Hra peněz

Jodie Foster bych tedy rozhodně netipl na přesměrování na režisérskou kariéru, ale ejhle, podařilo se jí to a její premiéra dopadla doopravdy nadmíru dobře. Neočekávejte film, který bude odsýpat, tady se na to jde jinak. Herecké duo Clooney a Roberts ztvárňující hlavní role zafungovalo jako jistý způsob záruky, protože je to herecká extratřída. No a také bych neměl zapomenout na O'Connella, který dlouho nepodal tak přesvědčivý výkon jako tady (a samozřejmě v Jezeru smrti, kde kraloval). Filmy pohybující se kolem nejistých obchodů a akciemi a také kolem investování do různých firem moc nenajdete, když k tomu připočtu tu napínavou stránku, tak by člověk neměl nic řešit a ihned si film pustit. Vždy mě fascinovaly filmy, které se v zásadě odehrávaly na jednom místě, zde se musíte opřít o herce a jejich důvěryhodné podání svých replik, protože z nich divák nespouští moc oči. Mělo to pár hlušších míst, ale vše směřovalo k finále, které jsem ihned odhadl, ale vůbec mi to nevadilo. Někdy ta přímočarost není na škodu. Za mě dávám 77 % (02.11.2017)

Hodně prošlá a unavená bojůvka, která zaujme akorát tím, jak dokáže nakombinovat několik tematických relikvií z různých časů do jednoho celku. Jmenovitě iluzi všemocnosti televize, syndrom Occupy, prohnané bankéře, které nelze sesadit jinak než lidovou polní spravedlností či prostý lid propojený televizní obrazovkou v horním rohu místnosti útulného baru. Ačkoli se místy daří aktualizovat celý rámec skrze potrestání ústředního kapitalisty internetovým zmemováním či se záměrně shodit ve scéně veselé videokonference se zbouchnutou holčinou mladého teroristy, finální climax s nekonečně neschopnou policií, skandujícími lidmi a epilogovou pěsťovkou do tváře zločinného buržousta nám rychle připomene, v jakém filmovém muzeu se vlastně nacházíme. (20.10.2016)

Napínačka jak má být. Nejlepší je samozřejmě Jack O´Connell, který mě bavil snad zatím ve všech rolích, co jsem viděl. George Clooney a Julia Roberts si odehrají své, ale je třeba říct, že už to nejsou herecké hvězdy první kategorie. Bavilo mě to od začátku - zajímavé téma, slušná zápletka. A celou dobu až do finále mě to drželo v napětí a očekávání. Stejně jako hlavní postava i já jsem tušil, že pro něj to bude konečná, ale doufal jsem v trochu jiný konec. Fakt, že hlavní záporák řekne, že to bylo špatné, by mi rozhodně nestačil. Před odkrytím svých karet bych ho donutil udělat víc. Vůbec mi nevadí, že něco podobného už bylo párkrát k vidění... (29.12.2016)

I u nás měly tupé lopaty onehdy úžasnou možnost skvěle investovat. Ten dobrák se jmenoval Viky, od pohledu altruista a filantrop, a tak za ním zůstaly tisíce spokojených dicků. A že Viky dělal, co mohl, aby se ti intelektuální investoři, co mu nasypali kupónky, měli dobře! Kupoval jim imrvére tryskáče, stovky luxusních nemovitostí ve světových metropolích, drahé sportovní brka a dokonce i několik velkých továren. Jenže on takový dik, to je povahově pěkný zmrd, a tak ten blahoslavený investiční klubík začal nakonec Vikiho špinit a pomlouvat, že místo aby se o ně staral, tak zevluje a někde radši potají kope podzemní chodby. Což byla samozřejmě jen mrzká pomluva, protože ten skvělý člověk nikdy nedržel lopatu v ruce. Nakonec došlo až k tomu, že na něj šťastní majitelé desetinásobku poštvali orgán. Jenže on by takový orgán naštěstí nenašel ani vlastní koule, a proto stihl Viky sbalit před tou hroznou nespravedlností kramle. Ale jak už to na tom světě chodí, neskončil ten úžasný chlapík věru dobře! Ubožákovi zbyly jen oči pro pláč, jak teď musí z obýváku čumět na nějaké zkurvené moře na zaplivaném ostrově daleko, předaleko od své milované vlasti, živořit na rybích jikrách v nuzné chýši 43+4 s pouze pětikilometrovou ranvejí, po které se musí dennodenně plahočit nějakou plečkou od Martinova Ástna ke svému Lírdžetu, kde si člověk s alergií na telecí kůži a mahagon ani pořádně nepohoví. A o takové nepřející dičí svini je i tento film. Tu ale v tomto případě jistota desetinásobku rozparádila natolik, že naběhla na Žužu Žorže a skoro celou stopáž mu mává pistolí před držkou. Uot els? Inu, skoro nic. Je to ale překvapivě po Pissmejkrovi asi nejzábavnější nespreso, co Jirka dosud uvařil, skvěle zahrané a ta vyrachtaná feministická lesba s fretčím xichtem to režijně a dramaturgicky i vcelku vkusně vysufražetkovala. Jen je trochu škoda, že po výborné první polovině nedotáhli poměrně zdařilé memento toho, že každý, kdo někdy vyslovil slovo burza, opce nebo derivát, by měl pro blaho budoucích generací dávno viset vykuchaný na kandelábru, až do stejně stylového konečníku a závěrem se to zvrhlo v hloupý, patetický, žlutohnědý holyúdský maglajz. (15.06.2016)

Nuda k ukousání. Jodie není vyloženě špatná režisérka, její problém je nedostatek invence. Pan Bobr nebyl špatný, ale rozhodně neměl vytěžený potenciál. Stejně tak tomu je v Money Monster, které má herecké ksichty a líbivé prostředí, ale nemá drajv, originalitu a chytrost. Lepší film na sobotní večer, kdy se Vám nechce u filmu moc myslet. (12.08.2016)