úžasné. (22.09.2012)

Pokud se mě zeptáte, co považuji za melancholický typ filmu, dám vám příklad právě Neklid. U tohoto dramatu od první minuty cítíte a tušíte, že směřuje k hořkému konci. Jeho tématem je smrt a pohled hlavních postav na ní, smíření se s ní. Celou tuto tématiku se snaží zaobalit do humorného hávu, ale stále je to snímek smutný, jenž nemusí sednout každému. Mezi herci to jiskří a funguje. Pár zajímavých námětů k zamyšlení se též najde, ale již jsem zřejmě viděl až příliš filmů na podobné téma, které prostě byly lepší. Čas ukáže, jestli si na Neklid vzpomenu jako na melancholický snímek pojednávající o tématu smrti, nebo pouze na jistý, konkrétní vnitřní pocit mého či jiného já. Uvidíme… 70% (31.03.2013)

NEKLID? Tak to bohužel ne, film je klidný, až to nudí a nudí. Nemám rád filmy typu "vypadám jak art a chci vybočit", u kterých to ale celkově zavání spíš křečovitou snahou z toho art udělat za každou cenu. Téma už tak nepotřebné k rozebírání ve filmu, tak omleté několikrát z různých úhlů a mnohokrát lépe zpracované. Celý film je vlastně jen obrazem života před smrtí, ironie lásky na pokraji smrti a jiných dalších psychologických blábolů. Nic se tu ale neděje, všechno se odehrává za jakousi šedou oponou, kterou ani nemáte potřebu rozhrnout. Co má být zajímavé, není, co má být hlubokomyslné je spíš efektivně povrchní a fádní. Já vím, co čekat od filmu, kterej je hlavně o tom, jak divnej kluk pozná holku, které zbývá jen několik dní života a je stejně divná jako on...asi stejně divnou a melancholickou atmosféru. Jenže kdo tohle chce, kdo chce koukat na film pouze o pocitech před smrtí, kde se téměř nic dalšího neodehrává. Proč mařit čas něčím takovým, jako je smrt, na kterou nikdo dobrovolně nemyslí?! Podobný filmy jsou dle mého vhodné jen pro narušené melancholiky, já v nich nic hezkého nevidím. Když už podobný námět, tak to vzít z jiné perspektivy, dát tomu něco víc a ne nechat hodinu a půl diváka s dvěma nudnýma podivínama, který půl hodiny vopruzujou na cizích pohřbech, půl hodiny si čtou ornitologickou knihu a zbylou půl hodinu vedou předvídatelný bláboly....nuda! Vlastně ani netuším, za co dávám tu jednu hvězdu, možná ze soucitu nad dvěma mladými herci, kteří pod režisérem Gus Van Santem měli za úkol udělat melodramatickou romanci, ale bohužel. Alespoň tu snahu tedy cením jednou hvězdou ;) (01.02.2012)

Nejedná se o doják, který by vás výrazněji připravil o zásoby papírových či čistých kapesníků, ale nejedná se ani o film, kterej by vám přidal na náladě. Osobně mi to přišlo místy až příliš divné, co do úchylek, zálib a životů jednotlivých postav, díky tomu mi pak film připadal až příliš strojený, teatrální a předevší blbě zahraný, místy s krkolomnými nenormálními dialogy, což je samozřejmě dáno oním dost zvláštním scénářem, jako takovým. Mám ráda komorní dramata, nemám ráda filmy o umírání, ale když se to všechno vezme s nadhledem (tim vtipnym, ne po Wasikowsku poetickofilozoficky přírodovědeckym) tak je to pro mě docela snesitelná záležitost, což se ale netýká tohodle snímku, u kterého sem měla chvílema co dělat, abych to pro tu místy nesnesitelnou přemoudřelost, tragičnost jednotlivých vadných postav a do toho všeho pro ten nadhled, kterej byl místy snad až moc zbaven reality, aby působil za každou cenu kouzelně a dojemně, nevypla. Vydržela jsem to do konce, ale byla bych se bez toho obešla. Výraznějším plusem filmu je hudební doprovod, jinak je vesměs všechno dost pomíjivé a hodně lehko zapomenutelné. 2,5 hvězdy a tuna nepochopení k tomu pro zdejší nadhodnocenost. (17.01.2012)