MINDHUNTER: Lovci myšlenek

Je v zásade zvláštne, že toto funguje. Strašne mi to pripomína Zodiaca, čo je asi jediný film of Finchera, ktorý naozaj nemusím. Nie sú tu žiadne násilné ani vypäté scény. Nie je tu žiadna akcia, vzťahy majú realistický podtón a tým, že sa jedná o inteligentných ľudí, tak aj vzájomná interakcia a komunikácia je podávaná sofistikovane a nedramaticky. Celé je to založené na konverzačkách, na riešení prípadov, neťahajú nás k tomu ani slávne mená hercov, ani scény, ktoré by v televízií nikto nikdy nevidel. Čo je ale to, vďaka čomu je seriál taký perfektný je odkrývanie ľudskej psyché v tom najlepšom scénaristickom móde.Nefunkčnosť spoločnosti produkuje vrahov. A tím z FBI sa snaží týchto vrahov klasifikovať. Objaviť príčinu toho, prečo sa správajú tak, ako sa správajú. Niektoré výpovede sú silné. Iné divácky uspokojivé. A hlavne je ponorenie sa do tohto sveta neuveriteľne pútavé. Kašľať teraz na Freuda. Fincher vytvoril seriál, ktorý je civilný, atmosférický, skutočný a nepríjemný. Celú sériu som zhltol na jedno pozretie a chcem viac a viac. Pretože som si hlavných hrdinov zamiloval. A tiež preto, lebo sofistikovaných seriálov, ktoré rezonujú máme naozaj strašne málo. 1.séria - 100% Vysoko návykové. V zásade sa tvorcom podaril podarený kúsok. Dôvod prečo pozeráme seriál je jednoduchý. Chceme vedieť viac o sériových vrahoch. O tom ako uvažujú, ako veľmi sú zvrátení. Seriál nám ale nemá potrebu nikdy nič explicitne znázorňovať. Prečo aj. Dôležité je, že funguje naša myseľ. Že si dopĺňame potrebné informácie z rozhovorov a dávame im subjektívne silnejšie nuansy než by tomu bolo v prípade vizuálnych podnetov. Pretože uvažujeme tým jednoduchým spôsobom - hovorte nám o hrôzách čo sa dejú. A vždy keď hlavné duo Ford a Tench prídu do spoločnosti - všetci tí papaláši sa stávajú nami. Povedzte nám viacej o Kemperovi. Povedzte nám viacej o Mansonovi. Ako zabíjali? Prečo to robili? Druhá séria je dôležitejšia. Je silnejšia v medziľudských aspektoch a snaží sa o také množstvo presahov - či už morálnych, ľudských alebo partnerských, že sa vám to dostane pod kožu. Nepríjemne a takým spôsobom, že tá atmosféra a ten pocit, čo vám po tom zostane sa nebude dať len tak ľahko zabudnúť. A o tom to je. Z mindhuntera si berieme vždy niečo negatívne. Nie je to idealizovaný seriál. Je tu veľa papierovačiek. Nevyriešených vecí. Zlí sú väčšinou v obrovskej výhode. Dobrí tápajú. Ničia sa im životy. Strácajú podporu a priateľov. A ľudia stále zomierajú. Chcem čo najrýchlejšie tretiu sériu. Toto by som dokázal pozerať v kuse. 2. séria - 100% (04.11.2017)

Retro s olivovým nádechem a zvoňáky z polyesteru nastíní, jak se zakládalo v FBI nové oddělení, kdy naši hrdinové vybaveni moudry hlav pomazaných v oboru psychologie a sebedůvěrou hodlali rozebrat duté palice vraždících mašin na kousky s pomocí neochvějné víry ve své manipulativní schopnosti. Dokonalé především v tom, jak jsou nejednoznačné údery do diváka jemné a nenápadné, o to efektnější... konzerva rybiček z osamělé ruky vstříc mňoukání ve tmě, kterou místo koťátka sežerou červi ... nemůžu se dočkat pokračování. (05.12.2017)

Dobre, bolo to jasné dopredu - Fincherom produkovaný a čiastočne aj režírovaný (prvé dve a posledné dve časti) seriál o FBI v 70. rokoch a počiatkoch psychologického profilovania sériových vrahov bol v podstate "odsúdený" stať sa televíznou udalosťou roka. A... je to tak. Tento rok už sa Mindhunterovi sotva niečo vyrovná. U mňa je to aj zápis do osobnej TOP 10 (a možno TOP 5). Ale asi to nesadne každému. Nie je to žiadne Sedem s kopami červivého mäsa a krutými zvratmi, "tichou" atmosférou sa to skôr podobá na Zodiaka. Dvojica agentov chodí po Štátoch, prednáša miestnym policajtom, popri tom robí analytické rozhovory s uväznenými vrahmi a sem-tam pomôže s nejakým aktuálnym prípadom. A popri tom za pochodu vymýšľa základy moderných vyšetrovacích metód (čarovná je hlavne scéna, v ktorej akoby mimochodom vymyslia termín "sériový vrah"). Je to BRILANTNE napísané, každý dialóg (hlavne tie s vrahmi) je scenáristické veľdielo. Každý herec presný (hlavne tie neznáme tváre, ktoré hrajú vrahov - každý z nich je na Emmy). Dobová atmosféra perfektná. Vie to byť napínavé a (čuduj sa svete) aj vtipné. Je tam množstvo nezabudnuteľných scén (nákup topánok, konzerva v pivnici, rozchod z poslednej časti). No a je to Fincher, samozrejme. Celý seriál je pekne kvalitatívne kompaktný, ale šéfove časti sú proste režisérska extratrieda. Mrzí ma len príliš otvorený koniec, nuž ale aspoň sa budeme viac tešiť na druhú sezónu. (24.10.2017)

I když je Fincher se seriálem spojen „pouze“ jako výkonný producent a režisér čtyř epizod (první dvě a poslední dvě), jeho rukopis je patrný ze všech dílů – chladné barevné tónování, odosobněná prostředí, cynický humor, chirurgicky přesný střih, obezřetné vedení naší pozornosti, symetrické kompozice, skeptický pohled na mezilidské vztahy… (plus řada vizuálních či slovních citací z Fincherových dřívějších filmů). Jen občas si dovolí nějaký stylistický úlet, zpravidla podmíněný dobou, ve které se seriál odehrává, například stíračku nebo střihovou montáž s rozvernou rockovou hudbou. Jeho perfekcionistický způsob inscenování (zejména) dialogových scén, při nichž hraje roli každé přeostření nebo změna pozice kamery a které tím připomínají klinické studie chování pachatelů i vyšetřovatelů, přejali také ostatní režiséři, Andrew Douglas, Asif Kapadia a Tobias Lindholm, takže nebýt úvodních titulků, zřejmě byste ani nepoznali, kdo režíroval kterou epizodu. Společně dokázali látku, které hrozila divadelní strnulost, proměnit ve velmi „filmově“ vypadající počin pro trpělivé a pozorné diváky, který je radost sledovat a analyzovat od první do poslední minuty. Trochu obsáhleji zde. (16.10.2017)

1. série - 80% - Extrémně hutný zážitek, který je vzhledem k Fincherově účasti přesně takový, jaký jsem očekával. Technicky brilantní, posedlý odbornými technikami a faktickou přesností - a kvůli náladové nevlídnosti vůči hlavním postavám i poněkud antidivácký. Vyšetřování jednotlivých otázek i pocitově nepříjemné rozhovory končí vždy přesně tak, kde teoreticky mají. Na jedinou honičku s vychytralým zlosynem tak můžeme okamžitě zapomenout. Ve chvíli, kdy na mě Holdenův tým vychrlí svoji teorii, je s případem (alespoň na čas) konec a přesouváme se o kapitolu dál. Nic víc, nic míň - a to říkám i s vědomím toho, že se fincheroviny dají dlouze analyzovat a pitvat, ale v tomto případě mi zdejší podněty k zamyšlení přijdou buď triviální nebo až úsměvně vychtěné, viz Wendy a její výlety za kočkou. Celý počin pak stojí a padá s intenzitou konkrétního případu, s mírou prázdnoty v očích vyslýchaného, ale v první řadě s rychlostí, s jakou divák uvěří Jonathanu Groffovi agenta FBI. 2. série - 60% - Jako kdyby se všemi sliby, co nás čeká v dlouho dopředu plánovaných sezónách, odešel i zápal pro věc. Forma se nemá kam dál posouvat, osobní linky Billa a Wendy se objevují poněkud náhodně a v prvním případě i podezřele příhodně a Jonathan Groff nemá snad kromě samotného úvodu co hrát. Navíc se seriál v posledních epizodách dobrovolně vzdává největší devízy, tedy cestování po věznicích, ve kterých se skrývají nepředvídatelné objekty. Odklon k dopodrobna zkoumané sérii událostí v Atlantě bere z Mindhuntera onu hypnotickou originalitu a činí z něj zaměnitelný příspěvek do nyní tolik oblíbeného subžánru "true crime". Nižší hodnocení bych si neobhájil ani sám před sebou, ale natahovaný závěr má na svědomí, že (dočasné?) uložení seriálu k ledu mi udělalo téměř radost. (07.12.2017)