Noční běžec

Neeson season pokračuje najlepším Liamovým filmom od prvého Taken. Extra drsná, skrz-naskrz chlapská otco-synovská akčná dráma s výbornou dvojicou Neeson-Kinnaman a šťavnatým "zloduchom s ľudskou tvárou" Edom Harrisom. Tvorcovia sa neboja dobrých 40 minút budovať vyhrotené osobné vzťahy a až potom rozpútať nadupaný a miestami naozaj napínavý masaker s úctyhodným bodycountom (film je tvrdé R, takže headshoty sú patrične čvachtavé) a westernovým finále za účasti starej dobrej winchestrovky. Pre niekoho to bude len ďalšia schematická neesonovka, mne to vďaka výraznej a funkčnej osobnej línii veľmi dobre rezonovalo. (15.03.2015)

Po čtrnácti dnech čumění na všelijaké filmy z celého světa v rámci Challenge tour, týdenní štamgaství na festivalu Evropských filmech jsem si uvědomil, jak moc mě chybí hollywodská komerčka a vpadnul na první akční biják co byl po ruce. Bohužel jsem si zase nabil držku. Naštěstí ne úplně, ale silnou akční přímočarou vyvářovnu si představuji přece jen trošku jinak. Předně nechápu ty dialogový odbočky na téma vztah syna a tatínka, co to zase bylo za paskvil a zoufalost dělat z akčního filmu expedici do sociálního dramatu ?? Jako kdyby ty dialogy a scény trvaly minuty, dvě, ok seru na to a dělám že nevidím, ale když zabírají pomalu polovinu stopáže, tak to fakt ne. Liama jako herce mám hrozně rád, ale abych se přiznal, od filmu 96 hodin ho vídám ve stále stejné poloze, jehož filmové postavy jsou si podobné jako vejce vejci a začíná se mě tím už fakt přejídat, korn on herec extratřídy, nechápu že to nevidí. Třeba Eda jsem v podobné roli dlouho neviděl a tak mě bavil 100x víc. Některé dialogy mě přišli hrozně vykalkulované, jako kdyby ten kdo je psal ani nevěděl co mají filmu vlastně dát. Naštěstí jsou ve filmu alespoň nějaké akční scény co ujdou, vysloveně luxusní je závěrečný lesní bum bum piknik, ale i tak si myslím, že kdybych tenhle film neviděl vůbec nic se nestane. (18.04.2015)

Frajerinou tohto filmu je postavenie Eda Harrisa proti Neesonovi. A aby bola chlapská zábava nepriestrelne spečatená, nasadenie Vincenta D'Onofria a Nicka Nolteho čoby ich sekundantov. Čo ale nič nemení na tom, že: 1) skoro všetky postavy sú tu pošuci, smrť priamo zasluhujúcu 2) to opäť stojí na priehladne rozdaných žánrových kartách 3) vsádza to viacej na povrchnú formálnu efektnosť než rozprávanie poctivej krimi drámy, akou je napr. Noc patrí nám. Až to je u mňa žánrovka, zasluhujúca 4 hviezdy. A nechýbajú jej prestrelky ani strhujúca autohonička. (22.04.2015)

Oblíbené schéma hektické noci (Zběsilý útěk, Rozsudek noci, Očista 2) naroubované na mafiánskou kostru Carlitovy cesty, doplněné o podivné digitální přechody mezi jednotlivými lokacemi (chápu jejich smysl - zjednodušení orientace - ale vizuálně mě spíš rušily) a příběh dvou přátel, kteří si musí jít po krku. Má to tempo, dovolí to postavám udržet si důstojnost až do konce a i v akci má Jaume Collet-Serra pevnou ruku. Škoda, že scénář rezignuje na vlastní motivy a pouze vykrádá a jde po vyšlapaných cestičkách. Ano, je to určitá forma jistoty, naprosto ale absentuje možnost něčím překvapit. Což je škoda už pro fantastické herce, kteří umí prodat i ty nejlacinější fráze. Především přímé rozmluvy Liama Neesona a Eda Harrise by s přehledem utáhly celý film. Solidních 75% pro poctivé, i když neoriginální chlapské drama. (15.04.2015)

Tak se nám Lájem zase vrací do polohy, která mu poslední dobou cinká nejvíc a sedne mu jako penis mezi půlky Džastýna Bíbra. Polohy vypelichané, drsné kvočny s nějakým tím výcvikem z masokombinátu, která klove na všechny strany, když si chce někdo náhodou udělat z jejích miminek vaječinu. Tentokrát nám chytil noční běhavku a může se posrat z toho, aby ochránil svého Robocopa před záporákem s lidskou tváří, hodným strýčkem Edem, který je jako obvykle pro negativní role příliš sympatický, až si člověk není jistý, ke kterému z těch dvou důchodců vůbec přilnout. Výsledek však zas až tolik k posrání není a fenomenální řežbě „Sebraná“ sahá i na špičkách stěží po koule. První polovinu tvoří klišoidní, střevarvoucí drama, nacpané hlubokomyslnými irskými moudry, které má vše pro dokonalou peristaltiku – zhrzeného dedyho, utápějícího svá traumata v Džejmisnu, uvědomělého synáčka s morálním kodexem svatého Patrika a katalogovou karibskou rodinkou včetně dvou čokoládových holčiček, opuštěného černouška, díky Patrikovu koučování na správné cestě z ghetta směr vysoká škola, a férového gengstra Oukorleoneho, jenž hrdě vzdoruje albánskému heroinu. Ve druhé polovině jsou tyto dávivé ingredience rozmixovány na světlehnědou hmotu, která tvoří pozadí vcelku unylé a příliš dlouhé hoňky dvou gerontů, při které náš odhodlaný a netrefitelný dedy způsobí genocidu Leprechaunů v půlce Ňujorku, aby se dobelhal až do patetického finále, plného molových houslí a rodinných hodnot. Působilo to na mě tak trochu, jako když dívce se zdánlivě perfektníma kozama konečně rozepnete pušapku a směrem k otylému pupíku se nekompromisně vyvalí páreček nevzhledných, vydojených vemen. Vy to však nevzdáváte a v honbě za estetikou odhodlaně postupujete níž, kde na vás k vašemu velkému zklamání vybafne čerstvě vykuchaný netopýr. Ti otrlejší si třeba i zamrdají, avšak za umělecký dojem pak musí nutně udělit hodně špatnou trojku. (19.05.2015)