Solaris

Nekomerční umělecké sci-fi dílo, které sice oproti geniálnímu Stalkerovi nemá tolik co říci, ale kouká se na něj i po všech letech více než příjemně. Bohužel nemám moc rád, když jsem na celé tři hodiny vtažen do víru hutné atmosféry, nadčasového námětu a úmorného filozofování jen proto, abych závěrečnou pointu vůbec nepochopil a nemohl poskládat všechny ty krásné dílky složité skládačky do ještě působivějšího celku. Až mě jednou osvítí duch svatý, možná tenhle formálně dokonalý film docením tak, jak si jistě zaslouží.. Ale za normálního duševního stavu je to v nedohlednu. 70% (08.03.2014)

Moja prvá skúsenosť s týmto velikánom svetovej filmovej tvorby, Andrejom Tajkovskijm a rozhodne si nemôžem sťažovať. Celý čas sa to nesie v takom úplne pomalom tempe a dlhší čas mi to prišlo také neuchopiteľné, nebol som si istý, čo si mám o tom myslieť, ale časom sa to predsa len vyjasní a tak sa v konečnom dôsledku aj tento čiastočný subjektívny nedostatok vytratí. Pochváliť musím aj túto zaujímavú žánrovú kombináciu sci-fi, psychologického a umeleckého filmu, ktorá teda dokáže zapôsobiť. Len ma mrzí, že stredná časť filmu si ma moc nezískala a film akoby zostane stáť na jednom mieste, ale našťastie väčšina je výborná a celkový dojem vylepšuje aj úplný záver, ktorý som nečakal, ale lepší byť asi ani nemohol. Nesklamali ma ani postavy, ale najväčšiu pochvalu si samozrejme zaslúži samotný Tarkovskij, jeho réžia je prvotriedna a z filmu robí mimoriadne atmosférický, až taký hypnotický zážitok. Určite tomu ešte niekedy dám šancu a dúfam, že už ma bude baviť aj stredná časť, kvôli ktorej ešte nemôžem dať plné hodnotenie, ale aj tak je to nezabudnuteľný zážitok a som zvedavý na ostatné režisérove diela. 81% (03.08.2015)

Z těch pár, mnou zhlédnutých filmů, Tarkovského je Solaris jediný, u kterého jsem dokázal alespoň zčásti proniknout do atmosféry. Také tradičně filozoficky a nábožensky laděné dialogy zde dopadají na úrodnější půdu, neboť Solaris je už sám o sobě dost mystický, tajemný a snový. Jakoby se vznášel mezi nebem a zemí a díky psychedelické hudbě v něm dokáže být i pouhá jízda po dálnici až nečekaně abstraktním zážitkem. Je vidět, že pro Tarkovského je mnohem důležitější vyprávění děje, než děj samotný, logické pointy bychom zde čekali marně (samozřejmě, ne že bychom je vyžadovali). Problém je ale v tom, že Tarkovského vyprávění mi navozuje silné stavy letargie, je nudné a zdlouhavé, tudíž velkou část jeho filmu vnímám jen jako hromadu šíleně natahovaného balastu kolem pár zajimavých sekvencí... 5/10 (24.01.2009)

Osobně spíše preferuji novější Soderberghovu adaptaci Lemova románu, která byla značně intimnější a soustředila se především na romantickou linii, kdežto Tarkovskij ve své verzi více a z tematického hlediska obšírněji filosofuje a film se mi v poslední třetině zdál již zbytečně dlouhý (při sledování téměř tříhodinového Andreje Rubleva se u mě tyto stavy však nedostavovaly). Atmosféra filmu je přímo úchvatná a velmi záhy diváka vtáhne do děje, který je vyprávěn pomalým tempem a vyzdvihnut si zaslouží i krásně komponované záběry, kterými Vadim Jusov ve filmu rozhodně nešetří. (09.01.2011)

Moje druhé setkání s Tarkovskym dopadlo dobře. I když jsem hlavní myšlenku či účel tohoto filmu uplně na 100% nepochopil stále se mi to zamluvalo. Je to hlavně zásluha Tarkovského režie, která je až hypnotická. Navíc mistr režisér dokáže skvěle kočírovat své herce. Jen škoda nudnějšího úvodu, protože film mě pohltil až asi po 45 minutách. Solaris je silné dílo, které opravdu hodně doporučuji. (15.10.2005)