Rogue One: Star Wars Story

Mickey Mouse strikes back. První dvě třetiny filmu by de facto mohl natočit kdokoliv a stále by to vypadlo stejně genericky. Ve finální půlhodině se sice emoce ždímou na maximum, ale už je zkrátka pozdě – vlak jménem „Nejlepší Hvězdné války od Epizody V“ je nenávratně pryč. Místo něj dorazili Avengers předaleké galaxie. Proč riskovat jako kdysi Lucas, který se při druhé návštěvě svého světa tak žalostně spálil? Proč riskovat, když recept na uspokojivou týmovku máme už jednou napsaný? Protože občas je třeba udělat i krok vzad, abyste se mohli posunout dopředu. Nejhorší je stát na místě, opakovat to samé znovu a znovu, doufajíc, že to bude stačit. Osudovost okamžiků, mrazení v zátylku a pamětihodnost napříč generacemi – ať už v dobrém či zlém – zaniká pod koly Disneyho továrny. O to víc mě děsí, že to muselo odnést zrovna Star Wars. (14.12.2016)

„Důvěra musí být vzájemná.“ Jen snaha vytřískat z fenoménu SW další peníze? Nakonec jsem tomu přeci jen šanci dal a nelituju. Ano, zprvu jsem měl problém naladit se na atmosféru, proniknout do filmu. Ale s přibývající stopáží mě bavil čím dál víc. Postupně jsem nacházel zalíbení v postavách a objevoval „pravého“ ducha SW. Užíval si technickou stránku filmu, akci i hudbu (téměř bez Williamse!). Dost odvážné bylo ale i „oživování“ některých postav (maskéři dělali, co mohli). Ať už šlo o „zásahy“ menší (Bail, C-3PO, stylový „badass“ Vader) či radikálnější (Monthma, Leia a hlavně zcela démonický Tarkin). Došlo na humor (skrz průpovídky K-2) i dojetí (z obětí). Vytknout by se dala řada věcí, ovšem vyloženě špatní byli jen „falešní inspektoři“. Už u Epizody VII jsem nad 5* váhal, u Rogue to mám stejně, ovšem ten slabý plný počet mu přece jen přiklepnu. Jsem prostě SW fanoušek každým coulem, léčit se nehodlám. „K?“ - „Naše optimální cesta do archivu vede kolem pouhých 89 vojáků. Zabijí nás nejpozději ve 33 % cesty.“ (28.06.2017)

Hvězdné války pro mě vždycky byly ságou, která je založená na dobrodružství, úsměvné naivitě, sympatických hrdinech a celkem jednorozměrných, ale ve výsledku zábavných postavách. Rogue One nemá nic z toho. Nic proti snaze natočit temnější příběh, ale snaha dělat z rebelů tak trochu svině, které se nebojí pobíjet nevinné, protože „účel světí prostředky“, jsou spíš rušivé než zajímavé, stejně jako všechny ostatní pokusy o drsnější atmosféru a snahy dělat z téhle sci-fi podívané válečnou záležitost. I když ono by to fungovat mohlo, jen by u toho musely být zajímavější postavy, o kterých něco víme. Ne dva Asiati, kteří jsou s hrdiny v jedné partě proto, že se náhodou potkali ve městě a stali se z nich nejlepší kámoši během scény, co nejspíš skončila ve střižně.Nikdo z celé bandy prostě není ani trochu zajímavý, nedovede vzbudit žádné emoce a prostě tam jen je a buď se tváří jako slepý polojedi nebo tlustý milovník velkých zbraní. Tím ale jejich veškerá zajímavost končí. Nikdo není vtipný, nikdo není cool, nikdo není děsivý, prostě tu jsou, létají z planety na planetu a vy jim máte fandit, protože to pan režisér řekl. A čím víc nabíhají minuty, tím je to celé unavenější a otravnější. Naštěstí Rogue One vypadá skvěle a ve své poslední půlhodině vytáhne z rukávu skutečně epickou vesmírnou řežbu, takže nakonec jsem z toho kina odcházel ne spokojený, ale rozhodně ne naštvaný. I když jsem se s každým dalším odkazem na epizody 4-6 cítil víc a víc trapně. Průměrně zábavná velkolepá podívaná a docela velký krok mimo pro celou ságu. Doufám, že poslední. (15.05.2017)

// "Rebellions are built on hope." Píše se rok 2016 a Star Wars už oficiálně nejsou jenom pro děti. Jsou i pro dospělé děti, kterým nevadí špinaví Stormtroopeři, libují si v komplikovanějších (být pořád celkem přímočarých) zápletkách, baví je postavy, které se chovají amorálně a hlavně, nepotřebují šťastné konce, aby... byli šťastní. Rogue One je bez debaty nejhezčí film z předaleké galaxie, zároveň ale i jeden z nejšťavnatějších. V podstatě zamrzí akorát slabší soundtrack (a to mám prosím M. Giacchina mezi nejoblíbenějšími skladately, tohle ale zjevně nestíhal) a příliš krátká stopáž (ano, chci víc, žalujte mě). Kromě toho jsem ale dostal přesně ten drsný nášup, po kterém jsem dlouhé roky toužil. A teď, když vím, že to funguje, nechci Sola, nechci Obi-Wana Kenobiho ani epizodu VIII, chci toho podělanýho Revana a Starou republiku! Make it happen, Disney. Rogue One: A Star Wars Story - 9/10 edit:// třetí shlédnutí a ten film je čím dál tím lepší. Dokonce už jsem slyšel i Giacchina (přehrávání vzkazu a zničení Jedhy!) :) (14.12.2016)

Nemám jediný problém. Film se od ostatních sice odlišuje potemnělou atmosférou, kterou čarují místy přímo úchvatné záběry a originální prostředí, ale pořád to jsou Star Wars se vším všudy. Dobrodružné, se zajímavými hrdiny, přehledným dějem (že se nepolíbení diváci budou MOŽNÁ hůře orientovat, mi opravdu vrásky nedělá), vděčným humorem, kterého ale není zbytečně moc, a také s naprosto úžasným záporákem Orsonem Krennicem. Triky snad ani nemá smysl chválit, ale vypíchl bych, jak sympaticky pomohly k digitálním návratům některých postav, jež mě potěšily (a vlastně nejen ty digitální, mám na mysli tu dvojici z baru v Mos Eisley, která se tentokrát potlouká městem Jedha), režijně je všechno na výbornou (westernový úvod!) a zejména závěrečná bitva plus vše, co přijde po ní, patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kdy bylo ve Star Wars k vidění. Hudba Michaela Giacchina... No, je obdivuhodné, co dokázal za měsíc (i díky asi šesti nebo osmi orchestrátorům) složit a vážně dobře se to poslouchá, ačkoliv musím říct, že Desplatův soundtrack by mě zajímal stejně, ne-li o něco více. (16.12.2016)