Star Wars: Poslední z Jediů

Johnson naplňuje předpoklad, pro který jej u Dineyho najali, a bombarduje ságu ze všech stran, přičemž si nechává nabíjet z bohaté historie i moderních hi-tech udělátek. Hned na začátku v monstrózní akci nastolí svůj řád, kde se odvrátí od Abramsovy rozpustilé geekoviny, aby skoro dvě hodiny nechal hrdiny spíše vykecávat, a šponuje nitky osudovosti na hranici snesitelnosti. A když si postavy dostatečně povodí (Rey je tajemnější a Ben ještě víc emočně nestálejší), vypuknou akční orgie, kvůli kterým má pořád smysl chodit do kina na velké hollywoodské blockbustery. Tohle produkční ošetření je dalece za tím, o čem si mohou mraky jiných franšíz nechat jenom zdát. Už to není prvoplánová pastva pro oko jako posledně, ale Johnson s Yedlinem jsou vizuálně skromnější proto, aby pak sázeli vizuální highlighty přesně tehdy, kdy si to jejich příběh a hlavně hrdinové žádají. Tichá destrukce i rudá sůl jsou vesmírné symfonie obrazu, které naposled přinesl Interstellar. K úplné dokonalosti mi tak vlastně chybí jenom ty původní 3 hodiny stopáže. Fakt jsem měl chvílemi pocit, že tam pár momentů zbytečně klouže mezi prsty. Ale stejně, rozjely se závěrečné titulky a já cítil opravdové fyzické vyčerpání. Fest emoční prožitek, jak z festivalového indie soc-dramatu. PS: V následujících dnech nebude nic zábavnějšího, než číst štkaní konzervativců 30+ nad novou generací hrdinů a stýskáním si nad starými dobrými časy. (15.12.2017)

Stejně jako epizody předešlé lze i nový díl milované kosmické ságy jistě (a v jistém směru zcela po právu) odsoudit jen jako další z řady opulentních a dokonale vycizelovaných produktů hollywoodské filmové mašinérie, jehož jediným záměrem a smyslem je vykřesat co možno nejvíce z dmoucích se diváckých portmonek a udržovat tak v chodu drtivé soukolí nezřízené žravosti a plýtvavosti. Osobně jej ale vnímám (nebo jsem jej tak alespoň v tomto rozjímavém adventním čase napoprvé prožil; a to bez sebemenší špetky ironie) jako mimořádně krásný duchovní film o vznešenosti a výši lidské oběti, odpovědnosti za minulá selhání i nynější postoje a skutky, obrozující jiskře naděje a víry, zhoubném vlivu tantalovské zpupnosti a konečně o zázračné moci malých a nesobeckých skutků lásky, porozumění a dobroty (film v zásadě říká, že i ta nejdrobnější soucitná gesta, nejednou vykonaná jen tak mimochodem na cestě za podstatně důležitějšími a naléhavějšími cíli - jako ono zdánlivě nepodstatné osvobození týraných fathierů z dostihových stájí ve městě Canto Bight -, mohou roznítit plamen, jehož světlem vposledku zaplane celá galaxie). Duchovnost filmu přitom nevyvěrá ani tak z všudypřítomné mystiky unikavě tajuplné a všeprostupující Síly, nýbrž z neutuchajícího napětí a střetávání mezi pustošivým a bezohledným mužským (jangovým) principem, jehož jediným cílem je touha ovládat druhé a bez milosti potírat vše, co mu stojí v cestě, a pečujícím, soucitným a k druhým obráceným (a otevřeným) principem ženským (jinovým), pokoušejícím se toliko chránit to, co je mu drahé. Právě nejedno setkání s mlčenlivou a skromnou velikostí onoho křísivého, láskyplnně konejšivého přístupu ke světu, jemuž v nouzi nejvyšší nečiní potíž obětovat vlastní pohodlí a život, jen aby jiskra mohla plát a nadále probouzet naději na lepší zítřky, a který je zároveň schopen spatřovat dobro a svit i v těch, které jiní mají za beznadějně zbloudilé v temnotách, je nejen tou nejdůležitější lekcí pro mnoho zdejších (především mužských) postav, ale i zdrojem těch zdaleka nejsilnějších a nejdojemnějších okamžiků v celém filmu. (14.12.2017)

Zbytečné dějové linie, které jsou ve filmu snad jen proto, aby v něm byla zastoupena každá rasa, aby byl genderově vyvážený nebo kritizoval kapitalismus, ho natolik rozmělňují, že je velmi obtížné nechat se strhnout tím, o co jde především, tj. o Rey, Kyla a Luka. Ovšem i kdyby se člověk strhnout nechal, což se některým výborným scénám skvěle daří, tak i tato ústřední dějová linka je prošpikována značným scénáristickým neumětelstvím. Takže nejenom, že srdce puká nad tím, jak scénáristi zbabrali např. Luka, ale ještě se vám v té ráně vrtá naprostá neschopnost využít potenciál linek načrtnutých v předchozí epizodě (Reyini rodiče nebo Snoke). Zklamání. (04.01.2018)

No tady musel být tak obrovský rozpočet, že mám o film strach, aby na něj neklek Andrej. Takhle nějak má vypadat velkofilm 21.století a to jak v dobrým, tak ve zlým. V tom dobrým je vidět velká fantazie, hravost, krásné efekty, nápadité záběry a především dynamika vyprávění...150minut jak když flusne, pořád se něco děje a opravdu je skvělý tenhle biják zažít na velkým plátně. Moc se mně líbily hlavní postavy (Luke, Ray a především Kylo) , Adam je herecky absolutně nejlepší. Ovšem bohužel film má i jeden nešvar, tedy to zlý. Do vedlejších postav musel mluvit idiot, jejich jednání, vlastně i ten mix barev pleti a pohlaví, to všechno je jen politika peněz a korektnosti včetně situací jejich řešení a dialogů a je to škoda, protože nebejt týhle falše bylo by to za plnej vak. (18.12.2017)

„DNES SE OBRODÍ POVSTÁNÍ. VÁLKA TEPRVE ZAČÍNÁ A JÁ NEJSEM POSLEDNÍ JEDI…“ /// Vizuálně nadstandartní záležitost s fajn příběhem nejen pro experty. Plechovky bojujou proti lidem, což sebou přináší nejen spoustu šrotu, ale taky podobný množství „gerojů“. A nejdůležitější je, že Luke Skywalker řekne pravdu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zklamal mě učitel. 2.) Myslím, že mám Sílu. 3.) Thx za titule „martinsvetla“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE **** NAPĚTÍ ** (05.08.2018)