Můj život beze mne

Můj život beze mne je velmi dojemný příběhem mladé ženy, která zjistí špatnou zprávu o svém zdraví. Nebudu tvrdit, že neukápne po dobu filmu ani jediná slzička to se asi nestane, naopak člověk se velmi rychle vcítí do děje a dokáže si, až velmi kriticky připustit, že by se to mohlo stát třeba i vám osobně. Zdraví je křehká věc. Za peníze si zdraví nekoupíme. Ale dokážeme se za jistých okolností nepříliš vyhlížejícímu osudu postavy a bojovat až dokonce. (10.01.2011)

Smrtelná nemoc je takový oblíbený filmový téma. Většinou se jedná o různý hry na city a ždímačky na slzy. Tady je ten přístup úplně jinej. Hlavní postava svou nemoc nějak neřeší a všem řekne, že jí je akorát občas trochu blbě, protože má chudokrevnost. Takže žádný potoky slz a kulervoucí dojáky se nekonaj. Je to takovej malej, obyčejnej film ze života, ve kterym zazní občas nějaká zajímavá myšlenka. Zároveň je to ale taky trochu nuda. Viděl jsem to na ty 3 hvězdy, ale úplnej závěr s písničkou Alpha - Sometime later mě nakonec přesvědčil, že bych se na to moh někdy podívat znovu. A když už si u nějakýho filmu řeknu, že bych se moh na něj podívat i víckrát, tak dávám obvykle 4 hvězdy... (09.10.2014)

Nenadálá jobovka v podobě ortelu - "zbývají vám dva měsíce života" - co si s ní počít? Ann zvolila netradiční a originální cestu - pro filmové ztvárnění jistě neotřelou a inspirativní, ale představíme-li si skutečnou Ann a její rodinu, nezbývá, než si klást otázky - byl by oddaný manžel vážně vděčný za ušetřené depresivní chvíle strávené v nemocničním pokoji, nebo by se raději, byť bolestně, loučil se svou umírající ženou? Možná by mu jeho účast pomohla mnohem lépe se se ztrátou vyrovnat. Namluvit přání k narozeninám svých dcer vypadá jako rozumné rozhodnutí, ale možná by jen každoročně jitřilo rány a vyvolávalo nezodpovězené otázky - například, proč umírající matka trávila svůj krátící se čas s cizím mužem? Nicméně, zajímavě natočený pohled na poslední týdny v životě mladého člověka, sice velmi statečného, ale zároveň i sobeckého a nevyzrálého. A JANARYBA má recht! (28.11.2009)

"Oči zavřené venku v dešti, nikdy by tě nenapadlo, že uděláš něco takového. Nikdy sis nemyslela že, jak to říct, patříš k lidem co se rádi dívají na měsíc nebo celé hodiny hledí do vln při západu slunce, nebo, určitě víš jaké lidi mám na mysli, možná že nevíš, každopádně se ti to docela líbí, bojovat s chladem a cítit jak voda prosakuje tričkem až na kůži, jak ti zem měkne pod nohama a ta vůně a zvuk deště pleskajícího o listy, všechno to, o čem píšou v knihách, která si nečetla, tak to jsi ty." ...Křehký film a v něm zajímavá Sarah Polley v hlavní roli.Člověk by neměl umírat mladý, ale tam někde během vyprávění svítá naděje, že i když něco nedobrovolně končí, neznamená to, že nemůže přijít nový začátek. (23.11.2012)

Námět by měl zákonitě vést k depresi ... předzvěstí mi byly zdejší komentáře. Nicméně tohle dílko mě přesvědčilo, že i umírání může mít "smysl" a dokázalo to nadmíru citlivě. Nedočkala jsem se bolestného naturalismu, nezahlédla jsem obličej stažený v masku utrpení nebo třeba potoky krve. Tomu se tento film vyhýbá. Ovšem náznaky, které diváka nechávají na pomezí vlastní obraznosti, a které jsou předzvěstí skonu, rozhodně neabsentují (rozhovory s lékařem, občasná nevolnost...). Hlavní hrdince moc času nezbývá o ony úkony ("desatero"), které chce před smrtí stihnout, udávají tón a smysl celého vyprávění. Některé body jsou ušlechtile asertivní vůči rodině a okolí (najít dětem novou matku třeba), některé zas čistě sobecké (najít si milence ... třeba). Forma vyprávění je pevně spjata s cítěním hrdinky (studené barvy nemocničních chodeb, barevný svět domova), kompozice záběrů leckdy překvapí. Můj život beze mne není strohým nebo dokumentárním vyprávěním o smrti, je to citlivě artové podobenství o smíření se s ní, smíření se skrz malé-velké skutky a úkony ... (17.11.2006)