Legenda 17
Legenda 17
Režie:
Nikolaj LebeděvKamera:
Ireneusz HartowiczHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevHrají:
Danila Kozlovskij, Oleg Meňšikov, Darja Ekamasova, Světlana Ivanova, Boris Ščerbakov, Vladimir Meňšov, Valentin Smirnitskij, Alejandra Grepi, Götz Otto (více)Obsahy(2)
Poutavý sportovní film věnovaný ikoně světového hokeje, Valeriji Charlamovovi. Mladý hokejista Valerij Charlamov zaujme pozornost Anatolije Tarasova, věhlasného trenéra CSKA Moskva. S příslibem, že bude poslán do Japonska, je k jeho nemilému překvapení odstaven do Čebarkulu, kde se má otrkat v provinčním týmu Hvězda. Valero tu zazáří a s plným odhodláním přilétá zpět do Moskvy. Zde naráží na Tarasovovy drsné trenérské praktiky i nevybíravé chování vůči družstvu. Valero však nepolevuje. Přes počáteční nesnáze se ustanoví slavná útočná trojice: Charlamov – Michajlov – Petrov. Během kariérního vzestupu Valero vstupuje na půdu politických taškařic. Musí se také poprat s rodinnými a milostnými rozkoly. Před vysněným zámořským utkáním sborné proti kanadským agresorům Valerovi přichází do cesty vážná automobilová nehoda... (Česká televize)
(více)Recenze (188)
Po Rivaloch ďalšie tohtoročné športovo filmové prvenstvo; Prvý krát som fandil ruským hráčom... Aj so všetkým pátosom a morálnym ponaučením starej školy - všetko čo neznášam, ale zabalené do príjemne emotívneho mainstreamového balenia, s množstvom humoru a vynikajúcim Menšikovom v jednej z hlavných úloh. Ten človek je ruský Kitano (tá podoba). 75% ()
Legenda 17 obsahuje všetky klišé športoých filmov, ale zrovna v tomto žánri to snáď ani inak nejde a keby tu niečo veľmi známe absentovalo, cítili by sme sa ukrátení. Asi aj tá démonizácia kanaských hráčov k tomu patrí. Trochu mrzí, že olympiáda v Sappore je tu prezentovaná ako iba také predjedlo pred sériou s Kanadou a namiesto finále vidíme iba remízový zápas so Švédskom Milostná línia sa zdá byť trochu zbytočná a mierne zdržuje, ale prekvapivo jej nie je venovaný príliš veľký priestor a ku koncu je to už iba čisto o hokeji. ()
Pokud člověk něčemu zcela zasvětí svůj život, bývá v tom zpravidla velmi dobrý a velmi úspěšný. Charlamova si z dětství nepamatuji, neboť se stále řadím do generace, která dokáže vztyčit svůj meč na dlouhé hodiny a není k tomu třeba modrých pilulek. Jména mi byla pochopitelně povědomá. Život spjatý s těmito jmény už ovšem ne. Při úvodní šílenosti, která se sice odehrávala ve Španělsku, ale byla tak strašně ruská, se mi málem udělalo nevolno. Pokud bych měl celý film trpět všemožné ruské píčovinky, tak bych hodnotil velmi podobně, jako tomu bylo v případě tohoto ruského klenotu. Postupem času se z toho ovšem vyklubal celkem příjemný snímek pojednávající o drsné ruské přípravě, která byla ve skutečnosti velmi pravděpobobně ještě o něco drsnější a byla pouze pro filmové účely značně zkrášlená. Celý film směřuje k jedinému okamžiku - ke střetu dvou nejlepších týmů svých kontinentů. Musím se přiznat, že mi ani zásadně nevadil všudypřítomný ruský patriotismus. Člověk si za ta léta navykl na ten americký a tady se jen změnila hlavní role. Co mi ovšem vadilo byl odporný monotonní překlad v reálném čase všech postav nemluvících ruštinou do ruštiny. Neskutečným způsobem mě to iritovalo. Více už mě iritovaly snad pouze vlasy hlavního hrdiny, které byly zastřihnuté do tvaru hrnce. Na toho člověka se dalo koukat pouze na ledě, když se trošku zpotil. Příliš mě neoslnily ani záběry z hokejového kluziště. Vidím to na lepší tři hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel FFilipCZ. ()
Kdo by tohle jméno neznal.... Vlastním jménem Valerij Borisovič Charlamov, legendární sovětský útočník, vynikající střelec, který spolu se svými spoluhráči s útoku (Michajlov, Petrov) tvořili doslova a do písmene zabijácký, hokejový útok, který své soupeře povětšinou drtil jako suchý rohlík na strouhanku. Většina protivníků již při během první třetiny prohrávala minimálně o tři góly a takový zápas se pak otáčel hodně těžko. Moc dobře si na ně pamatuju. Tenhle film mapuje osud této " legendy " od roku 1967, jeho vztah s legendárním trenérem Tarasovem a končí prvním utkáním " století " , mezi tehdejším výběrem z NHL a výběrem Sborné, který přepsal hokejové dějiny. Není to rozhodně film bezchybný, kdy hlavně první půlka byla skoro o ničem, ale tohle se naštěstí rozjede v té druhé, kde i přes pochopitelnou dávku patosu a také tendenčnosti je hlavně první utkání zajímavě natočeno a určitě to pro mě byla zajímavá exkurze do teď už hokejového dějepisu. Dnes už je úplně jedno, že hráči z NHL tuhle sérii nakonec vyhráli ( hlavně díky Charlamovovu zranění), kdyby věděli, jaká " rychta " je čeká v odvetě v roce 1981 asi by na tuhle odvetu nikdy nepřistoupili. Škoda jen, že tenhle útočník už nemohl být u toho, jeho život skončil až příliš brzy. ()
Nedýchala som, fandila som, plakala som, usmievala som sa, hromžila som a zaľúbila som sa ... Kozlovskij a Menšikov výborne .. ohromný zážitok. ()
Uspaná první polovinou jsem se začínala bát, že moje snadná hokejová vzrušivost zůstane nevyužitá, zrození hvězdy při popření mýtu neporazitelnosti Kanady v "Sérii století" obavy poněkud rozptýlilo, sportovně-divácká dušička však nebyla plně uspokojena... Kde se mělo přitlačit, tam se brzdilo (politický tlak na hráče, Tarasovovy metody), jindy byl skutečný bubák horší, než ten malovaný a bohužel, i záměrně zkarikovaný (Esposito, Clarke), momentky z dětství i scény z rodinného života nicneříkající, romantická linie divnější než divná, úsměvné scénky naivní a hudbě se taky právě nedařilo. Takže, co udělám s pochvalou? Rozdělím ji mezi jména Oleg Menšikov, Danila Kozlovskij a vyvrcholení v samotném utkání - i když opět s výhradami - divák je zanechán dojmu, že se kanadské fauly nepískaly, zatímco ty ruské ano, ve skutečnosti byl vyloučen stejný počet hráčů na obou stranách, a taky digitální hrátky s pukem působily v celkovém pojetí tak nějak nepatřičně - a v neposlední řadě mně nadělalo hodně radosti totální kanadské pokoření, neboť i já jsem tím divákem, který aroganci nefandí a javorovým listům nepřeje vítězství, i kdyby nastoupili proti samotnému peklu. Chtěla jsem původně udělit hvězdy tři, ale jak se tak poslouchám, přesvědčila jsem se, že to na ně ve skutečnosti nevidím. ()
Poprvé v životě jsem fandil sborné. Zjednodušený scénář se dá omluvit legendickým zpracováním, ale v závěru film působí (asi nechtěně) trochu jako parodie (sledování utkání s Kanaďany v nemocnici, ve vězení, maskérská práce u herců, kteří představují kanadské hokejisty...). Motivace přečíst si nějaký životopis o Charlamovovi. ()
No ono nebylo tak těžké v tom závěrečném souboji fandit rusům, dokonce i pro nás zapřisáhlé antisoudruhy. S typicky ruskou potřebou přehánět se podařilo tvůrcům kanadský tým znechutit i nezávislému divákovi. Nikdo nevypadal na míň než pětačtyřicet a vizáží by mohli zabíjet na jatkách. V kontrastu s téměř bojácně a uhlazeně působícími rusy ( kdepak, žádný Ovečkin), s kterými jste museli soucítit, se chovali fuj fuj odporně, což nenápadnými detaily ještě zdůrazněno. Mezi námi hnidopichy nevěřím, že by se i v roce 72 celým zápasem kanadský tým prožvýkal a že by opravdu ani jeden z nich, na rozdíl od soupeře, frajersky nenosil přilbu. Byl by to opravdu povedený sportovní film, nebýt toho prosakujícího ruského patosu, který skutečně nesnáším. Hodně se povedl charismatický trenér Tarasov s až psychopatickými tréninkovými metodami, i Charlamov byl dobře obsazený a zahraný. Atmosféra socialistického Ruska je taky něco, co mi stačí si připomenout jednou za padesát let, nicméně filmařsky výborně zvládnutá a k příběhu to patřilo. Na mě trochu přepálená stopáž a především absolutně nestravitelná hudba, která i dramatické okamžiky dokázala silně podkopat, ubrala na atraktivitě, takže jen 3,5. ()
Wow, takhle přesně má vypadat film, který je věnován sportovní legendě. Opravdu skvělá práce ruských filmařů. Valerij Charlamov to měl ze začátku těžké, ale dokázal se přes to všechno dostat a stal se legendou. V sérii století ho museli Kanaďané zranit, aby vyhráli. To od nich bylo dost hnusné. Jinak ve filmu to nezazní, ale Valerij zemřel ve věku 33 let, při další jeho automobilové nehodě. Je to škoda, že ho lidé neviděli déle hrát. Jinak dá se říci, že film je i o legendárním trenérovi Anatolijovi Tarasovi. Ze začátku mi přišly jeho metody dost brutální, vlastně ani Charlamova nenechal hrát. Ale ono to mělo něco do sebe, nakonec udělal z Charlamova a dalších hokejistů hrdiny. A líbilo se mi, jak hráči při něm stáli, hlavně Charlamov, že svého trenéra nezradil. A velká pochaval herci Olegu Meňšikovovi, který perfektně ztvárnil právě roli trenéra Tarasova, opravdu bravurní. ()
Nejdřív jsem čekal nějaký takový ten americký sportovní příběh. Ale tohle je Rusko, se vším všudy. Včetně sibiřského manšaftu, co nechce postoupit do 1. ligy, protože takhle mají větší pohodu. Dobrej film! ()
Když se Valerij Charlamov proháněl po ledě a sklízel v Sovětském svazu všechny ty ovace, já se takříkajíc ještě „houpal otcovi v pytlíku“. Nicméně jsem viděl docela dost materiálu a dokumentů z jeho doby i dob největší slávy Sovětské sborné a musím uznat, že to byli machři. Tento film je potřeba brát s velkou nadsázkou a ruským patriotstvím, ale jsem rád, že Kanadě dali pořádně na prdel jako správní „sovětští“ hokejoví hrdinové. Jasně, je tu spousta věcí, ve kterých se dost přehánělo (ale v kterém americkém filmu ne), zahrané to bylo slušně, Světlana Ivanova je pěkná baba a já se u toho prostě nenudil. Takže dávám nadprůměrné hodnocení. ()
Pro nás je to úsměvný, ale věřím, že v Rusku kdekomu ukápne slza při nostalgický vzpomínce na to, jak za časů huňáče Brežněva Sborná šlapala. A že šlapala, o tom neni pochyb. Jen to nebyla taková idylka a toho patosu tehdá taky nebylo tolik. Kluci byli většinou rádi, když přežili trénink a Tarasov s Bobrovem byli spíš tyrani, než hodní taťkové. Charlamov sám je popsán jako geniální hokejista se sobeckými sklony, kterej nejdřív musí dozrát pro to, aby pochopil, jak moc je důležitej team work. A všechno to končí prvním zápasem Série století, což je kapitola sama o sobě. Jasně, Kanaďani tehdy byli nafrnění a nedávali Ivanům žádnou šanci, ale to, co filmaři udělali z Bobbyho Clarka, to mě naprosto vyřídilo. :D Jinak zápasy, kterejch jsem se trochu bál, mě docela bavily, byť působily poněkud zmatečně. Hokejovejch filmů je málo, tak trošku nadhodnotim a dam 70% a položim tradiční otázku našim rejžům a produkčním: fakt by jsme něco podobnýho nedokázali natočit a zaplatit? Hokejovejch příběhů máme docela dost. ()
Ruský film, že už to viac nešlo. Okrem iného skvele vystihuje jednu zo základných charakteristík tohto národa - spoločný nepriateľ je spoločný nepriateľ a keď je na scéne, vnútorné rozbroje a sklamania bokom. Tiež pripomínam, že v názve filmu je "legenda", takže nemudrovať nad hyperbolami, ktoré vrcholia legendárnym zápasom a prosím pekne si to užiť! Tak vydarených športových filmov s takýmto presvedčivým, pretože tým pravým športovým duchom, zase nie je veľa. ()
Tady se opět potvrdilo, že životopisné filmy nemám moc v lásce. U tohoto filmu jsem si nejdřív myslela, že když hraje v ději velkou roli hokej, že to bude něco víc. Nestalo se. Film u mě spadá do klasického průměru. Už jsem viděla líp zpracovaný filmy o hokeji. Určitě bych zkrátila tu dlouhou stopáž, která filmu moc neprospívá. 55%. ()
Toto je zatiaľ len môj dočasný komentár, zatiaľ videné v ruštine. Film je výborný, mohol byť aj dlhší, predsa je životopisný. Kanaďanom síce naložili, no čo mi vravel otec, tak sa to zakladá na pravde, koniec koncov, svoju špinavú tvár zámorskí hráči ukázali viackrát už za môj život, spomeňme len špinavý faul na Mikuša vo štvrťfinále na MS v roku 2012, keď sme im hneď z protiútoku fukli gól a nakoniec sme boli strieborní, či keď Lašáka zrazil hráč na MS v roku 2004 v semifinále po ktorom dali gól a rozhodlo, že sme nakoniec hrali len o bronz a skončili 4, no bolo toho viac. Moderný film, no ruský, svoju šialenosť, či jednoduchosť občas ukázali, no aj svoju nepoddajnosť a pospolitosť. ()
Na pomezí tří a čtyř. Proč čtyři, viz zápory. Klady: technické provedení zápasů, sympaťáci Danila Kozlovskij, tempo. Zápory: nedotažení některých témat, tendenční tlačení postav obou stran k archetypálnosti (zlí, zlí Kanaďani! hodní hodní Sověti!). Nakonec rozhodl fakt, jakým způsobem byli vyzobrazeni Kanaďani. Kromě toho, že je hráli snad jenom tři herci, ještě navíc vypadali jako z Planety Opic. ()
Jak to asi může dopadnout, když se holka kouká na film o hokejistech, mňo jasně, přestane vnímat po prvním záběru, kde si atletičtí sportovci navzájem mydlí svalnatá záda. V tomhle případě to tak úplně neplatí, protože na programu jsou tvrdí ruští chasníci, které nejvíc naštvete, když je nazvete krasobruslařkou, tedy jedinou obnaženou částí těla, jež jsem měla tu čest uzřít, byly jejich dásně. A pak Smilla (ráda o sobě hovořím ve třetí osobě) je, co se týče hokeje, odbornicí na slovo vzatou. Například přesně ví, jakej prací prášek nejlépe pomáhá na zakázané uvolnění, perfektně si prostudovala statistiky nejproduktivnějších hráčů jak v lize, tak v NHL, aby mohla chlapce a chlapy ohromovat hláškama typu:„Stamkos si je letos dává, viď.“ nebo „Hemský by měl přidat, už je s bodama v mínusu.“ a životním úspěchem Smillyna života rozhodně není dopsání diplomové práce, či záchrana zajíčka Nesquika z labyrintu hrůzy na zadní straně krabice od cereálií, nýbrž pochopení toho, co to znamená postavení mimo hru. ()
Stejně jako Američané, i Rusové mají svůj "zázrak na ledě". I oni kdysi odehráli zápas, jenž vstoupil do dějin hokeje. Zápas, v němž jako skupinka bezmála jen nadšenců, chlapíků, od nichž se nic světoborného nečekalo, dali na pamětnou bandě nabubřelých kanadských rádoby hvězd a samozvaných mistrů světa. Zápas, u kterého bych se, kdybych ho sledoval naživo, mohl opětovně dmout pýchou, že jsem Outsider a že jsme jim to zase pěkně natřeli. A co teprve, kdybych byl nějakou podivnou souhrou náhod na ledě? Vsadím se, že by byla má po zápasová euforie zmocněna vědomím tvrdé práce, jež by byla zákonitě za mnou, tím, že se to honění puků pod tvrdou ruku páně trenéra Tarasova vyplatilo... 80% ()
Jakožto hokejový fanda mám filmy o hokeji (tak) určitě rád a každý nový kousek o tomto úžasném sportu vítám. Pár scén se povedlo, především ukázka rivality hráčů Moskevských týmů po tom, co se sešli ve sborné a pohled na trenéra Tarasova byl v pořádku. Trochu mě ale zaskočil střih a někdy velké přeskakování zajímavých momentů kariéry Charlamova. Vrcholem filmu pak byl první zápas SSSR vs. Kanada, kde bylo vykreslení hráčů hodně černobílé (rusové hrdinové a kanaďani dobytci na bruslích), ale točit to druhá strana taky si to udělají k obrazu svému. Má to své mouchy ale přesto doporučuji 70%. ()
Nikdy bych neřekl, že ze spojení životopisného filmu v ruském kabátku může vzniknout takový brilantní film, ve své kategorii bezchybný epos. Rusové se opravdu vytáhli a vytasili se s něčím tak nečekaným, až mi to vyrazilo dech. Je vidět, jak filmu Rusové dali vše, protože chtěli skvělý finální produkt, na který by si nikdo nemohl stěžovat. Chci začít asi herci, kteří zde nefungují jen jako panáci s jedním výrazem, ale dokonce zde i hrají, a to vůbec ne zle. Danila Kozlovskij je nesmírně sympatický herec, v roli Charlamova zazářil. Ve vedlejších rolích bych chtěl pochválit Olega Menšikova v roli neústupného úspěšného trenéra Tarasova, který na své hráče aplikoval opravdu neortodoxní metody. Když se přesunu k filmové atmosféře, tak tam se nedá nic vytknout. Bylo zajímavé sledovat taktéž politický vliv, který samozřejmě dost ovlivňoval dění v sovětském hokejovém průmyslu. Leckomu může přijít snaha zobrazit Kanaďany jen ve špatném světle dost přehnaná, ale dá se očekávat, že je Rusové ve filmovém štábu nebudou vykreslovat kladně, ale trochu je přibarví. Film je nesmírně poutavý, zajímavý a barevný filtr tomu dodává nesmírnou autentičnost . Musím ještě zmínit, že sekvence na ledě totálně odrovnaly svého filmového konkurenta ze západu s názvem Hokejový zázrak. Nemůžu jinak, než že dávám 91 % ()