Sword Art Online

[1. série] Průměr. Zpočátku jsem tomu měl touhu dát 4*, protože kupodivu to nebylo vůbec špatné. Nápad je OK, postava Asuny, dokuď se v seriálu vyskytuje častěji, je mi velmi sympatická a epizodovost (či jak to nazvat) byla v pořádku: Vůbec mi nevadilo, že každá epizoda byla dosti jiná. Četnost soubojů není sice vysoká, ale je dostačující. Jenže..jenže..postava Kirita je od začátku neskutečně plochá, hloupá, ničím zvláštní a bohužel se to ne a ne změnit. A pak přijde ten zvrat: 14. epizodou končíme udávaný směr, obrátímě lodičku plnou parou směrem ke dnu a poté už nastává jen jeden velký výsměch divákovi do tváře. Nejvíc mě na tom všem mrzí, že zde byl potenciál opravdu značný a lituji nevyužité paralely problematiky virtuální svět vs normální. Být ve virtuálním světě nepřetržitě 2 roky je, hádám, v pořádku a naše tělo to na potřebách k životu nepozná, že? Nekomentuju i totální ignoranci okolního světa vůči SAO. Škoda slov. (07.05.2015)

Přebroděno a neotáčím se zpět. Mírná znouzectnost mi vnukla hloupý nápad, abych tu díru mezi SAO I a Alicization překlenul; věděl jsem, že tragičtější nápad by pouze bylo dojetí (na invalidním vozíku) Alicizace, ale mávnul jsem rukou a vnitřne se obrnil betonem, trpělivostí a mizivým očekváním. Vleklo se to jak fronta u jediné otevřené pokladny v supermarketu při Black Friday slevové sezoně, nicméně dejme tomu, že první půlka za to mohla znatelně méně, přesto jsem si perfektně procvičil italská gesta a velmi vehementní krčení ramen podpořené nechtěnými pokusy ukroucení si hlavy. Samopaly místo mečů? Ok! Sinon místo Asuny? Beze všeho. Kirito..jóó, Kirito, tak uka, co nám předvedeš. Takže vzhledově holka? Nerozumím důvodu, eh, fajn. Počkat, on se poprvé naloguje do nové hry, hned potká hlavní hrdinku po dvou krocích a vyhraje soutež, kterou nikdo nikdy nevyhrál? Jo, to je takový ten "zábavný" zlatý standard glorifikace této postavy. Moment, on si musí vytrucovat meč a být tak jediným, který ho zvládne v této hře užívat? Jo on je s ním při druhém lognutí najednou i nejlepší ve celé hře? Samozřejmě, že se vůbec ještě divím. Aspoň, že tento arc byl relativně akční a Jedi Kirito se mohl postavit kvalitativně eF-kovému Darth Vaderovi, protože zbytek byl promořen uspávající nalejvárnou povídaček hlavních dobráků o traumatech menších či ještě menších, to vše při frekventovaným dokumentováním Sinoniných rozevřených trenclí. Je to prosté: Jakmile se v něčem čím dál delší dobu patláte, tak mysl diváka automaticky ponižuje onen problém na čím dal patetičtější úroveň, i když sám o sobě měl solidní počáteční váhu a smysl. Ukončit 1. arc závěrem, který totálně vykradá sérii první, a pod taktovkou Sherlocka Kirita, který cucal řešení ze všech 4 palců jak o život, nechal bych hodnocení u slabého průměru. Pověsti praví, že 2. půle SAO shodí všechno až do nejprašivějšího suterénu a zde se toto pravidlo opět potvrdilo. Komické mi na tom celé přijde, že už i tak pekelně natažená neúspěšná citová vyděračka ala Maeda nešla natáhnout natolik, aby zavatovala zbytek epizod a proto jsme jako záplatu za trest dostali naprosto nic nepřinášející filerové máchání mečíků na záchranu komářích slonů. Stále peskuju, že by se to obrovské téma reálného života vs virtuální realita mohlo lépe využít; však SAO na to mělo takovou tunu příležitostí! Místo toho se musíme uspokojit s poselstvím dětí vůči rodičům, že být totální online závislák je vlastně potřebné a velmi užitečné. Jak jsem zmiňoval, očekávání vysoká nebyla, ale doteď nedokážu přijít, co je na tomhle anime tak výtečného. Dám ještě šanci Progressive? Slabé 2* (20.04.2021)

[Shlédnuto 17 epizod, drop] Každý, kdo mě trochu zná, tak ví, že SAO je rozhodně jeden z titulů, který má u mě speciální veřejný pranýř. S komicky natuněným názvem dostáváme další arc online Boha, pana beatera Kirita..a ono to kupodivu není tak hrozné. Minimálně zpočátku, dokud se to před náma promenádovalo jak nafoukaný vědec, který všechno ví, ale ve své pýše Vám to rád všechno vysvětlí. Úvod je totiž překvapivě komplexní a zdůvodnění existence virtuálního světa má pro mě poprvé hlubší opodstatnění. Vysvětlivky jsou sice pro mladší jak porozumět hebrejštině a i mně to moc neřeklo/smyslu nedalo, ale mělo to punc vnitřní jistoty a směru. To je záhy rozprášeno od cca 7. dílu, kdy se reflektory v rámci SAO zákonitostí opět stočí jen na Kirita a jeho ctnostná dobrodružství ve virtuálním světě, které mají nádech povrchní vznešenosti a mírně předstírané dospělosti. Určitě vítám charakternější přístup Kirita, který se chová uvědomněle a je mentorem nejistého a nevinného Eugea, ale jisté patetičnosti (kytičky, Aincrad style, depresivní úroveň špatňáků) a sterilních pocitů z oné podívané jsem se nemohl vyhnout. Co nejvíce ostrouhalo na úkor snahy o intelektuálnější podívanou je největší doposavadní devíza značky: Souboje. Byl bych totiž hodně mírný, kdybych to vůbec "souboji" nazval, jelikož to je doslova pár pokřiků pro nic. Faktická délka oněch šarvátek je totiž kolem 5 vteřin (a dalších 5 minut řevu, soustředění, zpomalovaček, vzývání Boha přátelství) obsahujíc 2 švihy a buďto nastane únava materiálu, únava postavy anebo do boje vstoupí externí entita, která vhodně souboj ukončí. Decentně řečeno: K vzteku. A když už jsem došel až k očekávánému dílu s jistou osobou, abych pouze zjistil, že se tváří jako budoucí klíčenka do Kiritova harému, nastal zákonitý schluss, protože pro mě neexistoval už žádný důvod s touto nudou pokračovat (s přihlédnutím, že to má mít kolem 50 dílů). Oceňuji, že se SAO pro jednou pokusilo přidat na hloubce příběhu, jenže tím pouze dosáhlo efektu, že se mu nezdařilo nic pořádně, jen vše v stydlivém, šedém průměru vyjma precizní vizuální stránky. Objektivně za 3*, u mě osobně silné 2*. (05.11.2018)